Válečník

Každá země musí mít svůj velkofilm, takže poté co i Turci natočili svoje "Muž, který zachránil zemi" (s nezapomenutelným Cuneytem Arkinem a kulisami ze Star Wars), rozhodli se Korejci, že do toho taky praští. Až přestanete zbožně líbat zemi během děkování za tuto jejich prozřetelnost, budete si moct přečíst recenzi... Pohnutý příběh Musy - Válečníka se odehrává v době války čínských dynastií Yuanů a Mingů. Někde hluboko v Korejském království zrovna popravili vyslance Mingů, což pochopitelně netuší výprava korejských diplomatů, která stojí přímo před branami Mingského paláce. Jejich vůdce, generál Choi, je z pěkně tvrdého těsta a ve chvíli, kdy jsou vládou vyhnáni ze země (to ještě dopadli docela dobře), nebere při cestě přes poušť ohledy na nikoho (vyslanci už jsou k ničemu, tak proč se s nimi zdržovat). Poprvé tak přichází do kontaktu s mlčenlivým a bezejmenným otrokem, který chrání svého pána, jednoho z vyslanců. Po několika dnech krušné cesty svitne skupině malá naděje, když jsou Mingové zmasakrováni partičkou Yuanů a Korejci se tak dostanou na svobodu. Čeká je však ještě dlouhá cesta přes poušť, s minimem vody a jídla. Musí se dostat až k moři a tam si stopnout loď do rodné země. Tedy museli. Jejich plány narušili Mongolové sloužící Yuanům, kteří unesli Mingskou princeznu (Zhang Ziyi). Ve chvíli, kdy Choiovi dojdou dvě věci - a) tohle se nedělá; b) ta holka je docela kus, ocitá se malá korejská jednotka ve smrtelném nebezpečí, protože úsudek jejího velitele má k logice na míle daleko. A co teprve, když se princezna rozhodne Choiovy city neopětovat a dá v lásce přednost bezejmennému otrokovi (který získá v průběhu filmu jméno i svobodu, ale nezdá se, že by to vojenskou část výpravy nějak zajímalo, až na rozvážného Jinlipa). A zapomínat nesmíme ani na Mongoly (vedené Yu RongGuangem), kterých je HODNĚ a kteří si krádež princezny nenechají líbit. Tahle poušť (ve které se drtivá část filmu odehrává) má zkrátka na co vzpomínat... Musa - Válečník je film z roku 2001 a do našich videoték se dostával hodně klikatou cestou. Nejdřív byl uveden na filmovém festivalu v Karlových Varech (loni, tj. v roce 2002) a pak si ho vzali do parády Američané (dodnes ho neuvedli v kinech, jak bylo slíbeno a možná i díky tomu přišla Musa o možnost Oscarové nominace. Myslím, že by s přehledem složila k zemi jakoukoliv konkurenci). Naštěstí nemusíme čekat než se pomazané hlavy v Hollywoodu dohodnou a můžeme si dopřát tenhle asijský klenot hned. Stačí dojít do vaší oblíbené videopůjčovny a sáhnout po něm. Zřejmě ho nebude mít nikdo půjčený, protože korejské filmy jsou u nás neznámou veličinou. I když velká fotka Zhang Ziyi na obalu... Raději spěchejte, aby vám ten disk neošoupali ;). Režisér a scenárista Kim Sung-Su dodržel sliby, které dal sobě i divákům a natočil velkofilm jako svi... ne, nemůžu být hrubý, i když tváří v tvář Muse možná každému ujede nějaké to slovíčko. Příběh ztracené korejské výpravy jako by vystupoval z historických reálií (tohle se dost dobře mohlo stát) a i když Kim Sung-Su nabíhá už v úvodu na model skupinky různorodých bojovníků, nepodaří se mu spadnout do propasti plné klišé, protože jeho postavy (a herci) by si raději usekly ruku, než aby vypadaly nevěrohodně. Ať už jde o generála Choie, který je sžírán zodpovědností svého postu a později i láskou k princezně, o moudrého lukostřelce Jinlipa, jenž se nakonec ukáže být tím pravým guru celé skupiny nebo o hlavního hrdinu - mlčenlivého ex-otroka Yeosola. Ten se svou dlouho kšticí a vražedným kopím jako by vypadl z nějaké počítačové hry nebo comicsu. Skutečně toho moc nenamluví, ale jeho činy ho povyšují nad ostatní postavy. Není divu, že vůdce Mongolů (Yu RongGuang konečně dokazuje, že akční škatulka hongkongských filmů pro něj byla až příliš těsná) mu závidí jeho schopnost ohánět se kopím a nejradši by ho měl