Přežijí jen milenci

Jarmusch mě prostě nějak tou svojí pomalostí snad i sere. Beru, je to umělec, je jím zcela bez debat. Jenže já taky potřebuju, aby ve filmu nastalo čas od času alespoň nějaké napětí. Tyhle melancholický záležitosti nejsou pro mě. Nechci svým hodnocením fílm zbytečně shazovat. Koukalo se na to poměrně solidně, protože zde zní zajímavá hudba, herci jsou přesní, záběry nabídnou poetiku. Ale není zde nic kvůli čemu bych si film někdy toužil pustit znovu. Dokonce přemýšlím jestli mě i více nebavila Hranice ovládání. 50% PS: Tilda je o 20 let starší než Tom, přitom rozdíl mezi nimi vypadá na plátně tak na maximálně 10 let, smekám! (10.08.2014)

Hranice ovládání, která mnohé filmové fanoušky přivedla k hranicím zoufalství nebo k prahu zuřivosti, se mi líbila, ale částečně i díky tomu, že jsem se bavil nad Jarmuschovou manýrou a sebestředností. Už nějakou dobu jsem cítil, že jestli Jim nepřezbrojí, jednoho dne padne kosa na kámen a právě v případě Milenců se to dokonale naplnilo. Vydržel jsem 65 minut koncentrované nudy, abych zbytek filmu přejel rychloposuvem, a přiznám se, i těch velmi dlouhých 65 minut hořce lituji. Ten film je prostě pro mě příliš prázdný. Za mě jednoznačná umělecká prohra. Celkový dojem: 20 %. (07.11.2016)

Jarmusch rozhodně nepatří do mé režisérské topky, ale přesto jsem od něj viděl několik filmů, které bez problému nazvu vynikajícími (Mrtvý muž, Ghost Dog, Noc na Zemi). "Přežijí jen milenci" však považuji za jeho absolutně nejslabší a nejnudnější snímek, jehož melancholická atmosféra a styl vyprávění je už moc nad rámec filmové zábavy. (19.04.2014)

Zdeprimovaný hudobník sa dáva znova dokopy so svojou starou láskou, no ich pohodlný život trochu naruší príchod jej divokej mladej sestry. Rozvláčna, zdanlivo nekonečná, emo-artová, nehororová upírska dráma, ktorá výborne plní funkciu uspávanky. Pomalý pseudo-dej, prispaté postavy stvárňované nesympatickými hereckými podivínmi, ktorí otupne prednášajú svoje dialógy / monológy a snažia sa divákovi predať túto profesionálne natočenú umeleckú nudu. Režiséra nepoznám a po tomto kúsku ma zaujímať už asi ani nebude, no zdá sa mi, že jeho fanúšikovia by vedeli, že ide o super cool film, aj keby natočil hovno pod lopúchom. (15.02.2014)

Podstata hudby je jenom jedna. Král nezávislého filmu (a nově i garážového noise rocku) je zpět a nezůstává nic dlužen své pověsti podivínského tvůrce. Prazvláštní upírská romance vyvolává ducha dekadentního konce/přelomu století, zároveň ale rezonuje reflexí přemítavého hloubání nad příčinami současné transformace (= kolapsu) naší civilizace. Možná už je tu západní civilizace prostě moc dlouho, vyžili jsme se, znudili dostatkem, možnostmi, nadbytkem takřka všeho, všech zdrojů, příležitostí, stejně jako dlouhověcí upírští hrdinové Jarmuschova filmu. Jedna z nejpodivnějších reflexí ekonomické krize, která zvlášť Ameriku zasáhla hodně silně a razantně ji změnila, čehož pomníkem je právě vylidněný Detroit, kolébka a symbol americké ekonomiky. Jarmuschův nápad zasadit část upírské romance zrovna do zbankrotovaného města, v dnešní době skutečného města duchů, z něhož odešlo 60 % procent obyvatelstva, přestala fungovat veřejná správa, policie a další nezbytné složky a vše jen proto, že Detroit byl srdcem automobilového průmyslu, který ekonomická krize v USA zasáhla přímo fatálně. Filmové reakce na realitu apokalyptických vizí (vytěžené fosilní zdroje, nedostatek vody v jižních státech USA atd.), především ale na tíživou ekonomickou krizi, kterou spustil právě cynismus, egoismus a přílišný individualismus finančních dravců = zombies. Ten film je v podstatě kritikou směřování lidstva. Kam to vlastně dnes kráčíme? A ptá se na to dnes ještě někdo? Vynikající je nápad stylizovat upíry coby jakési vyžilé rockové hvězdy někde z časů Woodstocku (v čemž cítím autobiografický prvek, Jarmusch se ve svém věku asi cítí podobně), kdy jediným důležitým momentem života bylo sehnat halucinogenní drogu, tedy motor, co by člověka nastartoval, což Jarmusch posunuje do upírské paralely droga - lidská krev. V dnešním světě je už ale vše pokaženo, tedy i krev. Jestli ještě před pár lety mělo smysl hledat hranice ovládání, tak dnes už je to vlastně jedno. Přežijí jen upírští milenci...když se vrátí ke kořenům...ke své (naší) animalitě... (26.02.2014)