47 róninů

Film, který se snaží zavděčit každému. Dětem, japoncům, příznivcům samurajských klasik ("megahit" Toma Cruise je hotový masterpiece v porovnání s tímhle), mainstreamovému divákovi a akčním fanouškům. Triky na úrovni druhého Hobita (rozumně k zblití) a když už, tak rovnou dvě hlavní postavy pro jak asijskou, tak západní kulturu. Ani jedna však k srdci nepřiroste, takže finální sepuka místo soucitu vzbuzuje nadšení, že tohle G. I. Joe v japonských kulisách se už dostalo za cílovou rovinku. Film vysloveně neurazí, ale šance nadchnout tu nikdy v první řadě ani nebyly. (28.12.2013)

Šťourání mečem ve vlastních střevech nepatří mezi mé oblíbené činnosti ve volném čase. Asi jsem příliš málo Japonec na to, abych z tohoto světa odešel se ctí. Nicméně mám rád svištění katan i boj za spravedlivou pomstu, takže jsem si tento snímek celkem užil, ale s konceptem "buď zemřeme nebo zemřeme" mám jisté problémy. Takže až mi nějaký vládce světa laskavě dovolí, abych ukončil svůj život se ctí, tak ho s "Díky" na rtech pověsím za koule na lustr a pofrčím si užít nějakou tu hnusnou a odpornou neřest, kvůli které nezískám vstupenku do samurajského nebe. Co bych tam taky dělal, když mě vždycky více zajímaly pekelné čertice. (21.05.2014)

,,TENTO LIST BUDE PAMÁTKOU NA NAŠI ODVAHU. ABY SE SVĚT DOZVĚDĚL, KDO JSME BYLI A CO JSME VYKONALI. DNES V NOCI ZÍSKÁME ZPĚT NAŠI ČEST A POMSTÍME NAŠEHO PÁNA.“… /// List možná…, ale film? Samurajové i Šógun si to brebentí po anglicky (vole děláš, jako kdybys uměl japonsky!), sice japonsky umím akorát pozdravit, ale stejně jako TADY jsem lehce konsternován. Historickou věrnost nechť souděj jiní, páč já, já se chcu bavit. A vyprávění je to zajímavý. Mysteriózní historická fantasy, vobčas souboj, čáry máry…, bohužel furt to ne a ne nabrat vyšší vobrátky. Vypráví, vobčas se vleče, když boj, tak krátkej a úplně ze všeho nejvíc by mě zajímalo, kterýho čuráka napadla 2hodinová stopáž. To pokračování třech kil je proti tomu přehlídkou scénáristickejch myšlenek a filmovejch nápadů. Nechybí romantika mezi vločkama sněhu, rozkvetlá sakura… A přitom by to nemuselo bejt tak špatný, kdyby to nebylo tak nudný. Samurajská pohádka, která se mění v ukolébavku. To si snad těch 47 týpků ani nezasloužilo! P.S:Přesto myslím, že ty 3* by byly spravedlivější…, ale to můžem probrat během čajovýho vobřadu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Kodex Bushido. 2.) Dělám do hromadnejch sebevražd. 3.) Thx za titule ,,petkaKOV“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ne (20.03.2014)

Vizuální ikebana, emoční chudokrevnost (absence explicitní krve naopak přidává na stylovosti), samurajové nacházející čest a upřímnost až samuraji nejsou(?), mezitřídní lovestory za účelem navýšení zajímavosti (tržeb) a pobledlý Reeves schovávající se pod slunečníkem značky Sanada.. Zklamání, při kterém úzkoprsý japanolog hlavou bušidó zdi, Rinsch trpce poznává, že pro producentské samuraje je jen pouhým míšencem a divák, milující kulturu země sakurového květu, zažívá jen prchavé pozdvižení. Blockbuster, který se snaží být vším (výpravnou fantasy, milostným příběhem, popisem legendy, uctívačem tradic), ale ve finále mu od každého něco schází. Ze závěrečného seppuku se tak stává spíše harakiri.. (07.05.2014)

Pro mě osobně asi nejzbytečnější film letošního roku - už krátce po zhlédnutí jsem skoro vytěsnil, že jsem to kdy viděl. První zděšení přišlo ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se v tomto filmu mluví anglicky - u takto bytostně japonské látky bych automaticky čekal komplet japonské znění. Žel, u těchle postmoderních žánrových slátanin se komerční hledisko klade na první místo, a tak se přítomnosti Keanu Reevese i angličtině všech herců nelze divit - a kdyby někdo náhodou zatoužil po autentické podívané podobného ražení, vždycky si může pustit třeba Sedm samurajů, žeano. Srovnávat ovšem tyto dva filmy je hodně nemístné, 47 Róninů mnohem spíše připomene filmy jako Statečné srdce nebo Gladiátor, které podobně pracují s motivem pomsty, zakomponovaným do filmařsky rozmáchlého podání historie, přežvejkané do podoby snesitelné pro současného intelektuálně nekomplikovaného diváka. Osobně mi ovšem není moc jasné, na jakou cílovku tento film míří - já jsem se k němu dostal jen díky ČSFD projekci, a kromě pár skalních fanynek Keanu netuším, kdo by na tento film měl chodit do kina. Z žánrového hlediska je to jeden velký bizar a z celého děje mi neutkvěl v paměti jediný moment, který by ze mě skutečně dostal nějaké emoce nebo mě přiměl pocítit závan dobře odvedené filmařiny. Přesto nemohu říct, že by se mi film vyloženě nelíbil - potěšily mě třeba krásné lokace, ve kterých se film odehrával, nádherné kostýmy většiny postav, slušné trikové záběry, pěkná hudba, a především pak ta nádherná Japonečka Kó Šibasaki, na kterou je vážně radost koukat. Vzato kolem a kolem, jistě to není špatný film, a do kin jdou denně mnohem horší blbosti, ale za sebe nemám problém napsat, že kdybych tento film neviděl, o nic bych nepřišel. (27.12.2013)