Chained

Hodně přísná, těžko stravitelná psychologie masového vraha a příčin jeho sociopatie. A jejího dlouhodobého vlivu na “učence” - unešeného mladého kluka, který s ním musí žít. Jejich vztahem “zkažený mentor / trpící žák” posouvá režisérka divácky vděčný portrét vrahouna na vyšší úroveň studie vnímání a chování se dvou diametrálně odlišných postav v extrémních situacích, které prožívají spolu, ale každý jinak. A k tomu umí i scenáristicky překvapit. Nepříjemné, paralyzující, brilantní. (24.09.2021)

Jennifer Chambers Lynch se pomalu v hororovém žánru zabydluje a snaží se jít ve šlépějích svého otce, ale jeho kvalit zatím nedosahuje ani z poloviny. Není vyloženě špatná režisérka, ale tentokrát si urvala moc silné sousto. Chtěla natočit nervy drásající exploitation, ale již fakt že několikrát poupravovala scénář, než se pustila do natáčení, jí předurčil k nezdaru. Filmy o masových vrazích (ať už skutečných, nebo fiktivních) mám velice rád a dá se říci, že je s oblibou vyhledávám. Tady jsem však narazil na jakýsi „pokus“ se jim alespoň zdánlivě přiblížit a nebyl jsem s výsledkem moc spokojený. Místy se příběh může opírat o zajímavou atmosféru, kterou se skutečně podařilo v některých pasážích navodit, ale šlo jen o takové záchvěvy, které netrvali dlouho. U podobných filmů je potřeba vytvořit doslova psychologický „uragán“, kdy si psychopat pohrává se svými obětmi, ale tady mi přišlo, že to fungovalo jen ze začátku a to ještě při převýchově malého Tima. Bylo mi toho kluka vážně líto, ale prostě jsem necítil potřebné emoce, které by mi vylepšili celkový prožitek. Špinavé prostředí, ve kterém vyrůstal a hrůzy jenž prožíval s každou další obětí svého únosce mě nechávaly zcela chladným. Navíc se většina důležitého odehrávala mimo záběr kamery. K uspokojení nepotřebuju hektolitry krve a několikaminutové mučení, jenže tady mi vlastně nebylo nabídnuto skoro nic. Kromě dvou vražd mladých dívek je divák o všechno důležité ochuzen. Ono je na jednu stranu pěkné, že režisérka chtěla nechat pracovat divákovu představivost, ale neměla by to dělat po celou dobu trvání filmu. Když už se však rozhodla přitvrdit, tak to stálo za pozornost. To je taky jediný důvod, proč tomu dám průměrné hodnocení. (25.02.2015)

Taxikář Bob rád občas vyrazí na lov náhodně nebo ze školní ročenky vybraných studentek a má z toho zábavu k pokuchání. Na už tak chorý mozek mu ovšem leze samota a domácí práce jako drhnutí zakrvácené podlahy nejsou jeho koníčkem, takže se rozhodne pořídit domácího mazlíčka. A bylo by neetické, když už kluka drží nejen přísnou výchovou zkrátka, aby ho nepřiměl ke studiu. Taková znalost anatomie přijde při podřezávání krčních tepen překvapených návštěv nejednou vhod. Dočkáme se i průbežného odkrývání příčin Bobovi sadistické povahy pomocí útržků vzpomínek provázejících jeho noční můry s kořeny v dětství. Je to výborně zahrané (zejména D'Onofrio), s odpovídající atmosférou a rovnováha mezi násilnými scénami a náhledem pod pokličku choré mysli dělá z Chained víc, než jen další tuctovou řezničinu. Prostě u Lynchů nepadlo jablko daleko od stromu. (25.02.2013)

Dvě postavy a jejich psychopatologický vztah. Jeden už o zdravý rozum a soucit přišel, druhý si ho i za všech bizarních podmínek snaží zachovat. Násilné scény jsou špinavé, celková atmosféra filmu depresivní a tíživá. Předvídatelnost děje mi kupodivu vůbec nevadila, herecky rozhodně nezklamalo a nenudilo mě ani lehce komornější ladění. Ne vždy je u podobných snímků pozornost zaměřena taky na psychologii postav, většina vrahů se nám představuje jen svojí řezničinou, sociopatií, nebo zvráceností, kdy násilí nemá jiný než sexuální, nebo likvidační účel. Tím, že zde vstupuje na scénu duel vrah a tolerovaná oběť v jeho blízkosti, má příběh ještě další rozměr vzájemné interakce. Není to přehnaně děsivé, ale mně to perfektně sedlo. (18.10.2012)

Dlouho jsem tenhle kousek obcházel. Nic moc mě na něm nelákalo. Teď jsem rád, že na mě při projíždění žánrových neviděných kousků „zbyl“. Ale bacha na SPOILERY!! A žádné sledování trailerů dopředu. Znásilnil a rozsekal mu matku. Navíc měl žaludek na to, že si ho coby devítiletého vzal pod svá „ochranitelská“ křídla. Vodil si domů další a další ženy a dívky. Žádné předem zvané návštěvy. Z kluka do té doby bez starostí se stalo poslušné zvířátko s řetězem na noze, které má být teď jeho sluhou a jednou snad i následovníkem. Smysl křičet nebo utíkat moc nemá (s postupem času si samozřejmě divák říká, že už by bylo na čase). Osudu se přesto přizpůsobují jen sráči!! Chained je sice americký, ale je jiný. Syrový, tíživý, originální, šokující. Má minimum akce, strohou výpravu, scénář jakoby nebyl. Nastaví si svůj rytmus hned na začátku a toho se drží. Navíc překvapí, že za kamerou tohohle dusného cvičení sedí žena, dcera věhlasného (a nutno připomenout zvráceného) Davida Lynche Jennifer Chambers Lynch. A vystačí si prakticky s dvěma aktéry své hry – nevlastním bráchou Roberta Pattinsona a skvělým Vincentem D'Onofriem, kterému nedá spát (až násilně protlačované) jeho vlastní dětství. Přesto velká spokojenost!! PS: Závěrečné odhalení je už kapku navíc a působí přeci jenom lehce vykonstruovaně. (07.12.2013)