Présumé coupable

Mazec příběh, no..Je to film o (ne)spravedlnosti a jeho následcích...Taková situace by zlomila každého...Dokumentárně ztvárněné echtovní drama...Až zpětně si všímám, že jsem ve filmu nezaslechl snad ani jediný tón hudby...Prostě syrové drama, kde prožíváte bezmoc spolu s hrdinou (nebo spíše obětí)... (08.02.2016)

Emočne silne nabitý príbeh, ktorý by fungoval aj bez 'nálepky' "podľa skutočného príbehu". Pôsobí veľmi vierohodne, teda až na to policajné vyšetrovanie, súdne rokovania...takéto zaobchádzanie s človekom, ktorý si platí celý svoj život dane, by sa dalo očakávať skôr od bacharov vo väznici, tí naopak, sa správavali ľudski a mentálne vyrovnane. By ste to nepovedali, že takto sa k vám súdna moc zachová v západoeurópskej a vyspelej kapitalistickej krajine? Škoda, že nie všetko je vysvetlené , príp. je to zahrané do autu. Niektoré malé výhrady by sa dali nájsť k spracovaniu. V každom prípade, jeden z tých filmov, ktorý som 'zhltol' na jeden šup. (07.05.2016)

Obsahuje spoilery!!! Vůbec nechci tenhle film nějak hanit, tvrdit, že není natočen podle skutečné události, nebo jakkoliv jinak srážet, to rozhodně ne. Vůbec mně nevadí, na jaké téma byl natočen, ale hlavně jakým způsobem, což je velký rozdíl. Když pominu hodně nelogických momentů, (výslech bez advokáta, umístění do vazby, spolu asi s 15 spoluvězni, hledání otisků prstů, až po pár měsících, výslech v den rodinné tragédie, stupidní chování soudce), tak největší problém spatřuji v samotném procesu, zhruba tak 10 minut před koncem, to jsem si připadal, jako v nějaké tragikomedii a ne v normálním dramatu. To tlačení na pilu, bylo pro mě až moc velké a vůbec celé mi to přišlo, jako těžká hra na city diváků. Tím se nechci vůbec zastávat soudního systému, který nejen ve Francii, ale i u nás jistě není dokonalý a už vůbec bezchybný, o čemž jsme se už několikrát mohli přesvědčit. Utrpení nevinně obviněných lidí, muselo být strašné, bohužel, skoro totéž se dá říct o zpracování, tohoto určitě výborného námětu, který mě tady minul opravdu hodně. Minimálně o parník. (28.01.2015)

Filmový rok 2022 jsem "otevřel" polským filmem 25 let neviny (leden), "uzavírám" ho francouzským snímkem Présumé coupable (listopad), tyto filmy dávám do souvislosti, jelikož za oběma ve mně zůstává a nadlouho zůstane tatáž pachuť (znásobená tím, že oba příběhy mají naneštěstí oporu v reálných soudních případech, jinými slovy: takhle nějak se to fakt stalo!) ze skandálního, životy ničícího pochybení (de facto zlovůle) vyšetřovatelů, prokurátorů a soudců. Silné téma, solidní zpracování, potřebné filmy (pro potřeby zocelení fungování státu práva a spravedlnosti je nutné prve poznat jeho současná slabá místa). 80 % (22.11.2022)

To si takhle cigánská smažka a její vymaštěný spratek pustí hubu na špacír, aniž byste věděl jak, stanete se přes noc slavným hercem v dětském pornu, a než se nadějete, cpe vám nějaký arabáš z horní pryčny ztvrdlou polentu do ranního kakaa v útulném Holiday Inn. Děsivé. Je sice známo, že ta bába s váhama v pracce hovno vidí, ale pořád za ní stojí nějaký kariéristický slizák se zrakem jako ostříž, co si zamanul, že chce být ministr spravedlnosti, a tak jde přes mrtvoly, padni komu padni. Musím uznat, že ty poroty za oceánem u mají něco do sebe, protože váš osud nevisí jen na tom, jak se nějaký čurák v taláru ten den zrovna vyspí. A pak se jenom řekne "Uppps, justiční omyl, tak sorry, vole.", a že má chlápek život v prdeli a prdel na hadry, to už nikoho dál nezajímá. Každopádně se žabožrouti zase vycajchnovali! Je to jeden z těch filmů, po kterém máte chuť upilovat hlaveň své brokovnice a skáknout si před nejbližší krajský soud upytlačit pár státních zástupců. (09.01.2014)