Černý Petr

Banalita všednodennosti v socialistickém Československu aneb příběh o ničem a o všem. První lásky, první zaměstnání, rodičovská kárání. To není film, to je život. --- "Cos mu udělal, já jsem jeho nejlepší učedník! - Co bych mu udělal? - Nekecej! - Nic sem mu neudělal! - Já jsem jeho nejlepší učedník, cos mu udělal? - Nic. - Cos mu udělal?! - Fakt nic! - Počkej, počkej, ty mě nevěříš, jo? Ty mě nevěříš...vona mi nevěří, že já jsem nejlepší...Zdeňku! Zdeňku! Pojď sem! - Co je? - Řekni jim to? - Co jim mám říct? - No, co říkal mistr! - Vo čem? - No vo mě! - Že jsi namazanej." (06.01.2009)

Výborně vypointované vtipné dialogy. Námět a scénář: Jaroslav Papoušek. Čas v životě náctiletého učně Petra plyne během několika málo dnů relativně poklidně a zdánlivě se nic neděje. Ovšem zachycení každodennosti je, myslím, stoprocentní. Jednotlivé dialogy mezi vedoucím - Petrem, otcem - Petrem, matkou - Petrem, Pavlou - Petrem (ty byly jako vystřižené ze Škvoreckého Prima sezony) nebo Čendou - Petrem mi přišly jako monology, kdy jedna strana moc nevnímala tu druhou. Za všechny: Čenda:"Ahóóój! slyšíš to? Petr:"Hoj" Č: "Říkám ahóój." P:"Hoj". Další hlášky:1. Čenda: "Smím prosit?" Dívka: "Vždyť nehrajou." 2. "Zelená uklidňuje oči." "Tak proto jsou krávy tak klidný." 3. "Představ si, že Pavlu Vrbovou olizujou plameny." "Plameny se maj." Zajímavý komentář: Radko. (04.01.2009)

Počátky československé filmové vlny - Slováci měli Štefana Uhra a film SLNKO V SIETI - nebylo lze přehlédnout tím spíše, že její prapočátky - HUDBA Z MARSU - jdou hluboko dol padesátých let. Trudovitost a více podprahová než prahová výmluvnost tehdejších mladých - a nejen mladých - jsou mimořádně cennou výpovědí o skutečném stavu tehdejší, dnes už historické společnosti. Že se s tím snoubí dávka geniality a že se tehdy blýskalo na časy, se velmi rychle ukázalo během několika následujících let. (24.02.2024)

Naprosto jednoduchá, ale přitom tak zásadní filmová revoluce. Revoluce v podobě krátkých holčičích vlasů, všemožných tanečních kreací, ale hlavně velký generační skok. Tuctový obraz jednoho nemotorného panice, který si se svou povahou neporadí ani v zaměstnání, na zábavě či na rande. Neporadí si s ní ani doma, kde je vystaven nekompromisním životním radám a moudrům svého otce a přikyvující matky. Jedinečná přirozenost postav, vynikající režie, dialogy a samozřejmě naprosto výborné skladby. Dokonalost dolaďuje Čeněk Semerád, a jeho nádherně rozfázované alkoholové opojení. Zlatá šedesátá ala Miloš Forman. (21.01.2013)

Jeden z najvtipnejších filmov českej novej vlny. To dokázal aj so svojou nezúčastnenou kamerou, pri ktorej máte podobne ako v niektorých iných vlnových filmoch pocit, že sa na mieste ocitla náhodou a protagonisti o nej nevedia. Prvé lásky, spory s kamarátmi, generačné trable a horkosladká mladosť. Napriek tomu žiadna zľudovelá hláškovitá klasika, ako Formanov nasledujúci film. Je tu cítiť ešte mierna neistota v točení epizodického filmu bez dramatického oblúku a deja. Ale dôkaz, že záživný film sa môže zaobísť aj bez jasnej zápletky. Teď mě sleduj, jo? Sleduj mě... (30.01.2014)