Futurologický kongres

Jeden z tých filmov, kde je každá myšlienka prekypujúca nápaditosťou. Celé dve hodiny nám Ari Folman sprostredkúva fantastickú víziu budúcnosti, založenú na feromónoch, fantázií a umelosti. Stáva sa s toho perfektná satira nie len na filmový priemysel, ale aj úlohy človeka v spoločnosti a toho kde končí a kde začína jeho sloboda. Celý príbeh si pohráva so skutočnosťou. Máme tu veci, ktoré odzrkadľujú určité fungovanie sveta v ktorom sa príbeh odohráva a zároveň ho posúva na novú, zaujímavejšiu rovinu. Hovorím o animácií, ktorá určité ladí nie len fanúšikom Ralpha Baksiho, ale aj tým, čo za každou postavičkou hľadajú tú skutočnú( Eastwood, Cruise, Michael Jackson), čím sa táto rovina stáva omnoho zábavnejšou než tá hraná. Obidva kooperujú bez výraznejších prešľapov. Čo vo filme nefunguje, je ale stotožnenie. Robin Wright je síce super herečka, ale jej chovanie je podporené akousi bizarnosťou a strachom, ktorému za celý príbeh nemá kedy čeliť. Chýba tam dramaticky vyhrotená situácia. Tým pádom sa z celého filmu stáva ukecaná záležitosť. Všetky myšlienky sú síce múdre a robia z filmu príbeh presýtený posolstvami a podobenstvami, ale potrebný presah nevytvorí. Skvelá hudba Maxa Richtera, je ale naopak obrovským zadosťučinením. Malý veľký film, ktorý keď niekto objaví, môže objaviť niečo skutočne úžasné, alebo sa bude neuveriteľne nudiť. (17.02.2014)

První polovinu filmu jsem si říkala: "bude to asi něco jako Simone, bezva." V druhé polovině mi hlavou projelo: "aha, tak spíš moderní verze Senzačního světa, super." No a nakonec přišlo vystřízlivění v podobě nepovedené laskominky plné scének a nápadů haprujících mezi jednou a pěti hvězdami. Plné námětů s nevyužitým potenciálem, já sama ve filmu viděla hned několik motivů, z jejichž převzetí by mohlo vyjít mnoho povedenějších filmů. V hrané části stopáže se u mě zábava střídala s nudou fifty fifty, v animované už převládala jen ta nuda, takže sakum prdum, lítám mezi jedním až pěti kusy, za uzívanou podívanou téměř lákající ke zmáčknutí rychloposuvu ale zadrhávám maximálně na dvou a konstatuji - umělé. PS:Filmy s digitální Robin vypadaly na moc pěkné grindhouseovky, příště by měla jít spíš do nich. (29.05.2014)

Pic! Tak tohle je pecka! Úplně mě to rozsekalo! Nebyl jsem absolutně připravený na takovou psycho houbičky jízdu a až do samotného konce jsem byl přilepený k plátnu! To už se mi dlouho nestalo.. Originální zpracování originální knihy, spanilá jízda Robin Wright - a asi nejlepší role Toma Cruise! :-))) Film vypráví o děsivé cestě, kterou se celý filmový průmysl řítí vpřed, aniž by bral na kohokoliv ohledy.. Doufejme, že za dvacet let tady bude stejně mizerně - a né hůř! ;-) Jisté je, že se nepřestaneme mít filmově! Woo. (01.07.2013)

Sunset Boulevard 21. storočia. Alebo Matrix, Inception, Ghost in the Shell, Paprika. Vlastne aj Metropolis. Le Congrès je koniec koncov ničím viac, než povrchne "komplexnou" aktualizovanou variáciou vyššie spomínaného, ktorá sa oddáva bujarým "one-of-a-hell-trip" hrátkam na poli čisto účelnej odosobnenej dystopickej vízie sveta veku X. Splývanie dvoch rovín reality, Langovská utópia života "tam hore" a vytrvalá ignorancia toho "sveta dole", veľké posolstvo ako pozadie pre čisto intímny príbeh jednej ženy. A metamorfózy herca prestupujúceho dekádami nezastaviteľného pokroku (motív, ktorý snáď nemôže byť klišovitejší). Revolúcia sa nekoná, Folman neprináša nič nové - okrem jednej jedinej veci. Keď sa pozornejšie zahľadíte na hore spomínané tituly, udrie vám do očí jedna vec - a to, že sú jasne rozdelené na filmy čisto hrané a čisto animované. Folmanov najväčší, skrytý úspech spočíva v úspešnom vymazaní tohoto rozdelenia v prospech funkčnosti zamotávajúceho sa koherentného systému realít univerza a vnútornej logiky filmu. Rovnosť týchto zložiek audiovizuálneho poňatia, zámerne hraničiaceho s grotesknou karikatúrou a miešajúceho originalitu s odpisovaním a výstrelmi naprázdno, neponúka nič viac a nič menej. Len jeden zvláštny trip, ktorý má istý, tu viac, tu menej funkčný presah. Ale vďaka jeho šialenosti v určitých momentoch a Robin Wrightovej, ktorá je rovnako uhrančivá v oboch podobách, je to miestami napriek všetkému takmer dokonalé. 90% (15.08.2014)

Docela by mne zajímalo, co kromě názvu to má společného s Lemovou vynikající knihou? Pravda, i ta obsahuje psychedelické pasáže, ale jen proto, že celé je to o zneužití psychofarmak v budoucnosti, o kritice společnosti mířící jen za zisky, a o lidech, semletých všemi těmi okolnostmi moderního světa,m který už nechápe sám sebe. Tenhle film je o něčem zcela jiném a nejvíce připomíná nějaké ty „drogové“ filmy podle P. K. Dicka (např. Temný obraz), s naprosto minimální výpovědí, zato maximálním zmatkem. Co je mi platné, že jsou zde narážky na současnou popkulturu, když třeba tu americkou neznám do detailů, takže je mi ukradená, a to, co znám, mi přijde zparodované tak nějak vágně. A co všechny ty new age prvky? Rytmus a tempo filmu, zpočátku pomaloučké, kdy půl hodiny trvá sdělit jednoduchou myšlenku, na niž by stačila před 30 - 40 lety ve filmu minuta, má nabrat v animované části, ale tam je jen bez ladu a skladu naházené vše možné, všechny nápady, které asi pana režiséra napadly, a podle toho to vypadá, jako kočkopes. Nelíbí se mi ten film, a je mi protivný už proto, že parazituje na myšlenkově daleko bohatší knižní předloze. (13.01.2014)