Nic nás nerozdělí

Hodně tuctové drámo vyprávějící příběh o přežité tsunami. Vedení herců je skvělé, ale jinak je to velmi, ale velmi šedý průměr. Podíval jsem se na to jedině kvůli Ewanu McGregorovi a Naomi Watts, 3 hvězdy. (27.10.2013)

Asi nikdy na můj žaludek nepůsobil žádný film tak autenticky. Nepříjemně autenticky. Film, který sebemenší škrábnutí zachytí tak přesvědčivě, až je mi z toho špatně, je buďto skvělé propojení kamery a zvuku, anebo důkaz toho, že se měnim v ženskou. Silné kafe po všech stránkách, i po té herecké. Když to řeknu ošklivě, tak díky Bohu za to, že film rozdělil Naomi Watts od Ivana MekŘehoře, čímž nám divákům naskytl možnost hltat jejich herecké solo koncerty, které vážně stojí za to u obou dvou. Celkové napětí a hlavně strach buduje poutavost filmu, která tak nedovolí divákovi strhnout oči z obrazovky. Avšak film není pro každého a zkouknout ho jedenkrát za život bohatě stačí. Škoda těch závěrečných chvil, jediné možné zakončení by byl opět autentický citový útok, ale toho jsme se bohužel dočkali už při vytouženém setkání bratrů, následně otce, a pak i matky, ale samotný konec nic výjimečného nenabídl, a to je škoda. (06.02.2015)

Španieli opäť prekvapujú. Pretože film by som tipoval skôr na Hollywood. V snímku sa jedná o veľmi jednoduchý ale silný príbeh o strate a opätovnom náleze členov rodiny. Takmer všetko podané uveriteľné, s dobrými hereckými výkonmi a kvalitným spracovaním. Špeciálne efekty s cunami vyzerali suprovo. Síce niektoré veci iritujú, ako napr. nekonečné vyvreskovania mien svojich blížnych - mamíííí, Jacooob, ocííííí - ale to k podobným (sentimentálnym) filmom asi patrí. Chválim tiež prijateľnú stopáž, ktorá pri podobných žánroch zvykne byť naťahovaná do extrémov. (27.10.2017)

I když má tenhle film velké množství much, tak na city hraje dost dobře. (24.01.2013)

To bol strašne silný zážitok. Cítila som sa, akoby som tam bola... a už dávno som v kine neplakala... (02.02.2013)

Tak trochu neviem, čo si počať s týmto rodinným katastrofickým hororom. Tu sa totiž možno viac než kedykoľvek predtým natíska otázka, či ide o prachsprostú komerciu využívajúcu tragické udalosti, lahodiacu divákovej extáze zo skazy alebo chvályhodný umelecký počin inšpirovaný humanitou / inšpirujúci humanitu. Ak si film kladie za cieľ upozorňovať a približovať reálne hrozné skúsenosti tisícov ľudí po celom svete, nebolo by lepšie venovať prostriedky investované na veľkolepú rekonštrukciu ( 30 mil. dolárov ) - alebo keď už, tak zisk z filmu - priamo obetiam prírodných katastrof ? Je potreba na to upozorňovať dojemným veľkofilmom, ak existuje toľko skutočných videozáznamov alebo dokumentárnych simulácií týchto smrtiacich vĺn ? Dalo by sa to brať ako filmárska výzva, keby napr. takí Emmerichovi trikári podobné kúsky už nezvládli skôr a omnoho efektnejšie. A keď už sme vložili toľké prostriedky na zvládnutie presvedčivej autenticity, prečo tomu celému hádzať kolík pod nohy už od začiatku jasným happyendom a obsadením západnej buržujskej rodiny do hlavných rolí ? Prečo nie nejakú obyčajnú thajskú či indickú rodinu, ktorej katastrofa vzala celý dom, majetok a polovicu príslušníkov, ale západniarsku rodinku, ktorá mala to bohovské šťastie, že prežili všetci a zostala im trvalá iba psychická ujma a traumatická spomienka, no vzápätí po prežití a ponachádzaní sa už leteli súkromným lietadlom švajčiarskych poisťovákov do najluxusnejších nemocníc a neporušených domovov istených tučnými kontami ? Akoby sme hovorili - nejaké tsunami, čo ako rekordné, by nikoho nevzrušovalo, keby nezasiahlo aj hromadu prachatých bielych turistov ( a najlepšie Američanov, preto na nich premenujeme aj španielsku rodinu, o ktorej film reálne je ). Tsunami 2004 si vzalo za obeť do štvrť milióna ľudí, koľko celých rodín asi prežilo absolútne neporušených potom, čo sa s tým božím dopustením stretli zoči-voči ? Ak chceme naozaj ukázať krutosť tej pohromy, prečo nie sú hrdinami ľudia, ktorí prišli o všetko, celé príbuzenstvo, majetok i zdravie ? Jasné, pretože tým ani nenapadne robiť z toho námet filmu, ktorého by sa chytil producent, majú totiž inšie veci na práci - prežiť sa musia snažiť trvale, väčšinu svojho života, mnohí s katastrofou či bez nej. Ak zisk z takéhoto filmu, činiaci vyše 100 miliónov, nejde na pomoc chudobnejším a nešťastnejším postihnutým, ťažko nájdem pre IMPOSSIBLE nejaké skutočne oprávnené nadšenie. A to pri všetkej úcte k filmárskej stránke, ktorá sa prekvapivo nevyžíva v katastrofilných záberoch a z až dokumentaristicky riedkeho príbehu umne ťaží čo sa dá až do tej miery, že vytvára novú podobu žánru, čiste hororovými filmovými prostriedkami prechádza k reálnemu hororu a v krvavých detailoch i vypätej emotívnosti ukazuje, že dosť trýzne, strachu a nechutnosti existuje aj v skutočnom svete, i bez všetkej krvilačnej mánie a nenásytne zvrhlého skúmania fyzických i psychických hraníc človeka v súčasnom filmovom horore. (03.02.2013)