ve vlastním týmu. Dostáváme se tak do fáze těžké ironie, kdy se nepřítel k hrdinovi chová lépe než členové jeho vlastní skupiny (zvlášť Choi s Yeosolem celkem zametá a to i předtím než zjistí, že o něho má zájem princezna). Ve výčtu těch zajímavějších výkonů figuruje i Zhang Ziyi. Svou nafoukanou princeznu sice odehrává s lehkým stínem role z Tygra a Draka, ale nejen že ona pubertální frackovitost bezvadně sedne do děje, ale Ziyi během dvouhodinové stopáže rozvede svoji postavu a pozvolna ji nechá v žáru bitev dospět... Ehm, řekl jsem bitvy? Ano, od těch rečiček o "character developmentu" se dostáváme k tomu, na co řada lidí čeká od chvíle, kdy otevřela tento článek. Předem bych chtěl jako obvykle zdůraznit, že Musa na bojích nestojí (mnohem víc a důležitěji se tu bojuje pouhými pohledy očí), ale to vás stejně nezajímá, takže jdeme na to... A ještě malou odbočku, nebo spíš předmluvu. Kamera Musy je fantastická. Někomu možná polezou oči z ďůlků nad použitými filtry, které vše zahalují do oranžova a všichni se budou divit tomu, že prázdná nekonečná poušť může být fotogenická. Kamera olizuje duny s hotovou slastí, divoce i jemně najíždí a objíždí hrdiny a občas zachází do takových detailů, až to není duši příjemné. Bitky v Muse jsou totiž skutečné maso (ano, fandové gore-festů, už je to tady). Komu se zdál Tygr a Drak nebo Hero příliš učesaný a tajně doufal po usekaných končetinách a spoustě krve, dočkal se a dostane porci brutality navíc. Režisér nejenže si nebral servítky a nezastavil se před usekanými hlavami, proklátými hruděmi a beznohými torzy, ale navíc respektoval i množství krve v lidském těle, takže do písku se při akčních scénách vsaje hodně moc červené tekutiny. A navíc, musím to hříšně poznamenat, všechno je to skvěle natočeno, takže to i skvěle vypadá. K zvýraznění chaosu v bitvě je použito vynechávání snímků (známé třeba z Gladiátora), díky čemuž působí pohyby trhaněji. Kamera také výrazně zdivočí, ale tento záměr brzy pochopíte, protože záběr se vždy dramaticky zastaví ve chvíli důležitého úderu. Je to trochu experimentální, ale také originální a koukatelné. Během akčních ohňostrojů plných svištících mečů, létajících končetin a prostřelených těl také naplno oceníte soundtrack, který dodává válečnému běsnění pocit jakési majestátnosti. Scén ve kterých mluví zbraně je tu mnoho, ale liší se délkou a jejich funkce je vždy podřízena příběhu (např. finále lesní přepadovky, ve kterém Yeosol zachrání princeznu ze spárů Mongola, takovou atmosféru vytřískáte snad jedině z anime). Ani na chvilku tak neztrácíte kontakt s hrdiny, jejich emoce k vám promlouvají z každého úderu mečem, každého bodnutí kopím, každého šípu, který se zabodne do nepřítelova pancíře... Možná se vám zdá, že plácám, ale to je pokrok, protože bezprostředně po shlédnutí Musy jsem nebyl schopen napsat ani čárku. Korejská kinematografie mnohým fanouškům splnila sen o dokonalém válečném filmu. Žádné zakrývání "reálné" brutality v honbě za nižším ratingem, žádný uměle komplikovaný děj, který divákovi zamotá hlavu. Musa nabízí jen působivý příběh několika vojáků, kteří se v nesprávný čas ocitli na nesprávném místě. Žánrové zkumavky jsou namíchány v dokonale vyváženém poměru, akční scény jsou po stopáži rozesety s chirurgickou přesností ostříleného dramaturga a herci odvádějí maximum, aby vás opravdu vtáhli do děje. Určitě se jim to povede, a to i bez těch osmadvaceti minut, které se cestou z kin na DVD ztratily. Těžko říct, co bylo jejich obsahem, ale když se ohlédnu, nic mi v Muse nechybí, takže s radostí přijmou stotřicetiminutovou verzi, která je velkolepým zážitkem. 100% (20.04.2017) (méně) (více)

