Když Burian prášil

Humor se neustále vyvíjí ruku v ruce s dobou a s tím je prostě třeba se smířit. Ovšem na to, že se jedná o více jak osmdesát let starý snímek, v něm pořád lze najít řadu gagů reálně k pousmání i pro mojí generaci. A to je známka kvality, kterou nelze přehlédnout. Škoda té poslední čtvrtiny, kde se celou dobu opakoval jeden a ten stejný vtip pořád dokola, a toho příliš prudce setlého konce. Burian s Novým tu na mě poté působili jako dva staří souputníci, jež si po dlouhých letech konečně přisedli k jednomu stolu a navzájem si poplácali po ramenou. Velcí to páni herci svojí doby! (06.06.2023)

Baron prášil se pořádně rozjede až v poslední čtvrthodince, která je sice skvělá, ale bohúžel zbytek filmu tak zábavný není. Vlasta Burian má zde méně prostoru a méně komediálních čísel než jsme u jeho komediích zvyklý. Jsou filmy které na jeho komice stojí (třeba Nezlobte dědečka) a ty mám právě nejradši. Protože jeho herečtí kolegové (krom vždycky výborného Šlégla. a Marvana) toho nikdy moc nepředvedou. Ale to je můj subjektivní názor a nikomu ho nevnucuji. Ale výchazí z toho mé pouze průměrné hodnocení a celkový dojem. Burian má totiž málo prostoru a Šlégl s Marvanem se ukážou až nakonci. Všichni ostatní pouze trapně přehrávají a to u mě platí i pro Nového. A ta pravá bláznivá jízda příjde až nakonci. Do té doby mě pobavilo pouze pár klasicky Burianovských vtipů a jinak skoro nic. Je to za slabší 3. Až budu příště vybírat nějáký film s Vlastou, pokusím se sáhnout po lepším. (08.10.2016)

Skvělá komedie, ale bohužel z ní číší exhibicionismus Vlasty Buriana, který si je vědom své ceny. Viz název filmu. Při scéně s loveckou hostinou jsem si představovala, že takhle podlézavě se chovají kolegové herci k samotnému Burianovi. Každopádně film ustál hned několik hereckých hvězd, což ukazuje na skvělou režii. Na těchto starých filmech je vidět, že kinematografie nikam nepokročila ani po technické ani po scenáristické stránce. Vše už bylo vymyšleno v první polovině dvacátého století. (12.05.2015)

Ne tak dobré, jak by člověk čekal, ale zklamání to není. Zdá se mi však, že pořádná legrace začala, až když se na scéně objevil Čeněk Šlégl, což je skoro ke konci. Na hraběte Kocharowského jakoby se čekalo celý film, protože až s jeho příchodem začne vznikat nejvíce komických situací a i Burian-Prášil má vedle sebe konečně figurku, která ho dostane do sedla. Konec přináší zábavu také v tom, že se všechno tak zašmodrchá, že může pomoct už jen psychiatr :) 3 + 1 za fajn Buriana, pozoruhodnou Zorku Janů a komického Šlégla, kterému by dal člověk na přivítanou a seznámení také nejraději p-s- :-) (10.05.2020)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)