Člověk si říká, že nějaké vlna tsunami, vzdálená stovky kilometrů od vašeho domova, vás zasáhnout nemůže.. Ale to je chyba, může. Tento film podle mě ukazuje velice věrohodně, co se tehdy stalo a každý si během filmu promítá,co by dělal on sám, kdyby se ocitl v té a té situaci. Film je zkrátka obrázkem toho, jak umí být příroda krutá a my bychom na tom neměli zapomínat... (09.02.2013)

FOOL AWARDS 2 nominácie: Hlavná herečka - Naomi Watts, Zvuk. (19.02.2013)

Nečetl jsem si obsah, nepouštěl trailer a šel do toho s tím, že někdo natočil drama o tsunami. Délkou mi The Impossible přišlo jako bych se díval na seriál a ne více než 100 minutový film. Nejpoutavější je rozhodně prostřední část nabitá emocemi. Bayona nijak zvlášť zdlouhavě nerozvíjel příběh rodinky před ani po. Celá ta zkáza, včetně tsunami působila dost realisticky, že se divák dokázal lehce vcítit. Dětské herecké hvězdy svými výkony trumfly už tak dobrou Naomi Watts a McGregora. Snad jen to mohlo mít ještě nějakou dohru s tím chlapíkem s mobilem. 4,5* (20.02.2013)

Moc pekny lidsky pribeh na pozadi skutecne prirodni katastrofy. (22.02.2013)

Prvních deset minut filmu taková soda, že jsem byla ráda za to víno, co jsme si do kina v záchvatu žoviality přinesli. První půlka skvělá - absolutně nádherný barvy, akční střih, brutální zvuky - čumět sedm minut na to, jak někdo leze na strom ještě nikdy nebylo tak znepokojivé a poutavé. V momentě, kdy se objevila druhá dějová linie, přičemž bylo tedy jasné, že všichni přežili (Naomi Watts teda trochu namodralá), začal příběh nabírat slabší spád: nakonec hodně velkej doják, spousta velkejch klišé (táta se synem pobíhaj po nemocnici a nemůžou se potkat), závěr, kterej mi přijde příznačnej pro americký filmy poslední doby - na jednu stranu happy end, ale chceme, abyste se zamysleli, protože neštěstí pořád přetrvává (asi jako když se Jessica Chestain rozbrečí v letadle, ačkoliv Usamu našla). Na druhou stranu bych vyzdvihla dětské herecké výkony, to mě fakt dostávalo, Naomi Watts nevím proč byla nominovaná, když většina jejích vstupů byla zkrátka pečlivá práce maskérky, Ewan McGregor tentokrát ve své hodně ubrečené poloze, naopak Géraldine Chaplin, která se objeví jen na chviličku a taky k tomu pobrekává, působí velice charizmaticky. No, je jasný, že zvolit si film s touto tématikou jasně povede k nějakému jímavému výsledku, Lo Impossible to náhodou báječně doplňuje i tím, jak je parádně natočeno. (01.04.2013)

Naomi se překonala a za tu její díru v noze a ňadru jí dávám tři hvězdy. Jinak mi způsob vyprávění nevyhovoval. Ty dlouhé únavné scény (pauzy pro emoce), mi vadily dost. 50% (01.04.2013)

Ta neuvěřitelná surovost a realistické vykreslení jsou dechberoucí... Nechápu zdejší výtky k patosu, klišé a já nevím ještě k bůhví čemu. Ano, je to svým způsobem pohádka, ale to nemění nic na faktu, že skutečná. Pohádka jenž vás přibije do křesla a nenechá 113 minut ani na moment nadechnout. Prožíval jsem ji s nimi a jsem rád, že v křesle... (09.05.2013)

