Černý Petr

Dokumentaristicky a pritom neskutočne zábavne a nadčasovo podané pubertiacke roky, konflikty generačné, medzigeneračné, prvé lásky, rodičovské výsluchy a "rady do života". Akoby skrytou kamerou, nezúčastnene pozorujúcou svet okolo, podávaný starostlivo vyvážený príbeh. Nezabúda na nič, čo patrí k dospievaniu mladých ľudí. Prostredníctvom zachytení rôznych prostredí a nálad príbeh prestupuje atmosféra mestečka šesťdesiatych rokov, čo len umocňujú geniálne dobové songy Jiřího Šlitra. Príbehy učňa v samoobsluhe môžem sledovať znova a znova a vždy nájdem niečo nové. Čaro prirodzenosti, humor, atmosféra a obraz spolu s nevypovedaným presahom a vyznením len prostredníctvom zachytenia drobných epizód a banálnych, či rozumbradových dialógov radí tento film ku klenotom českej kinematografie. Pre mňa osobne patrí spolu s Láskami jednej plavovlásky a Taking off k najlepším Formanom. (13.09.2005)

Výřez ze života mládeže na malém městě. Každodenní nuda, snaha něco znamenat, nějak se zapracovat, tragikomické každodenní příběhy. Slavnost je jediným větším vytržením za dlouho dobu. Každý si hledá své místo, a protože se mění doba, nemohou rodiče již své děti pochopit. Vše podáno v jakoby nezaujaté podobě, jako chladný mikroskopický řez, režisér nikomu nestraní, a i díky tomu má nakonec film takovou sílu výpovědi. (27.07.2013)

Po každém dalším snímku z Československé nové vlny se ve mně zvedá údiv, jak je možný, že jsme nevyhynuli. *** K Černému Petrovi se mi ještě váže zábavná vzpomínka z vejšky, kdy na koleji spolužák na jednom večírku zamilovaně vysvětloval indickým a korejským studentům principy ČNV, což kulminovalo tím, že si všichni plácli, že se ihned podívají na Černého Petra s tím, že já, kterýžto jsem o sobě rozhlašoval, že dělám titulky k seriálům, to budu simultánně překládat. Erasmáci pobrali chipsy, basu piv a nadšeně se rozesedali po místnosti v očekávání komedie, kterou jim tehdy spolužák (snad Miloš?) slíbil. Někdy kolem dialogu "Shall we dance?" "But there's no music." "Well I'll come again." už definitivně propadli přesvědčení, že neumim moc anglicky a prostě si ty hlášky vymejším zpatra. Taktně se začali pomalu trousit a vytvářet si základnu na balkóně s hradbou omluvných úsměvů. Film jsme dokoukali tehdy akorát se spolužákem, který stále trval na tom, abych to překládal z tý angličtiny, ačkoli nebylo pro koho. Mně to ani nevadilo, protože s vytroušivšími erasmáky se vytrousil i zákaz kouření na pokojích. Jak on se ten spolužák jmenoval...? (09.12.2017)

Minimálna, komornejšia a humorne ladená drámička s výborne rozpracovanou psychológiou postáv, ktorá tu funguje hlavne v dialógoch. Prvý celovečerný film Miloša Formana a hneď takáto lákavá psychojednohubka. Veľkú zásluhu na úspechu snímku majú obaja ústrední herci, Jakim i Novotná. Obaja vyžarovali také zvláštne, no pritom nenútené kúzlo osobnosti, ktorým si ma dokázali plne získať. Čo sa týka dialógov, tak pri rozhovoroch dobrosrdečného otca so synom som nemohol odtrhnúť oči od obrazovky, neskutočne charizmaticky zahraté, uhrančivé a myšlienkovo bohaté. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (08.12.2015)

Dost to celé připomínalo Lásky jedné plavovlásky. Až na to, že to tentokrát bylo podáno více z té mužské perspektivy. Sem tam se nad dialogy člověk pousmál, ale žádná velká sláva. Valná část stopáže je zastoupena jedním plesem, na který jediný se dalo trošku koukat. Jinak se tehdy pařívalo. Dalším kamenem úrazu bylo obsazení ženských rolí. Zrůdička vedle zrůdičky. Trpěl jsem. Samotná dějová linie je krajně nezajímavá. Dohromady slabé dvě. Vím, že se jedná o jednu z prvních formanovin, ale přesto se neubráním zklamání. (31.05.2016)