Stendhalův syndrom

Dnes mám narodeniny. Tak som si povedal, že si dám nejaký fakt dobrý filmový darček. Siahol som teda po jednom zo snímkou od môjho obľúbeného režiséra Dario Argenta. Pustil som si film "La Sindrome di Stendhal". Maestro Argento ho natočil v roku 1996. Do hlavnej úlohy obsadil svoju krásnu dcéru Asiu Argento. Hudbu ku tomuto giallo titulu zložil ďalší môj obľúbenec skladateľ Ennio Morricone. "Stendhalov syndróm" som si pozrel v pôvodnom znení (po taliansky) s českými titulkami. Bol to úchvatný filmový zážitok. **** (22.02.2016)

Argento tady rozehrává takový mysteriózní psycho, který mě ale moc nebavilo. Možná to bylo tim, že se na to koukal mírně přerušovaně, nevim, ale i tak se nejedná o nic zrovna hororově záživnýho, v podstatě opět další Argentův hororovej krimi kousek, kterej ale po většinu doby nemá fakt moc co říct a závěrečná pointa ja bohužel až moc jasná a prokouknutelná. Škoda, Argento umí líp a určitě by neuškodilo pár gore efektů, tady se to obešlo prakticky bez nich, když pominu jednu scénu s vypíchnutým okem. (28.06.2008)

Je sice pravda, že La Sindrome di Stendhal nedosahuje (excelentních) kvalit, které měly filmy z Argentova vrcholného období (tedy mezi lety 1975 - 1990, od Tmavě červené po Dvě ďábelské oči), směle se však vyrovná "Zvířecí trilogii" s níž italský mistr napětí a atmosféry na počátku 70. let vstoupil do světa gialla. Ostatně třeba způsob zpracování motivu změny genderové identity tento snímek pojí s Čtyřmi mouchami na šedém sametu (1971), byť jde samozřejmě o problematiku, jíž se Argento věnoval ve většině svých děl (což platí i pro leitmotiv Stendhalova syndromu, tedy zkoumání znepokojivé moci umění). Jen je trochu škoda, že své největší trumfy film vyloží hned v úvodní půlhodině (při scénách návštěvy galerie, prostoupení obrazem či probuzení v autě jsem si říkal, že tohle bude další Argentův majstrštyk), přičemž později jeho zajímavost lehce poklesne a režisér divákům dokonce spíš napovídá místo toho, aby se je snažil zmást - například sekvence vraždy ve skladišti, která je nasnímaná z hlediska vraha, ačkoli jeho identitu a podobu již diváci znají, prozrazuje, že odhalený zabiják nejspíš bude mít tajuplného "kolegu". Ještě se dá vznést stížnost k několika digitálním efektům předpotopní úrovně, ale to už je opravdu docela malá vada na vcelku velké kráse. (22.04.2013)

Vydržal som presne 10 minút, pričom boj s “Argentom” definitívne vzdávam. Niečo tak nevkusné, prehnane snaživo originálne pôsobiace, som skutočne dávno nevidel. Nechápem, nerozumiem tým, “akože” nápaditým záberom “zo žalúdka” a pod., úplne, ale že ÚPLNE bez opodstatnenia, ktoré omnoho viac ako vábivo, pôsobili doslova lacno trápne. Rušivému elementu, dokonale sekundoval anglický dabing, ktorý bol v 90 rokoch doslova obdobnou tragédiou, ako ten jedno hlasný, poľský, s ktorým prišiel divák do kontaktu v prípade sledovania ešte starších, nemeckých porno filmov. Nikdy viac .. (05.06.2018)

Zatraceně podivný spletenec. Argento se pustil do mysteriozního střídání reality, fikce a něčeho mezi, aby nás po dvouhodinové stopáži dovedl k pachateli (no jo, Koly to věděl už v půlce, ale ten člověk je holt třída). První polovina dává najevo další vývoj příliš mdle a obsahuje dost hluchých míst, která v mých očích film trochu srazila, ale musím uznat, že druhou hodinku už jsem se docela slušně bavil a závěr vskutku potěšil. Barevné kopozice nejsou tentokrát tolik výrazné, ale je nám nabídnut alespoň pěkný pohled na díla některých italských velikánů jako je Botticelli, či můj oblíbenec Caravaggio, ale to jen tak na okraj. Z klasického Argenta tu máme vcelku slušnou dávku krve, ale trochu mrzuté je, že většinu obětí vidíme až po činu a nemůžeme si "užívat" jejich smrtelná muka. Dalším, spíše nemilým novátorským počinem je využití počítačové animace (prášky, průsřely,...), které vyzněly trochu směšně, spíše jak z "Kriminálek v (doplň oblíbenou - Las Vegas, Miami, atd.)" nebo z Doktora House. Hudební doprovod Mistra Morriconeho vyzněl trochu do prázdna, bez výrazného tématu a bez notné dávky invence (řekl bych trochu spotřební soundtrack). Původně jsem zamýšlel čtyři hvězdy, ale když jsem tak v tom komentu zpětně zhodnotil a promyslel, nemohu jít nad tři. (05.02.2010)