Zvedá se vítr

Film o inženýrovi, který chtěl dělat jen pěkná letadla, bohužel okolnosti světových dějin mu to nedovolily a tak musel navrhnout krásné avšak vražedné letadlo pro japonskou armádu. Co jiného měl dělat aby si onen sen splnil ? Určitě mohl říct ne, ale neřekl a tím vlastně posunul vývoj letadel o něco dopředu, byť za příliš vysokou cenu. Líbí se mi jak je Jiro záměrně v roli snílka a né nějakého krvelačného vraha, který vymýšlí co nejefektivnější zbraň, protože sny a představy jsou podle mého ta hnací síla, která pohaní soukolí naší technické tvořivosti. (08.11.2014)

Velmi zajímavě zpracované proplétání jednoho tvořivého života s pádem Japonska do války. Viděl jsem z produkce Ghibli skoro všechno, musím uznat, že Kaze tachinu je v jejich nejlepší tradici realistického zobrazení cesty za snem. Z komentářů jiných jsem čekal něco velmi podobného Porcovi, ale sám nejvíc společného nacházím s Tonari no Totoro, mým nejoblíbenějším filmem. Pojetí reality na pomezí snu, romantizovaná, "čistá" realita staršího, relativně chudého a prostého Japonska... K ději samotnému. Jiro měl pět dětí :). Předvedení člověka, který stál za nejničivější japonskou zbraní a nejvyráběnější stíhačkou všech dob, jako anděla v lidské podobě a velkého dítěte, je přes jeho celkem dobrou povahu přeci jen trochu na hraně únosnosti. Spousta postav je pochopitelně příliš černobílá, nicméně, pokud má být onen německý "turista", jak se domnívám, Sorge, je to geniální (je uváděn jako Castorp dle Mannova Kouzelného vrchu, ale stejně...). (26.05.2014)

"Nejsme obchodnici se zbranemi. Jen chceme stavet dobra letadla." Prvni opravdu dospely - lepe receno ne pro deti - Miyazakiho anim. film (v pozici rezisera), inspirovany skutecnou postavou, japonskym inzenyrem Jirem Horikoshim (http://en.wikipedia.org/wiki/Jiro_Horikoshi), tvurcem asi nejslavnejsi jap. stihacky - Zera. Miyazaki tak opet ukazuje svuj obdiv a fascinaci letanim, protoze v naproste vetsine jeho filmu se letadla a letaci stroje objevuji. Casto ve spojitosti s valkou, at uz realnou nebo fantazijni. Zde se jedna o skutecne udalosti, prevazne mezivalecne, presto vsak je typicka M. fantasknost zastoupena v nekolika snovych sekvencich, ve kterych se Jiro opakovane setkava se svym vzorem, italskym konstrukterem Capronim (http://en.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Battista_Caproni). Je to opravdu pomerne vazny film, misty s naznaky zajimavych myslenek nebo dokonce i smutny. Mozna, ze by mohla byt stopaz trochu kratsi - M. opet zvolil celkem pomale, citlive vypraveci tempo. Animace je poctiva a nektere scenerie ci efekty jsou vazne krasne - at uz krajiny, dest nebo vsudypritomny vitr. Take hudba je povedena. Vytknul bych tomu jen malo "faktu" na pomery zivotopisneho filmu. Pokud si neprectete popisek zde na CSFD, divak vlastne do pulky filmu netusi, v jakych letech se zhruba dej odehrava. Casto jsou sceny take jakoby "propojeny" - Jiro nekam cestuje apod. - ale vzapeti je videt, ze ubehl nejaky cas, mesice, mozna roky... Osobne mam radsi, kdyz je lepe ukazano, kdy nebo po jake dobe se co odehrava. Zvlast kdyz je snimek prokladan zminenymi snovymi sekvencemi. Mozna je to zamer, aby divak vnimal film spis pocitove, protoze je pomerne dost emotivni, i kdyz jsou tyto emoce vzdy "tlumene" jap. chovanim, uctou a slusnosti. Presto bych nejaka data a oznaceni, kde se co odehrava, uvital. Zaver je ovsem krasne citlive udelany - napr. scena s uspesnym testem Jirovy stihacky, kdy se najednou zarazi a vubec svuj uspech nevnima...nebudu prozrazovat proc. Zkratka opravdu dospele anime. (23.09.2014)

Hajao Mijazaki opustil fantazijní světy a předkládá nám životopisné drama svého oblíbeného leteckého konstruktéra. Tenhle film vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu je zde přítomna většina režisérových trademarků – především létání, a s ním spojené snění o volnosti, dále pak hlavní hrdina bez bázně a hany, který se vždy dokáže zachovat správně, a nechybí ani osudová láska, zasazená do kulis poeticky ztvárněné přírody. Na druhou stranu stačí pár náznaků, jako je konfrontace s německými oficíry, nebo scéna zatýkání konstruktérů v letecké firmě, abychom si uvědomili, že tady je nám asi více zamlčováno, než ukazováno. Film pak končí přesně v tom posledním momentě, kdy je ještě únosné odvracet pohled od nastávající válečné reality. Mijazakiho poetika stále bezchybně funguje a stále dojímá, zdá se mi ale, že právě v tomto příběhu má neobvyklou příchuť tak trochu zbabělého útěku před skutečností. (21.09.2021)

I přesto, že Mijazakiho považuji za krále animovaného filmu (a to nejen japonského) jeho novinka nemá kouzlo jeho starších snímků. Možná to bude tím, že se jedná o jediný, který v sobě nemá prakticky jediný prvek fantasy, nebo tím, že mě letectví moc nezajímá. I přes standardně dokonalou výtvarnou stránku, ho považuji za mistrův druhý nejslabší film (první je předchozí Ponyo). (30.09.2014)