Na straně jedné odhodlání, hrdinství, láska, odvaha, přátelství, obětavost, věrnost až do úplného konce, oddanost a smysl pro povinnost někdy až absurdní, ohleduplnost, soucit, konečné porozumění, pochopení, čest a vzájemný respekt. Na straně druhé sobectví, strach, zbabělost, bolest, žárlivost, stesk, hněv, osamělost, ješitnost, trucování, povýšenost, pohrdání, předsudky, snaha poučovat, i když mám sám máslo na hlavě, střet víry a názorů, tvrdohlavost, neochota přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí a obviňování druhých ze svých chyb. O tom všem a mnohém jiném je Musa. Hlavní hrdina tu není vyznačen, sledujeme psychologický vývoj několika postav, z nichž vyniká zejména zkušený a férový lukostřelec, korejský generál ovládaný svým egem, který se bojí, že si lidé všimnou jeho strachu a že nikdy nedosáhne stínu svého schopného otce, jeho pobočník, který se ho snaží de facto citlivě vést, vyděšená princezna toužící po svobodě a úniku ze zlaté klece, která dochází posléze k bolestnému zjištění, že lidem v pevnosti nemá co dát, neboť vše, co jí bylo až dosud vštěpováno, se v kontaktu s realitou ukazuje jako neúčinné, a která je proto nucena prožívat veškerou hrůzu sama. O to více si rozumí s Yeosolem, hrdým bývalým otrokem bez rodiny, jenž pak chrání svou lásku i za cenu vlastního života. Neméně zajímavou postavou je i mongolský generál, muž, jemuž naložili těžké břímě, o něž vlastně nestál, a jehož největším přáním je vrátit se do stepi. Rozdělení tedy není černobílé. Po přečtení zdejších komentářů o litrech krve jsem k filmu přistupovala s menšími obavami, nicméně ačkoli je tu opravdu několik hnusných momentů (dvojité oslepení a useknutá hlava zdálky, dvě rozseknuté hlavy a podříznutí zblízka) a uťatých končetin (asi 5, vesměs zblízka), vše se naštěstí odehrává v natolik rychlém střihu, že to lze zvládnout (nebo na vteřinu zavřít oči). Tudíž právě střih, který mnozí pokládají za vadu, vnímám já spíše jako klad. Navíc tvůrcům šlo o realističnost, bitvy jsou vskutku jedním velkým zmatkem plným násilí, vyděšeného křiku a ržání koní. Vše podtrženo následným hrobovým tichem po boji. Nesmyslnost války, jež je vyzdvižena nejen v tragickém závěru, ale i v dalších scénách, např. když Korejci zabijí mongolského posla a mongolský vůdce pak na oplátku zabije toho jejich, je právě to, o čem přemýšlíte po skončení filmu. Proto chápu i onen poněkud rychlý závěr, byť bych osobně byla raději, kdyby to Yeosol, popřípadě i Rambulhwa přežili. Hudba opakuje pouze několik motivů, nicméně na mnoha místech doplňuje scény velmi vhodně. Delší verze oproti krátké obsahuje spíše nebojové okamžiky, v nichž máme možnost nahlédnout hlouběji do nitra postav, a tím i lépe chápeme jejich jednání a rozhodnutí. Jediné, co tu oproti kratší verzi, nevím proč, chybí, je scéna, v níž princezna dává Yeosolovi kožešinu, aby mu nebyla zima. Možná mi rovněž více vyhovuje fantasy nádech a nadsázka Klanu létajících dýk, Hrdiny či Tygra a draka, avšak srovnávání těchto snímků není zcela na místě, neboť Musa je film pojatý historicky a svým charakterem odlišný. Není ani lepší, ani horší. Situace s titulky je, jak jinak, tristní. Na mnoha místech se diametrálně liší od u nás oficiálně vydaného dvd, někde dávají větší smysl, jinde naopak žádný, o neuvěřitelných gramatických hrubkách (namátkou ,, území dobít, vyplívá apod.) ani nemluvě. Oficiální dvd od Intersonicu na tom není o nic lépe, místy snad i hůře (pár příkladů za všechny: ona věta, na niž se tu kdosi ptal ,, Zabil 10 našich koní."- ve skutečnosti říká ,, Generále, zabil pět našich lidí." odpověď: ,, Dám ti (za ně) 10 koní.". Stejně tak v lese princezna neříká Yeosolovi ,,vypadni", nýbrž ,, Pusť mě." (fang shou.- dosl. pusť ruku). Naopak věta ,, Dlouho jsem neviděl (hen jiu mei you jian) někoho tak zacházet s kopím." je zjevně přesnější u Intersonicu, neb ekvivalent hao jiu bu jian znamená dlouho nevidět)). Shrnuto a podtrženo, Válečník je zajímavý film, který zdaleka není jen o boji, ovšem je třeba umět čínsky a korejsky. (09.08.2010) (méně) (více)