Nábyteček

Tiny Furniture je taký babský film plný geniálnych charakterov a komických situácií. Podľa mňa bola mrdačka na ulici v plechu jedna z najbombastickejších scén, aké som kedy videl! To vlnenie plechu... Akoby si to ten plech dával s nimi. Postavička Jadea nemala tiež chybu. Lúbil sa mi, ako sa vkusne a luxusne rýchlo nakvartýroval a hned' vás uviedol nádherným ťahom do obrazu, že aká asi je socka. No bomba! Tieto nezávislé filmy majú to kúzlo, že sú nadupané nádhernými dialogmi a mne to úplne stačí, aby som hned', čo i len na tú chvíľku, zabudol na tie ksichty z rachoty a chmúry všedných dní! (16.11.2012)

Po seriálu Girls další zkušenost s mladou herečkou a filmařkou Lenou Dunham. Poměrně banální příběh všedního života, kdy se hlavní hrdinka protlouká životem, otřesená vlastní existenciální krizí a vztahovými neúspěchy. Zápletka sice není kdovíjak objevná, ale výrazně jí vylepšuje hořký humor, únosná dávka tragikomiky, neokoukaní herci a výborně zpracované dialogy. Škoda jen toho mdlého závěru, který celkové vyznění snímku dost sráží. (03.09.2013)

Jedna zásadní chyba na mé straně, že jsem tohle viděla až po dvou sériích Girls. Protože víte proč? Ono je to v podstatě úplně to stejné. Stejní herci (na tom by nebylo nic tak špatného, hodně režisérů má své oblíbence), ale oni dokonce hrají stejné postavy jako v Girls. Ta Charlotta (ta tu dokonce použila naprosto shodnou frázi "Don't do anything I wouldn't do."), Jad a Aura mají úplně stejné povahové rysy jako postavy ze seriálu. Jde vidět, že tedy nejprve si Dunhamka zkusila film, a pak si řekla, je to dobré, zkusím z toho udělat seriál. Kdy ale musím říct, že seriál je možná o kapinku lepší, protože je tam více postav s odlišnými vlastnostmi. Každopádně ale i tak je to vtipné, charaktery jsou tu velmi dobře umístěny a mnoho lidí zde píše, že se v tom mohou vidět všichni ti, co vystudovali humanitní obor, což je v podstatě taky pravda. Jinak bylo něco, co ta její matka neměla v těch bílých skříňkách? A už vím, jak označit jisté osoby - type "I have to go home" (každý má mezi svými přáteli aspoň dva takové). Hodně dlouho jsem si taky lámala hlavu nad tím, kde jsem viděla Merritt Wever a pak mi to docvaklo v New girl, jenže to chudinka nemá napsané ve filmografii. 3.5* (12.01.2014)

Je mi ľúto, ale nevedel som sa stotožniť so žiadnou postavou. A neobľubujem ani kritiku či satiru zobrazovanú vo forme konštatovania. Výnimky síce sú, ale podľa mňa si tak nemôže dovoliť točiť každý. Keď mi všetci svojím chovaním pripadajú ako mimozemšťania, je to pre mňa slabý argument. Ale ináč ok, bolo to také zo života. Zo života niekoho na míle vzdialeného odo mňa. A to nielen priestorovo. (11.12.2014)

Dve sestry Dunhamové sa správali väčšinu príbehu ako duté predmety. Osviežujúcim momentom satisfakcie bola scéna, kedy na domácej párty tá mladšia zrazu ožije a poriadne tej ťape naloží - veľmi pekné... Ako tragikomický, existenciálny portrét vzdelaného, ale nepoužiteľného dievčaťa to fungovalo, super. Akurát sa mi nepodarilo nadviazať spojenie s hlavnou hrdinkou a navyše - ale to bude asi iba môj problém - som mala bláznivé nutkanie ju učesať, uf! (04.03.2016)