Zvedá se vítr

Mijazaki nezklamal (jako ostatně nikdy) a natočil nejlepší animovaný biografický film, který jsem měl tu čest vidět. V kontrastu s většinou jeho předchozí tvorby je zde navíc krásně vidět, že zásadním kamenem jeho děl není a nikdy nebyla jeho pověstná, nekonečně nádherná fantazie, ale ta nejkrásnější forma humanismu: schopnost vidět krásu lidí a jejich životů, zachytit jejich poetiku s citem největších básnických velikánů, přitom bez velkých gest a patosu. Velkou část filmu jsem tiše přemítal nad tím, jak moc mi tohle dílo připomíná (tématicky, dobově, příběhově) Remarquovy Tři kamarády, což byl první seriózní román, který jsem (někdy ve svým dvanácti letech) četl. Možná i proto mi během projekce tu a tam ukápla slza. 100% (04.12.2014)

S filmovým průmyslem se Myazaki loučí dostatečně kvalitním dílem. Řemeslo za léta u filmu zvládl více než na výbornou, např. takové tetelení vzduchu za letního dne nad rozpálenýma kolejema, vycházení cigaretového kouře v přesné trajektorii mávnutím ruky... Pohádku konstruktéra opouštíme akorát včas, jinak by si pošramotil romantické renomé při ukázce vlastností vražedné a sebevražedné zbraně. (25.06.2014)

Tak když už i pohádkovej děda vyměkává, tak to vážně s tímhle Světem není něco v pořádku :). Už jeho předposlední film naznačil, že tenhle geniální tvůrce postrádá svou dřívější originalitu. Tenhle film to jen potvrdil. Nejen, že to už není vůbec pohádkový, což je jeho největší síla a údernost. Ale tohle byl jen obyčejnej příběh o týpkovi, kterej vyráběl letadla...A co jako? Kde sou různý pohádkový příšery, kde sou všecky ty čarodějové a japonský bozi? V pytly :( Co se děduloj pořád musí nechat, tak dodonalý obrazy krajiny, mraků, mostů, baráků. V tomhle je tenhle týpek nepřekonatelej. Příště si na nás snad přichystá zas nějakou pořádnou pohádku! Málo fantasy! (23.09.2015)

Velmi zajímavě zpracované proplétání jednoho tvořivého života s pádem Japonska do války. Viděl jsem z produkce Ghibli skoro všechno, musím uznat, že Kaze tachinu je v jejich nejlepší tradici realistického zobrazení cesty za snem. Z komentářů jiných jsem čekal něco velmi podobného Porcovi, ale sám nejvíc společného nacházím s Tonari no Totoro, mým nejoblíbenějším filmem. Pojetí reality na pomezí snu, romantizovaná, "čistá" realita staršího, relativně chudého a prostého Japonska... K ději samotnému. Jiro měl pět dětí :). Předvedení člověka, který stál za nejničivější japonskou zbraní a nejvyráběnější stíhačkou všech dob, jako anděla v lidské podobě a velkého dítěte, je přes jeho celkem dobrou povahu přeci jen trochu na hraně únosnosti. Spousta postav je pochopitelně příliš černobílá, nicméně, pokud má být onen německý "turista", jak se domnívám, Sorge, je to geniální (je uváděn jako Castorp dle Mannova Kouzelného vrchu, ale stejně...). (26.05.2014)

Historicky nejspíš nepřesné, což nějak ani nemám v plánu hlouběji zkoumat, nicméně filmově krásná podívaná, která tak nějak pomalu plyne a ač se zde vesměs nic neděje, Mijazaki mě i tak připoutal na dvě hodiny k televizní obrazovce. Na špičkovou Ghibli animaci jsme si všichni zvykli, stejně jako na úžasný hudební doprovod, nicméně Zvedá se vítr je zajímavý především svou jinakostí. Většina Ghibli filmů je sice mířena na dospělé diváky, ale vždy se snaží zalíbit i těm menším a hledat divácký kompromis. Zde se však tak úplně neděje a jde o patrně nejdospělejší dílo studia. A to není vůbec špatně. O to větší dojem na mě nejspíš film udělal proto, že jsem nedávno zkoukl i Hrob světlušek a přečetl knihu Moře a jed. Pohled na válku z japonské strany má jistě něco do sebe. (13.04.2020)