Chlapectví

║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $23,937,960║Tržby Celosvetovo $43,080,960▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ v rámci tvorby filmu a konceptu sledovania vývoja postáv a ich dospievania ide o vskutku výborný nápad, len nedotiahnutý, povrchne spracovaní, prvá hodinka skoro nič zásadne neponúkne, prebiehajúce udalosti, vzťahy medzi postavami, nič nedajú, vôbec neprehovoria k divákovi, nemajú čim upútať, čim zarmútiť, rozveseliť, ide len o povrchne líznutú látku,... po veľkom ospevovaní som čakal ďaleko viac, sklamanie /40%/ (23.11.2014)

"Look at the stars, look how they shine for you, and everything you do, yeah, they were all yellow." [==] Je zábavné sledovat, jak každého v dětském věku a následném dospívání formuje něco jiného. Pro někoho, kdo vyrůstal v 90. letech a dospěl na přelomu nového tisíciletí, bylo strašně cool předříkávat dialogy z Pulp Fiction nebo Forresta Gumpa, bylo pro něj určující vidět filmy i mnohdy "starší" (O psu, který ukončil válku, Stůj při mně), které se do televize dostaly až za mnohem delší dobu, než je tomu nyní. Tedy pro Masona bylo asi zásadní vidět Temného rytíře, Avatar nebo zažít jako dítě šílenství kolem Harryho Pottera a zpětně na ně vzpomínat jako na filmy svého dětství. Pro někoho jiného, kdo už mezitím dospěl, jen jako na kvalitní filmy, které byly natočeny (mimo HP) někdy před 5 a více lety (sám jsem si musel dohledat, jaké kvalitní počiny vznikly v letech 2008-9). Jinými slovy pro dospívajícího jedince, jenž vnímá svět okolo sebe mnohem intenzivněji a tok času se pro něho jeví jako zpomalený, je důležitý "každy prd", kdežto pro dospělého člověka jde jen o dalších 12 měsíců (pokud neplánoval svatbu, potomka či něco podstatného), kdy byl povětšinou v práci, v lepším případě měl letní dovolenou u moře a zimní na horách - prostě klasický životní stereotyp. Samozřejmě, každý to tak nějak vnitřně ví, když to ale pak vidí na vlasní oči a trochu nad tím přemýšlí, je tím přinejmenším překvapen. (17.08.2014)

Zcela unikátní film. Režisér se rozhodl natočit něco, co tu ještě nebyl,o a vzniknul z toho tří hodinový film bez jakékoliv zápletky. I přesto nemůžu vyloženě říct, že bych se u toho nudila, ale ten film mě ničím neobohatil. Promyšlené to měl hezky - budeme sledovat vyrůstat malého kluka do teenagera, ale nějak tomu zapomněl napsat děj. Sem tam se tam objevilo drama s manželem matky (kdyby přestala randit mohl být film tak o hodinu a půl kratší) a tím to haslo. Režisér vsadil všechno na originalitu toho, že to natočil s jedním hercem, přitom to vlastně vůbec nemusel dělat. Kdyby toho malého kluka v půlce filmu vyměnil, upřímně bych si toho ani nevšimla. Mě to prostě nestačilo. 3* (30.01.2015)

mnoho slov o ničem, stylově bezvýrazné, příliš předstírané hlubokomyslnosti, usilovná snaha vypovědět... o čem vlastně?... tematické tápání bez konce = typický Linklater. jednou jedinkrát jsem tomu podlehl při sledování Sním či bdím, ale nikdy předtím a nikdy potom a bohužel ani tentokrát. už samotný koncept je problematický a to ve více směrech. (1.) tematicky: redukce celé jedné etapy hrdinova života zcela nevyhnutelně vede k banalizaci. co by se mohlo jevit při zcela jiném uchopení látky přirozené, zde vyznívá jako schematismus. při výkladu se nelze vyhnout zjednodušujícím závěrům a simplifikacím. na tematickém povrchu filmu jsou totiž zdaleka nejzřetelnější. příklad? dospívání v dysfunkční rodině a příliš násilná represivní výchova v rodině i ve vzdělávacích institucích mají za následek behaviorální změny v dospělosti, konkrétně problémy ve vztahu k autoritám a anti-sociální tendence. jako kdyby snad bylo možné s přesností vypočítat, jak libovolný z miliard náhodných faktorů, z nichž některé jsou naprosto nepostřehnutelné, ovlivní formování osobnosti dítěte! jako kdyby snad bylo možné ten život redukovaný na řetězec příčin a následků rozplést a zanalyzovat a lidský život vystihnout jedním matematickým vzorečkem. a i kdyby to snad možné bylo, Linklater se tomu ani nepřiblížil. (2.) koncept je nesmírně problematický i z hlediska emocí. ta odvážná snaha obsáhnout a zprostředkovat všechny myslitelné emoce spojené s prožitky dospívání je předem odsouzena k nezdaru. už kvůli navyklým způsobům sledování filmů, které máme všichni diváci společné, nelze v jediném filmu vystřídat celé spektrum citů a doufat, že všechny zapůsobí stejnou měrou, či alespoň některé. kde kruté rodinné drama končí, tendenční romantika začíná a záhy se opět přelévá ve chcípáckou melancholii často viděnou u špatných amerických nezávisláků (ironicky adorovanou filmovými kritiky, jelikož "chcípáctví" jim výrazně usnadňuje identifikaci s hrdinou). ze všeho nejvíce ale snímek sází na nostalgii - upomínání onoho přese všechny bolesti nejoceňovanějšího období v životě člověka. ale ani tyto emoce ke mě nedolehly. ještě před koncem dětství jsem si uvědomil, o co přicházím, a po všech těch letech se nad tím a hlavně nad sebou už dojímat nedokážu. díkybohu. a tak jediné, co na filmu zbývá přes závažné nedostatky celku ocenit, jsou dílčí maličkosti. pár se jich povedlo. v těch už si každý něco povědomého najít dokáže a mě nevyjímaje. hlavně jedna věc na mě zapůsobila. a nikdo nikdy neuhodne která. (22.08.2014)

Film který definuje dospívání, stejně jako například Eyes Wide shut definuje lidskou sexualitu. Všechny ty pohledy, vyřčené i nevyřčené emoce, vztahy, rozchody, stěhování, slzy - to je každodenní rutina většiny lidí na světě a je dobře, že Linklater zpracoval Boyhood tak, jak ho zpracoval. Tedy 12 let ve 150ti minutách a se stále stejnými herci - což dává celku zcela jiný náboj, který zanechává stopu daleko za hranicemi kinematografie. (12.06.2021)