Velká nádhera

Diskotéky, Italové v oblecích a já se chci navždycky procházet ulicema Říma a vést u toho důležitý řeči o životě. (14.07.2016)

Obrazově je Sorrentino opět geniální, ale cíleně prázdné dialogy římské smetánky jsou povětšinou divácky nevděčně nudné, zvláště na ploše tak rozmáchlé stopáže...Věčné město a Martini už dlouho neměli tak půvabnou reklamu...Ah ha ha ha far l'amore comincia tu... (18.12.2013)

Ano, je to sice pekne natocene ale z takeho dobreho nametu by som cakal nieco ucelenejsie a lepsie vypointovane. Posobilo to roztriestne a prilis "artovo". (31.12.2013)

Frajeři nemusí mít nutně v osvalených, opálených, potetovaných rukách třicetikilový zbraně. Frajeři můžou být i pětašedesátiletej, po čertech chytrej elegán, hedonista, pro kterýho jsou televize a bačkory sprostá slova. Víc psát netřeba. (08.02.2014)

Ja na to jen hledel. Opravdu jako na obraz, hledal v tom svuj vlastni pohled na vec a obohaceni, a ikdyz se obraz nemenil, jsem ja stale menil svuj usudek o nem. Neuveritelne me film bavil, ikdyz jde jen tezko popsat slovy. Je to snimek z ktreho mam predevsim velmi prijemny pocit po dokoukani. (02.07.2014)

Lynch, Luhrmann a Fellini dokopy. Pôsobivá obrazová bizarnosť, podnetná, interesantná, miestami deprimujúca, miestami zimomriavky vyvolávajúca, miestami mätúca. Mám však pocit, že som dielčie odkazy z niektorých replík a scén po jednom zhliadnutí nepoňal úplne (alebo vôbec), a preto by si to vyžadovalo opätovné projekcie. P.S.: úvodná párty je mega! (11.01.2015)

Klobouk dolů před Sorrentinem! Velká nádhera je ukázkou skvěle zvládnuté filmařiny. Obsahem je to velmi prosté, jeden stárnoucí spisovatel a světák začíná přemýšlet, co mu ještě chybí ke štěstí, když má vlastně všechno (rozuměj materiálního). Občas se zamyslí, občas pohovoří s přáteli, někdy zafilozofuje, ale především neustále vymetá jeden večírek za druhým a vrací se pravidelně nad ránem. Co však chybí obsahu, dohání a v mnohém překonává forma. Kamera snímá jeden krásný obraz za druhým. Střih a režie vás dokáže udržet v napětí, i když se nic neděje. Hudba (v kombinaci s obrazem) ve vás probouzí přímo mystické pocity. Přes spousty logických výtek mě zkrátka Velká nádhera okouzlila a velmi rád ji doporučím a také si ji někdy zopakuji. Nakonec zvyšuji hodnocení na pět hvězd, už hodně dlouho si mě žádný film tak nepodmanil. (25.07.2017)

Nádherný film (31.01.2014)

Velká nádhera! (06.02.2014)

Skutečně nejsem nějaký veliký příznivec podivných melancholických snímků, ale toto mě oslovilo. A největší díl na tom má jednoznačně Toni Servillo. Tenhle elegán, kterým by snad každý z nás na stará kolena chtěl být, rozehrává parádní představení obrazu a hudby. Moc pěkné. (29.01.2016)

Servillo je hvězda.Jeho pohyby,výraz tváře,tóny hlasu kde přesně ví jak který použít.To nikoho ve škole nenaučí, to v člověku je .V době natáčení mu bylo 54 let.A o tom je herectví.Sorrentino se na scénáři podílel a podle toho i natočil.Měl záměr a nikdo mu do toho nemluvil. (06.01.2019)

Nazev mluvi sam za sebe. Festivalova artovka jak vysita. (25.08.2021)

Trochu moc dlouhá mozaika bizarních obyvatel současného Říma, kteří se od dob Felliniho ani trochu nezměnili. (09.01.2014)