V rámci žánru katastrofický ide o to najlepšie, čo sa za posledné roky natočilo, čiže s hodnotením neváham ani na sekundu. (12.05.2013)

Kdyby u toho filmu nebyla ta nádherně natočená vlna, nezbylo by nic. Pokud byl scénář psán podle skutečné události, tak potěš koště, byla-li bych předlohou, tak bych snad scénáristu zažalovala pro pomluvu, protože udělat z hlavních hrdinů hňupy IQ 80 to už chce opravdu se snažit. Melodrama jak vyšitý podle červený knihovny. Maminka ztracená v nemocnici (šla na operaci), jen abychom mohli se synkem srdceryvně plakat, kdepak asi je. Tatínek, který opustí dítě a nechá ho s neznámými lidmi, jen aby mohl hledat tam, kde už hledalo x lidí před ním. A vrchol bylo to úžasné setkání tří ztracených na neznámé ulici v neznámém městě. Jo, to jsem jim hodně věřila, to mě dojalo fakt nejvíc. (29.12.2013)

Tohle je film, který zapadl přesně jak měl. Každý detail, každý okamžik, každý herec, hudba, kamera, vše bylo na svém místě a perfektní. Co může být horšího než nejistota a strach o rodinu. Pocit, který si člověk nedokáže a vlastně ani nemůže představit, pokud něco takového neprožíval. Opravdu se skláním před tímto zpracováním, které sice mělo své umělé chvilky způsobené zřejmě počítačem a bylo možné to prokouknout, ale všemu ostatnímu nemůžu nic vytknout. Chvilky ticha, černé obrazovky, záběry na detail, dětští herci a konečně Fernando Velázquez geniální a přesvědčivé. Prozrazení: Nečtěte dál nikdo, kdo nechce znát konec, ale bohužel nemohu jinak a mimo jiné je to i v obsahu v první větě. Konec mě potěšil nadmíru, kdy jsem mohla být svědkem krásného a dojemného shledání, nicméně i zde dokázali autoři vytvořit tak smutnou atmosféru, ve které stále divák souzní se všemi ostatními. Jediné, co mě na filmu skutečně překvapuje je španělská produkce, což je pro mě trochu záhada, ale zřejmě budu muset trochu zapátrat čí je to celé dílo. (06.11.2014)

Konečně si taky jednou někdo vzpomněl na tsunami na pobřeží Indického oceánu, kde chcíply statisíce lidí. Když si to srovnáme s medializovanejma případama terorismu nebo průměrnejch přírodních katastrofách (vetšinou na americké půdě), kde jich byly stovky, maximálně tisíce, je to docela smutné, že se zapomíná na největší katastrofy lidstva, ktery se ale bohužel staly v rozvojovejch zemích. Už jenom kvůli tomuhle má u mě tento film plus. Další plus je dokonale provedená vlna, která s ničivou silou smete všechno, a také ty následky na tamějším obyvatelstvu a ty trosky. Prostě s tímto si tvůrci fakt pohráli a mě to docela zasáhlo, jakej to byl masakr v řádu sekund. Dobry bylo, že aspoň tahle rodina mohla slavit šťastnej konec, ale opět to klišé: jednalo se o amíky, aby to bylo pro většinové publikum zajímavější nebo co, no kurva. Ale příběh to byl silnej a co si ti lidé museli prožít, to nepřeju nikomu (no, pár lidem možná jo). Film mě nadchl a připoutal mě k sobě od začátku do konce, takže škoda, že jsem to viděl se slovenským dabingem na nějaké zkurvené slovenské TV stanici, kam nasrali asi tak 6 bloků reklam, z toho jednu asi 2 minuty před koncem, kokoti. (12.04.2015)

V moři člověk jako v zrcadle spatří sám sebe. Juan Antonio Bayona spatřil leklou rybu. Akvarijní efekty, krev, pot a slzy cudně zastíněné, rozkošné děti a katalogoví rodiče, co chvíli honí vodu a pak voda je. Tahle tsunami rodinných pout a sentimentu mě nesmetla a u vrcholné ruky nad hladinou jsem zívla. (03.05.2017)

No, diváka nešetřili... (24.01.2021)

Nejlepší ve svém žánru za několik posledních let! Naomi Watts podává spíše standardní výkon, než výkon hodný nominace. ____ P.S. Geniálně zrežírovaná sekvence s vlnou mne bude děsit a fascinovat zároveň ještě hodně dlouho.____ Po druhé (kino)projekci přihazuji o hvězdu více. Brilantní práce s napětím, hudbou, hrátky s kamerou a v neposlední řadě bruslení po křehkém ledě při míjecí sekvenci s hlavními hrdiny. Impossible funguje jako očista duše. Bayona Vás provede bolestivým očistcem bez jediného plamínku naděje, aby se z Vás na konci stala osoba vážící si maličkostí. 4 * P.S. Tsunami sekvence stále bere dech. (18.01.2013)