Představ si

-4* k tomuto filmu jsem měl zpočátku nedůvěru, ale rozhodně mě rychle zbavil obav a užil jsem si ho. Nevím, zda má film nějakou pravdivou předlohu ze skutečnosti, ale nedivil bych se tomu. Novátorství je vždycky těžké, a to i v dnešní době, kdy tomu zkostnatělý systém brání i na úkor větší svobody. Zajímavý vhled do světa nevidomých. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (14.09.2017)

Nezávislý artový snímek s pastelovými barvami a místy podle mě bez výčitek označitelný jako "poetický". Celá atmosféra i vrhnutí do děje mě zpočátku poměrně překvapilo a přiznávám, že mi to úplně nesedlo. Jak se začal vyvíjet děj, tak jsem se začala bavit i já, ale zase nemůžu říct, že by mě to nějak okouzlilo. To co film řeší je nepochybně neotřelé, možná pro někoho kontroverzní a určitě citlivé téma. Je to ten typ filmu, kde je jedna ústřední myšlenka...nic víc. Podle mě se úplně nepodařilo naplnit celý potenciál toho námětu. Možná by celé hlubokomyslné poselství bylo "schůdnější"kdyby se ubralo těch poetických momentů a přidalo na ději, protože takhle to na mě působilo místy lehce prázdně. Nepochopte mě špatně, nechci říct, že by film neměl co říct, jen že se v tom pomalém uvlečeném tempu (zase nic proti tempu samotnému, u některých filmů je to to pravé) utápí postupně i to něco, co by stálo za pozornost....Pokud se něco povedlo, tak přiblížení světa nevidomých divákovi, což byl pro mě poměrně silný zážitek. Možná bych měla film pojmout jen na základě toho a na celou tu "filozofii" co se tam oplétá okolo (a která je tak trochu nedotažená) se vykašlat, což mi ale úplně nejde a proto jsem si film neužila tak, jak bych mohla. Trochu silnější tři hvězdičky. (02.06.2015)

V Lisabonu se architektonicky snoubí kachličky s oprýskanými zdmi. Léto plné hádanek není vidět, ale je cítit a slyšet ve vzduchu. Škola pro slepé zažívá nenásilný myšlenkový převrat v uších a nosech žáků, jejichž nový učitel je nabádá nenosit slepeckou hůl. Kontroverzní. Sžívání se mentora, potýkajícího se se stejným znevýhodněním jako jeho posluchači, není zadarmo a ani bez boje a riskování života za účelem dokázání vlastní pravdy. Hravý, ale neméně vážný snímek Jakimowského vás zavede do míst, kde je představivost důležitější než to, co se skutečně děje. Dokáže nahradit zastřené oči? (Filmové listy 2018) (09.08.2018)

Velice zajímavý líně se vlekoucí film ze světa nevidomých. Jakkoliv se okolí člověka tváří, že se mu snaží pomáhat, že kvůli němu cizeluje vědecké postupy a zasvěcuje tomu svůj profesní život, skutečnost je většinou taková, že všem těmto profíkům jde především o jejich klid, o vyloučení rizika za něco odpovídat... Nespoléhat na ně, opírat se o své síly, je jediná cesta nabízející spolehlivost. (27.09.2013)

Velice citlivý snímeček o nelehkém životě lidí, kteří si sice nemohou vychutnávat život plnými doušky, ale mohou si ho alespoň představovat plnými oušky. Prostředí Lisabonu bylo opravdu kouzelné. Tvůrci si se zvuky vyhrály do takové míry, že se jednalo o naprostou audio slast. Postava hlavního hrdiny byla nesmírně zajímavá. Nevázne příliš ani příběh, který pojednává o pokusu o co možná největší příblížení se životu člověka, kterému žádný ze smyslů nechybí. Člověk si během snímku uvědomí, jaké štěstí má a co všechno z každodenních rutinních činností je pro slepého člověka problém. Velice pozitivně hodnotím, že snímek není ani malinko sentimentální. Absolutně netlačí divákům na city, ačkoli k tomu téma přímo vybízí. Jediným pocitem, které člověk při sledování a poslouchání pocítí, je nehynoucí obdiv. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (06.06.2016)