Kříž cti

Obyčejné vojenské drámo o přežití dvou malých kupin vojáků ve vyhrocených podmínkách. Rozhodně se nekoná žádné objevení Ameriky. Bezpečné, čitelné, ve svém vyznění zcela průhledné. Řemeslná stránka v pořádku. Postavy moc charismatu a rozumu nepobraly, jejich zbytečné hádky se po pár minutách omrzí. Celkově spíš průměr. (14.12.2012)

Drsné prostření norských hor, osamělá lovecká chata, tři sestřelení němečtí a dva britští letci. Toto jsou hlavní aktéři celého příběhu. V podmínkách netypických pro boj a nepřátelství dochází záhy k roztávání na obou stranách válečných soupeřů a počáteční odpor a pohrdání se začíná měnit na zájem a přátelství. Kdyby to celé byla jen vymyšlená pohádka, stejně bych Kříž cti považovala za jeden z nejlepších filmů s protiválečným poselstvím, to, že byl vystavěn na skutečné události, však jeho hodnotu ještě zvyšuje.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií (21.04.2015)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $636,469▐ Komorná "vojenská" dráma odohrávajúca sa na území nikoho v malej chatke si ide po celý čas skôr v takom uvoľnenom tempe medzi nepriateľmi Nemcami a Angličanmi, občas príde na jemne vyhrotené situácii ale nič závažne, natočené celkom pútavo. /60%/ (11.11.2012)

Hezký počasí, fakt ... Jedna z mých vyseknutých poklon směřuje ke všem vojákům posledních dvou světových válek, už za schopnost přežít ty šílené sibérie bez obligátního "nechte mě tady". Další obdiv už patří pětici mužů, která dokázala, že na prvním místě jsou lidé, pak teprve národnosti a nakonec nepřátelé. Bylo zajímavé sledovat vyzdvižené typické národní vlastnosti, zvyky a pohledy na svět, i jak si každý brání to své a přitom se nevědomky navzájem obohacují. Bohužel, snímek neměl tu šťávu, jakou bych od válečného dramatu čekala, což mě dovolovalo (zřejmě i díky inspiraci skutečnem) v klidu a bezpečí dospět až k happyendu, který byl nakonec překvapením, neboť jsem ho čekala ještě happyendovější... (14.02.2013)

„Vraťte mi to, prosím.“ - „Musíme se postarat o oheň, zapalovač si nechám.“ - „Byl to dárek od táty k mým patnáctinám. Dal mi ho pro štěstí.“ - „Hodně štěstí, kapitáne. Až budeme odcházet, vrátím vám ho. Máte mé slovo…“ A slovo poručíka wehrmachtu má svou váhu. Anebo ne? Uvíznout v nehostinné, zasněžené, norské pustině bez zásob nevyvolává moc nadějí. Ale muset sdílet jediné místo, kde se dá nějak živořit, s nepřítelem, to už zní vražedně…Jak přežít s někým, s kým nejste schopni ani stolovat? Zápletka je jednoduchá, možná až prostinká na to, aby se kolem ní dal vystavět příběh o 90 minutách. Jenže tvůrcům se to podařilo. A přitom nemáte pocit nastavované kaše. Bavila mě atmosféra nedůvěry a napětí, kdy z jedné či druhé strany může přijít podraz. Stejně jako to pomalé navozování důvěry, respektu a postupně i přátelství. Jenže válka tam venku stále zuří a izolace nemůže trvat napořád…závěrečná pointa pak vyvolá požadované emoce. A já byl až na určité méně uvěřitelné detaily spokojen, takže za mě to budou solidní 4*. (23.01.2022)