Stockholm Östra
Stockholm East
Stockholm East
Režie:
Simon KaijserScénář:
Pernilla OljelundKamera:
Per KällbergHudba:
Leif JordanssonHrají:
Mikael Persbrandt, Iben Hjejle, Henrik Norlén, Liv Mjönes, Lars-Erik Berenett, Anki Lidén, Annika Hallin, Jimmy Lindström, Ulf Friberg (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Stockholm East je dojemný a podmanivý milostný příběh dvou lidí, které spojuje tragédie, jež si vybrala daň na jejich životech a vztazích. Když se Johan a Anna setkají na vlakovém nádraží spojující Stockholm s idylickým předměstím, kde oba žijí, vydávají se na nebezpečnou cestu vášně a lží. (oficiální text distributora)
Recenze (41)
Lepší čtyři hvězdičky. Zajímavý námět, ale z reálného pohledu poněkud nepravděpodobný příběh. Člověk, který nešťastnou náhodou zabije dítě, se v nemocnici, kam s ním přijel, zamiluje do matky dítěte... Ale jinak tomu moc nechybělo, výborné herecké výkony, dobrá práce s kamerou, žádné akce, člověk měl čas na přemýšlení o psychice hlavních postav. Ten závěr byl trošku useknutý, protože v okamžiku, kdy se těhotná Anna válí po schodech, člověka nejdřív napadne, jestli nepotratila. Ale naopak, pokus o sebevraždu, pokud se vcítím do postavy hlavního hrdibny, mi nepřipadá tak nepřípadný... Dobré to bylo a velmi, velmi koukatelné. ()
Trochu mě překvapuje, že má film tak nízké hodnocení. Mě to docela rozsekalo. Film si od začátku do konce udržuje takovou konstantně bolestnou, občas až dechberoucí atmosféru - i v okamžicích, které by měli být v podstatě šťastné - jenže nejsou, protže vy na rozdíl od Anny VÍTE. A musím říct, že já jsem konec, pro skandinávské filmy ne zrovna typický, celkem přivítala. Slzu jsem sice nepustila, ale po celou hodinu a půl mě tlačily oči. Skvělé herecké výkony bez zbytečných slov, obzvlášť Mikael Persbrandt je v těchlhle tragicko dramatických rolích perfektní. A ještě klobouk dolů před režisérem, na to že je to jeho první film a před tím točil jen tv seriály, je to parádní výkon. ()
I když je film plný beznaděje konec vše vrchovatě vynahradí. Mikael a Iben jsou v rolích milenců, které svede dohromady tragédie naprosto skvělí! Téma příběhu mne jako matku rozsekalo, takže citlivější povahy předem varuji. ()
Co máme děti, manželka se na podobné filmy nemůžu dívat. Já ano, proto dokážu docenit skvělé výkony obou hlavních představitelů, i díky minimalistické hudbě také dokonalou depresivní atmosféru. Celý ten film je takový krásně civilní, syrový a velmi přesný. Co na tom, že hlavní obrat je hned na začátku a vlastně celou dobu pak jen čekáte, až se to a jak prozradí. Dobré je, že nedokážete dovodit závěr, ten je na hození mincí, jestli to dopadne dobře nebo ne, indicie chybí. ()
Spíše rozpaky než spokojenost. Za prvé mi v hlavní roli nesednul Mikael Persbrandt, jemuž jdou mnohem více akční role, kde může uplatnit ve tváři svůj kamenný výraz neúprosného a drsného chlapa. Za druhé na mě nefungovala chemie mezi oběma hlavními herci. A za třetí mi celý příběh přišel až příliš postavený na náhodách, koncentrovaných v takovém množství a na jednom místě, že to dělá z děje trochu nevěrohodnou hříčku. Na druhou stranu se mi líbila hlavní ženská postava společně s její hereckou představitelkou. Plus vcelku dobrá režie, jenž využívá ve vypjatějších momentech úsporné prostředky ve formě střídmých dialogů, gest a krátkých flashbacků. Z mé strany se jedná o víceméně průměrný snímek, který nemá moc, co nabídnout. 5/10 ()
Zaujímavá zápletka, melancholická atmosféra typická pre severské filmy (s tým žiaľ súvisí občas nudné a pomalé tempo - to sa však dalo vopred očakávať), záverečná pasáž je však vcelku kvalitne vygradovaná (aj keď samotný koniec mi príliš nesedel), dobrý hudobný podmaz a čo je najpodstatnejšie - krásna a veľmi sympatická hlavná hrdinka. ()
No jo Mikael Persbrandt toho když vidim na plátně tak už se těšim.Tady fakt hrál takový zamilovaný prase,bych řekl,protože nevim,jestli by mě nebo někoho jinýho tohle napadlo,ale zase na zajímavý klasický severský příběh bylo zaděláno.Jenom doopravdy to bylo hrozně moc očekávatelný,protože už jenom když Johan se zamiluje do Anny,která je ženatá,se dá čekat,že v tomhle trojuhelníku přijde ten zvrat,ale jinak další poctivá krásně vybarvená story. ()
Az na tie "nahody" vyborne. Aj koniec podla mojho gusta. ()
Poctivé severské drama jak se patří... Na začátku chytí a na konci nechce pustit. ()
Hodně pomalé a hodně zvláštní psychologické drama o sbližování lidí, které spojila tragédie (smrt dítěte) a kterým láska pomůže se z toho dostat. Někdy dost nudné. ()
Dojemný příběh dvou lidí, které spojila jedna velká tragédie, a taky souhra náhod. Těch náhod v příběhu ale bylo bohužel docela dost, a proto to celé působilo vyumělkovaně a nevěrohodně, což ale neplatilo pro oba herce v hlavních rolích, kteří často svými výrazy nahrazovali slova - a počínali si skvěle. Velmi se mi líbila také hudba. Mít to trochu reálnější základ a důmyslnější závěr, šel bych zcela jistě s hodnocením výše. 60 %. ()
Film o dávání, braní a dostávání. O tom, že láska může vzniknout z čehokoli a kdykoli. Určitě není dokonalý, ale za úžasnou hudbu, kterou jsem měla v uších ještě dlouho po skončení filmu a myšlenku, že člověk dokáže přežít opravdu asi všechno, nemůžu jinak než 80%. ()
Až na to, že jsem v Iben Hjejle permanentně viděla Lenku Veselou tzn. dementní bankovní poradkyni z ČSOB, nějak se mi všechno sešlo tak, že ten film nemůžu hodnotit negativně - konec možná trochu pro mě podivnej a nereálnej, ale severská kamera je prostě..<3 ()
Toto je ŠLEHA. Doslova. Presne takéto typy mám neskutočne rád. Poctivá severská kinematografia. Príbeh, atmosféra, hudba, zápletka a rozuzlenie. Contrastic - plne sa s Tebou stotožňujem, najmä názoru na americké sucks. Európska a najmä severská kvalita opäť nesklamala. Ani si neviem spomenúť, či som niekedy videl vyslovene zlý švédsky, nórsky, dánsky, fínsky alebo islandský film. Asi nie... ()
Krásně barevný podzim, spousta vánočních světýlek, pouštění draka - příjemné. Víc se mi však líbily záběry na příměstské vlaky a jejich napájení. Vzhledem k tomu, že oba dva hlavní hrdinové se (podruhé) potkali na nádraží, nebylo to do příběhu vloženo nijak násilně. Vadila mi však určitá předvídatelnost ve filmu SPOILER ať už šlo o těhotenství, řešení potratu, prášky nebo přístup manžela. ()
Než jsem stihla zjistit, že film začal, tak..... no, pěkně mě zas ti Seveřani dostali.... pravda, uvítala bych výraznější gradaci a poněkud jiné zakončení, ale i tak to stojí za to... ()
Poslední dobou se depresivním a náročnejm filmům spíš vyhejbám, takže se mi do tohohle filmu ani moc nechtělo. Nakonec jsem zjistil, že jsem vůbec nemusel otálet, protože Stockholm Östra mi moc depresivní nepřišlo, už jsem viděl o dost větší trýzniče duší. Nebo jsem se možná víc soustředil na tu sice bizarní, ale vlastně optimistickou romantickou linku, která příjemně hřála skrze přirozený herectví Persbrandta a Hjejle. Jsem rád, že jsem díky mým pěti hvězdám zvedl celkový hodnocení aspoň o procento, tenhle film si rozhodně nezaslouží bejt v modrejch číslech, na to je spousta jinejch adeptů... ()
Veľmi emotívny film ako dokáže jedna tragédia úplne obrátiť na ruby ľudský život. Alebo ako sa dva ľudské životy spoja za tých najmenej pravdepodobných okolností. Celý film som obom protagonistvom veľmi držala palce. ()
Stockholm East není nutné porovnávat s ostatními severskými filmy. Pohybuje se totiž někde na pomezí klasické, řekněme až trochu mainstreamové americké produkce a toho, co si většina z nás představí, když se řekne švédský film – chladný příběh, který sice pracuje s psychologií postav a jejich osobními dramaty, ale podává je jaksi odosobněle. V takovém srovnání by tento film prostě neobstál. To ale neznamená, že bychom nad ním jen tak mohli mávnout rukou. --- Jedná se o klasické romantické drama s mnohokrát opakovanou zápletkou. Ona se však dál rozvíjí tím nejméně pravděpodobným způsobem a stále balancuje na hranici – mohlo by se něco takového opravdu stát, nebo je to jen „bohapustá slátanina“? Vždycky když začnete věřit, že i takovéto shody okolností se přece dějí, že ano, ruka osudu je nevyzpytatelná, přijde další rána. A vy se i s ní po chvíli smíříte. Já osobně jsem se nesmířila s tou poslední. Ano, happyendy beru, tu trochu cukru, která mi ulpí na jazyku, zapiju obyčejnou vodou, ale tady to v žádném případě k happyendu nesměřovalo. Byla to poměrně obstojně vystavěná starořecká tragédie – a ten konec, ten ji celou zbortil. (Dobře, přiznávám se, v koutku duše jsem to oběma přála.) --- Film má výraznou kameru, záběry jsou často lehce roztřesené a pokřivené, trochu nepřesné, porušují pravidlo starého dobrého zlatého středu (ve chvíli, kdy hlavní hrdinka sedí na gauči u psychologa a mluví jakoby do stěny, zatímco za sebou má obrovské množství prázdného místa, je to až bolestně patrné), ale tím víc obrací naši pozornost dovnitř. Tím dovnitř míním k prožitkům. Diváckým – jak bych se v té chvíli zachovala já?, kam tohle může vést? – i k prožitkům postav, konkrétně k jejich, tedy spíš jeho vnitřním monologům. Když se ve filmu takový monolog objeví poprvé, je trochu pěstí na oko. Kýčovitý. Nakonec tam překvapivě pasuje. --- Vedle kamery je film zapamatovatelný i po hudební stránce. Jihoamerické rytmy (zvlášť La luna y el pescador) utkvějí v paměti zřejmě právě proto, že jsou zcela mimo severoevropský prostor. Trochu prvoplánově korespondují s celkovou náladou – dokud hrají, je všechno okey. Jakmile nastane zvrat, umlknou. Jednoduchý, nicméně funkční princip. --- Musím říct, že při sledování filmu jsem oceňovala jeho jednoduchou živočišnost, přímé dějové linie i tempo, při němž jsem měla dost prostoru přemýšlet a rozehrávat vlastní scénáře. Líbil se mi motiv nádraží jako místa průniku, kde je možné se setkat i rozejít, motiv vlaku, určitá pravidelnost, s níž se tyto motivy opakují. Ačkoliv nejde o mistrně propracovaný snímek, má v sobě něco, co přitahuje. Vlastně je moc fajn ho vidět. Klidně víckrát. ()