7 dní v Havaně

Je to zajímavý povídkový soubor. Hravý a úsměvný. Některé pasáže jsou zábavné, jiné přinejmenším zaujmou divákovu pozornost. Samozřejmě sedm tvůrců znamená sedm rozdílných stylů práce. Některé sednou více, jiné méně. Sedm pohledů na život v bývalém karibském ráji. Z jistého pohledu je to ráj stále přetrvávající. Navíc kde jinde se dá jezdit ve starých majestátních autech americké výroby? A kde se dá bydlet v zašlé perle koloniálního Španělska? Dobré až nadprůměrné příběhy jsou La Fuente - Neděle od Laurenta Canteta a Dulce amargo - Sobota od Juana Carlose Tabía. Skutečnému životu se přibližují nejvíce. I když se satirickým nadhledem až bizarních situací. Ale jaké jiné situace mají nabízet příběhy ze španělsky mluvících zemí? Ale každá překážka se dá překonat, či obejít. A z výsledku je nutné se radovat. Diary of a Beginner - Čtvrtek od Elia Suleimana upoutá svým provedením a poskládáním obrazů. La tentación de Cecilia - Středa od Julia Medema je baladou lásky. Co také jiného by mohl Medem nabídnout, když je v tom nejsilnější. Jam Session - Úterý od Pablo Trapero pobaví svým Kusturicou. A pak je tu ještě El Yuma - Pondělí od Benicia Del Tora a Ritual - Pátek od Gaspara Noého. Nadhled, odlehčení satirou a sarkasmem, příjemné. (09.12.2014)

Týden v Havaně mi posloužil jen k tomu, abych se pobavila paralelou s českou normalizací aneb sháníme nesehnatelné v sobotu a v neděli maká celá ulice na rekonstrukci pokoje pro Pannu Marii i za cenu toho, že vyplaví sousedku. Za pozornost jinak stojí patrně jen jako extrémní easter egg povídka s Kusturicou, ve které hraje sám sebe. Případně Medemova romance s Danielem Brühlem. Největší mindfuck má na svědomí samozřejmě Noé, ale u něho se ničemu nedivíme a projdeme jen okolo do dalšího dne bez delší zastávky. (15.06.2017)

Značně nevyrovnaná sbírka sedmi povídek je hodně rozporuplná. Začátek je velmi příjemný a svěží a první tři povídky jsou skutečně poměrně dobré. Kusturica si roli užívá, je tu i nějaký ten humor, zrežírované je to slušně a nechybí ani parádní latinskoamerická hudba, která vlije krev do žil. Pak to ale dost upadne a dostaví se povídky prazvláštní, bez hlubšího smyslu a pointy. Příběhy zkrátka jen naznačí zajímavé téma, ale nijak negradují, prostě skončí. Filmařsky možná nejlepší mi přišel Pátek Gaspara Noého, který má skvělou atmosféru a minimalisticky pracuje s napětím a beze slov dokáže obsáhnout úplně vše. Jeho celkový smysl mi ale bohužel unikl a se zbytkem filmu ostře kontrastuje - zatímco zbývajících šest povídek je víceméně veselých, tahle je temná a depresivní. Divácky nejpřívětivější je rozhodně závěrečný kousek, který přesně plní účel toho, co bych čekal od filmu o Kubě - bláznivý, potrhlý, směšný, ale zároveň energický. To tu bohužel chybí. Když to zhodnotím a tak nějak zprůměruju, vyjde mi ryzí průměr a tři hvězdy. 50% (15.08.2012)

Nevyrovnané, a to dost! Pondělí zábavné, ale zbytečně natahované. Středa, pátek a víkend nadprůměr, zbytek docela utrpení. Castrovskou Kubu nepoznáte (jedna karikatura Fidela je ovšem výjimečně povedená), ale určité kulturní rysy, sociální struktury a vzorce jednání či životní strategie místních obyvatel jsou zde zachyceny poutavě a určitě, alespoň do jisté míry, trefně. Tvůrci si dali záležet, aby ukázali na Kubě stejné symptomy morálního a společenského úpadku, jaké najdete kdekoli na Západě - tudíž různorodé modernity určitě, ale současně i nápadně podobné známky eroze. Chce to mít tu správnou melancholickou náladu na tento druh cestování (film s tímto obsahem a v takové formě), pak se vám MOŽNÁ i na této Kubě zalíbí. Recenze zde. 4/10! [15.08.2012_novinářská projekce_kino Atlas] (16.08.2012)

Sedm dní a sedm příběhů ze slunné Havany v podání sedmi režisérů zní jako velmi odvážný nápad s nejasným výsledkem, což se bohužel také v konečném zúčtování projevilo. Tento povídkový cyklus není špatný, poklidná atmosféra “fidelovské“ Kuby z něho jenom čiší, navíc dává divákovy možnost nahlédnout do každodenních životů normálních obyvatel tohoto krásného karibského ostrova, to vše v doprovodu líbivého autentického soundtracku. Po vyjmenování silných stránek, nutno přistoupit k záporům, jelikož se zákonitě projevila rozdílnost kvality jednotlivých režisérů a zatímco některé příběhy hltáte s otevřenými ústy, u druhých se šíleně nudíte, což ovšem bude dosti o vkusu jednotlivých diváků. Mně nejvíce zaujali první čtyři příběhy a zbylé jsem téměř protrpěl. Nutno vyzdvihnout zejména příběh Belnicia Del Tora, ale také Pablo Trapera, ve kterém skvělý výkon věčně narvaného režiséra předvádí sám velký Emir Kusturica, z jehož výkonu lze usoudit, že to asi ani moc hrát nemusel. Moje hodnocení 60%. (22.02.2014)