Delikatesy

Delikatesy jsou neskutečný mix grotesky,černé a crazy komedie,sci-fi filmu a hororu,který mi ale bohužel vůbec nesedl.Snaha o originalitu se cení,oranžovo-hnědá stylizace je pastvou pro oči,ale dobrý nápad na všechno nestačí a nedokáže zakrýt,že do filmu se toho tvůrci snažili nacpat skutečně hodně,ale on je stejně nakonec o ničem.Romance vyprchá do ztracena,vegetariánský odboj je trestuhodně nevyužitý a šílenost celého projektu divákovi zabraňuje,aby postavy a jejich příběhy bral nějak vážně.Někdy v polovině si pak už na tu docela zábavnou ujetost zvyknete a film začne docela nudit.A den po zhlédnutí si už vlastně ani pořádně nevybavuju,jak to celé vlastně skončilo,což není zrovna nejlepší vizitka.Za pár skvělých gagů a Pošťáka jsem chtěl dát slabší tři,ale vzhledem k tomu,že jsem čekal mnohem víc,musím ještě tu jednu odebrat.Jeunetovi asi na chuť vážně nikdy nepřijdu. 50 % (22.10.2010)

Delikatesy nastartovaly kariéru režiséra Jeana Pierra Jeuneta a umožnily mu jednak získat zkušenosti v Hollywoodu natočením čtvrtého Vetřelce, jednak natočit svůj majstštyk, Amélii z Montmartru. Je to jeden z těch hravých, výtvarně nanejvýš zajímavých a přiměřeně provokativních snímků, které jsou obtížně zařaditelné a nadlouho utkví v paměti. Centrem dění je dům, který stojí opuštěný v šedivé, ponuré krajině zasažené katastrofou. V nezáviděníhodných podmínkách zde živoří většina obyvatel a snaží se sehnat kousek žvance. Řezník vlastnící krámek v přízemí je schopen čas od času nějaké maso obstarat, a stal se proto nikým nevoleným vládcem. Ovšem způsob získávání masa je poněkud diskutabilní. Dům je zajímavý ještě tím, že zde žádný domovník nikdy dlouho nevydrží. Nájemníci se jej snaží přilákat inzerátem s příznačným názvem Těžká doba. Jednou ale přijde domovník, který naruší apetit strávníků a všechno v domě obrátí vzhůru nohama... Tato inteligentní, obtížně žánrově zařaditelná komedie vznikala obtížně - celé čtyři roky (protože producenti projektu nevěřili) podle námětu Jeana-Pierra Jeuneta a spolurežiséra Marca Cara. Snímek je inspirovaný francouzským alternativním komiksem, oplývá elegantně naservírovanými gagy ve stylu toho nejčernějšího humoru a díky režijní rafinovanosti se film vyznačuje zvláštní atmosférou a nezaměnitelným osobitým rytmem. Zapamatováníhodná je například scéna se skřípající válendou, kde se odehrává cosi typického mezi mužem a ženou, nebo poetický koncert pro pilu a violoncello, kterým zamilovaný domovník vyznává své city. Chuťovkou jsou v tomto snímku už výtvarně vyšperkované titulky nebo výlety kamery sítí trubek a světlíků, které se groteskně podobají pokřiveným charakterům obyvatel domu. Bizardní postavy, které se vyskytují v tomto snímku, by dokázaly vyvést z rovnováhy nejednoho zkušeného psychiatra. Delikatesy jsou příkladem filmu, kde není důležitý děj, ale pocity, které vyvolává, a kdo se dokáže ponořit do jeho atmosféry a vychutnat si ji, bude nadmíru spokojen. Celkový dojem: 90 %. (04.01.2008)

Delikatesy přesně zapadají do kategorie filmů, které se mi hodnotí nejhůř - každý jeden prvek filmu tam je naprosto potlačen s výjimkou atmosféru nejistoty a všudypřítomné podivínství, jenž vás nešokuje, jen možná trochu znejistí. Mezi klady patří řezníkova krásná přítelkyně (?), naopak linie s "kanálovou organizací" mi tedy vůbec nesedla a přišla mi zbytečná. (25.08.2006)

Kdysi dávno ve filmových klubech hodně výrazný a nezapomenutelný zážitek. Po výtvarné stránce je tenhle film skvostný, už třeba jen ty geniální úvodní titulky! Nejvíc se mi líbila ona nejznámější střihová zrychlující se scéna, použitá i jako trailer. Je dokonalá. Nedávno jsem si film pustil po dlouhé době znovu a musím uznat, že třeba v porovnání s Jeunetovou Amélií to je přece jen o něco menší film. Ale jeho bizarní poetika i estetika se mi strašně líbí a na nízkorozpočtovou prvotinu je to vynikající záležitost. 90%. (26.02.2013)

Najpodivnejší snímok aký som videl za veľmi dlhú dobu a zároveň jeden z mála snímkov, ktorý ma dostal hlavne po formálnej stránke. Vo filme sa ocitneme v najčudnejšom postapo svete, aký si len viete predstaviť, pričom o samotných príčinách alebo okolnostiach neviete zhola nič. Divák je hneď vtiahnutý do bizarného deja plného ešte bizarnejších postavičiek, medzi ktorými sa ako taký svetlý dekadentný lúč z iného sveta (zjavom aj charakterom) vyníma postava D. Pinona. To všetko je zabalené do zvláštnej, hypnotickej atmosféry a zaujímavého farebného filtra. Jednoducho z každého kúta vykúka na diváka čudesnosť no zároveň aj kus originality. 85/100 (03.06.2015)