MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Formálně, scénáristicky i herecky vytříbená psychoanalytická procedurální detektivka první jakosti. Bude-li tenhle Lovec vražedných myšlenek nadále růst i v dalších sériích (věřím, že ano), mohl by se stát suverénně nejlepším seriálem (nejen) o sériových vrazích všech dob. S01: 85 %; S02: 90 % (31.12.2017)

Seriál Mindhunter je hodně konverzační a především pracuje s atmosférou u vyslýchaných sériových vrahů. Není zde moc napětí a už vůbec ne akce. Většinu tvoří psychologické rozbory, založené na skutečných událostech. Možná proto tam nejsou žádné velké dějové zvraty. Celé to působí tak reálně, až to skoro vyvolává pocit, že by to chtělo něčím oživit. Velmi poctivé, ale trochu tomu chybí motivace chtít vidět další díl, i když vás předchozí bavil. (22.01.2021)

// Fincher v klasicky fincherovském dramatu precizně roztaženém do deseti postupně gradujících epizod, vesele směřujících k mrazivému finále, kdy si divák stejně jako hlavní postavy uvědomí - že vlastně neví vůbec nic. Sežráno i s navijákem. Přerod Jonathana Groffa geniální (a na konci mi došlo, proč byl obsazen), soundtrack chci okamžitě domů, a kde je sakra ta druhá řada? 9/10 (16.10.2017)

Hloubková seriálová sonda do mysli psychopata. Neuvěřitelně ucelená seriálová analýza lidského chování vystavěná na základě modního tématu tzv. sériových vrahů - to, k čemu nejdříve bulvár a pak béčková a posléze i áčková kinematografie přistupovala v naprosté většině povrchně a nahodile - takže se dalo mluvit spíše o ,,seriálových vrazích", jejichž prezentace je postavena na obvyklých stereotypech, tedy idealizaci, popularizaci a komercializaci těchto figur, v tom David Fincher šel úplně proti proudu a uchopil celý fenomén docela jinak - ne povrchně, populárně, ale naopak naprosto komplexně a tak vytvořil seriál s opravdu velmi pokročilou úrovní propracovanosti psychologie seriálových postav, tedy antitezi toho, jak obvykle viděly sériové vrahy americké žánrové filmy - ti buď byly vykresleni jako romantické postavy, které se osvobodili z osidel konformní společnosti, nebo jako nějací filosofové zla, tzn. jako extrémně inteligentní a vynalézavé postavy, které čas od času pronesou hlubokou filosofickou myšlenku a běžně se zajímají o vážnou hudbu či umění (typickým příkladem byl Hannibal Lecter)... Kouzlo celého Fincherova projektu pak spočívá v tom, že dva vyšetřovatelé FBI (plus akademička z civilní sféry) přicházející do každodenního kontaktu s nejhoršími sériovými vrahy a psychopaty celého USA nejsou logicky před dopady takového styku imunní a ten se pak promítá do soukromí všech tří hrdinů a ovlivňuje jejich životy... Série 1: 95%, série 2: 90% (30.12.2017)

Prvním pocitem byl čirý úžas. Ještě nikdy jsem v televizním seriálu neviděl tak náročné charaktery a dialogy. To je možné asi jen u velkých národů, kde cílová skupina - která je nevyhnutelně minoritou - stačí zajistit komerční úspěch takového díla. --- Bohužel, druhá série je zřetelně slabší. Valná její část se točí kolem jednoho vyšetřování. Iritovalo mě, že kdykoli federálové vyšli mezi lidi, naráželi na jasné příznaky nedbale odvedené policejní práce, zejména se svědky, a namísto aby tyhle zdroje vytěžili, křečovitě se drželi ideje svého pachatele vymodelovat. Pochopím, že to bylo záměrem, měla to být demonstrace praktické užitečnosti jejich průkopnické práce. Pak ale scénář neměl tak jasně nabízet alternativní a jaksi přirozenější cestu k úspěchu. (18.09.2021)