Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (229)
Absolutně nevhodné pro ty, pro které musí mít film děj nebo být "o něčem". Absolutně vhodné pro ty, kteří se bez těchto "zbytečností" obejdou a nechají se rádi unášet sílou a poetikou obrazu, nekonvenčním humorem, v tomto případě i řádně opepřenými scénami. Úchylka, která rozhodně za nakousnutí stojí. ()
Šílený experiment na filmovém poli. Bláznivá černá komedie s prvky horou. Poprvé jsem tento film viděl asi před 15ti lety a pamatuji si dodnes detailně některé scény. Nedávno jsem se na něj podíval po dlouhé době znova. Už pravda nemá takové kouzlo, jako když jsem byl malý kluk, ale vzpomínky ve mně zanechal natrvalo, jak to u mnohých filmů nebývá. Kdo má rád experimentování, určitě neprohloupí, když si jej pustí. 70% ()
zpočátku se delikatesy tváří šíleně a nepřehledně (což taky jsou), ale jakmile se v tom svinčíku trošku zorientujete, čeká vás magořina Gilliamovského formátu, která je plná bizardních figurek tipu kanibalského řezníka a cibulových odstřelovačů. Sice tyto absurdity nejsou zrovna můj šálek čaje, ale řemeslná zručnost a občasná černohumorná vtipnost se jim uznat musí ... ()
Že se lidi vzájemně požerou, se (alespoň v kinematografii) považuje za celkem jisté. Že je to však možno udělat s půvabem a šarmem, tvárně i výtvarně, s humorem i šarádou, to dokazují až Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro a Gilles Adrien. Na rozdíl od jejich pozdějšího filmu (který jsem viděl dříve), jde zde všechno volně, ne(z)řízeně; prostě: na pilu, aby hrála, se nesmí moc tlačit. Pozn: Dal bych i pět hvězd, nebýt (skoro) poslední scény "honění prasete určeného na porážku", kterou bych raději viděl v Městě ztracených dětí, kde by toho zas tak moc nepokazila (v Amélii by mohla být dokonce i zábavná). ()
Delikatesy jsou neuvěřitelný film. Pokud bych jej měl alespoň trochu přiblížit někomu, kdo jej neviděl, asi bych mu poradil, aby si představil křížence Amélie z Montmarteru s hororem. Přitom je tu obojí: neuvěřitelný, hračičkovitý humor s níž je budována scéna a dekorace, navíc v osobité stylizaci, odkazující kamsi k uhrančivému designu šedesátých let, pitvorné a absurdní herectví, připomínající bláznivé francouzské komedie, outsiderská romance, ale taky poněkud šílený řezník, prodávající zákazníkům maso svých objetí, vášnivě se ohánějící naleštěným sekáčkem a nakonec i vcelku brutálně usmrcený. Té akce je přitom ve filmu poměrně hodně a křehčím povahám při ní možná bude poněkud nevolno... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Pohrobek, DaViD´82, B!shop, Muse ()
Galerie (56)
Photo © Miramax Films
Zajímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama