Mladí muži za pultem

Takový ten americký generační nezávislý film stojící na hodně svébytném pohledu na svět a hodně ulítlém humoru. Smithova černobílá komedie je spíše konverzační než situační a ještě výstižnější je označení přívlastkem verbální. Vlastně si tu pár chlápků vypráví historky (především ty politicky nekorektní a hodně hyperbolizované) a divák se (pokud je stejně nalazen) někdy i dost baví... Hodně neotřelý debut... (07.07.2007)

Mladí muži, kteří se opírají o pult, aby neupadli, a to ještě když není zrovna nic zajímavějšího na práci, s plnou pusou sexuálních doporučení, životních zkušeností a pohotových rad si jedním dechem na svojí existenci naříkají, zároveň se ale té bezpečné rutiny nechtějí vzdát a trochu zariskovat: "Neumim riskovat, už když mi byly tři, tak jsem měl někde zašantročenej nočník a místo, abych ho hledal, tak jsem se posral". Kevin Smith mě dostal Zoufalcem a odradil Jayem a mlčenlivým Bobem, kteří vracejí úder, aby si to u mě regresním obloukem opět vyžehlil touto po všech stránkách geniální komedií, u které se narozdíl od českých filmů podobného "mustru" dá nejen zasmát, ale ono se prakticky nedá přestat. (24.10.2005)

Poprvé pozuráželi kdekoho v jednom malém obchůdku a přilehlé videopůjčovně, podruhé už otáčeli hamburgery nad rozpálenou plotnou. Potřetí mají přijít asi za dva roky, ale s ohledem na to, co dnes Kevin Smith natáčí, je oprávněný důvod se toho obávat. Ale zpět na začátek. Přátelství dvou loserů, kteří se kopou do zadků a nemají snahu se nikam posunout, je i přes nespočet krutě sprostých scén vlastně „vyzrálým“ filmem o důležitých věcech. To, co nám předvádí, je vypointované, rychle nás přetáhne na svou stranu a stejnou vlnu. Černobílý debut jednoho z předních představitelů autorského amerického filmu devadesátých let je prostě kouzelný. Bizarní, kultovní, ďábelsky vtipný. Hvězdné války, kouření 37 ptáků, jedno citové dilema, záhadný sex na toaletě, prodej cigaret, krém na boty, hokej na střeše, drogoví dealeři Jay a Mlčenlivej Bob a ještě mnohem víc. Škoda, že dnes přerostlý teenager Smith působí hodně unaveným dojmem. (10.11.2016)

kevin smith a ja sa nemame prilis v laske. aj ked som si slubil, ze k ziadnemu jeho dielku v zivote nezasadnem, predsa som to pre istotu este skusil s clerks. musim povedat, ze som sa bavil omnoho lepsie ako pri flakacoch ci pri dogme, ale aj tak, ta prilisna stupidita mi nie a nie sadnut. v niektorych pasazach som sa naramne pobavil, inokedy som sledoval cas kedy to konecne vsetko skonci, a to nemam rad. velmi vlaznych 70% za niektore uchylne, ale fantasticke vtipky. (08.10.2007)

Clerks z frází vytloukají prvotní jazyk a z nerozumění ještě větší nedorozumění. Smith otvírá film jako „první slova“: osvojené tělo si oslněně drmolí vlastní průpovídky, prostor sesychá a kdykoliv se může rozjasnit, klesne se do hlubší trapnosti. Když jsem je před mnoha lety viděl poprvé a podruhé, bavil jsem se královsky. Dnes jsem věděl, co přijde, a přes hráz pointy jsem se nepřenesl. Poznal jsem pěknou řádku těchto "podvodníků" a vím, jak se za to splývání platí, a nedokážu se tomu bahnění oddat ani jako divák. Přesto tento výjimečný debut oceňuji a jako na jeden ze symbolů devadesátých let na něj rád vzpomínám. (24.02.2018)