Nejsem objektivní, Řím je pro mě srdcovka.. Kromě krás města to ale bylo i hodně k zamyšlení. (15.01.2014)

Jaká kritika? Ohlédnutí za prožitým životem, jeho oslava, bilancování, vzpomínání na to, co je krásný i na to, co je zbytečný. Krásné ženy, hudba, architektura. Pár vydařených vtipů (hledání staré jeptišky). Co mi moc nesedělo, byla okatá snaha o umělečnost. Prostě se mířilo zbytečně vysoko. Jo a nuda je to strašlivá, to jo. (17.01.2014)

Nádherná pocta La Dolce vita. Duchovní zpověď stárnoucího muže, který stárne s elegancí a grácií. Prochází průběžnou proměnou v podobě návratu ke svým kořenům a žije z dávného úspěchu své knihy. Pořád má mezi smetánkou své obdivovatele a ctitelky a je, zdá se, na výsluní. Až úmrtí jeho dávné lásky a zpověď jejího manžela Jepovi ukáže, jak reálný a blízký je příchod vlastní smrti a jak vzpomínky mohou zraňovat. Jeho kamarád mu nastavil zrcadlo, kdy se na stáří odebírá do své rodné vísky a pronáší, jak ho Řím za těch 40 let zklamal. Dá se říct, že Velká nádhera je dílem bilancujícím. Zaujal mě Carlo Verdone, měl šmrnc. Spolu s Jepem vlastnili stylové brýle. Divoké večírky a výhledy na Coloseum byly famózní. (20.01.2014)

Velká nádhera určitě není pro každého, někoho snad i urazí a pobouří, ale většinu bude prostě nudit. Příběh zestárlého muže, který se ohlíží za svým životem a přitom se snaží hledat nebo alespoň poznat sebe sama, je seskládán spíš do jednotlivých epizod, než do celistvého vyprávění. Každopádně jako celek podává velice příjemné zamyšlení, ze kterého vám bude pár okamžiků ještě dlouho ležet v hlavě. Podle mě za návštěvu kina stojí i kdyby vás nic z děje nezajímalo, protože tak překrásné ztvárnění Říma se jen tak někde nevidí (snad to musí být i lepší, než být tam doopravdy!) a k tomu skvělá hudba...Prostě stojí to za to. (10.02.2014)

Moc nerozumím tomu, kolik cen to vyhrálo, jak to kritika dobře přijala atd. Natočeno je to slušně, kamera ok. Herecky ok. Ovšem na filmu není nic co by mě zaujalo. Sledovat přes dvě hodiny pubertální staříky a babky jak křepčí na hodně špatnou taneční hudbu nepovažuju za vrchol filmového umění. Poselství je celkem jasné, film není natočený příliš rafinovaně. Je fajn, že se lidi dokážou bavit i v pozdním věku, ale v 70ti by člověk měl mít tolik zkušeností, že by se měl umět bavit na úrovni. Nakonec jsem myslel, že světice umřela a ani bych se nedivil, protože ve společnosti takových povrchních kokotů (pseudoumělců) by chcíp asi kdekdo. Ale byla ve svých 104 letech asi nesmrtelná. 50% (03.06.2014)

Je to báječný film. Opravdu krasné vyprávění o prázdnotě v životě člověka. (17.05.2016)

[3,5*]      Vo Veľkej nádhere Sorrentino skvelo nadväzuje na odkaz takých majstrov talianskej kinematografie, ako sú Fellini, či Antonioni. Významnú rolu tu opäť hraje Rím, pričom je zaujímavé sledovať, do akej miery sa mesto zmenilo od čias Sladkého života (1960). Hoci už modernejšie, stále má svoju krásu, svojho ducha, čo dokumentujú najmä tie úchvatné zábery nočného Ríma. Opäť sledujeme dekadentné večierky rímskej smotánky, tentokrát v modernom háve. Prostredníctvom veľmi sarkastického pohľadu hlavnej postavy Jepa Gambardellu (výborný Toni Servillo) nahliadneme do života tejto smotánky, vidíme všetku tú pretvárku a vyprázdnenú okázalosť. Nedávno som videl Sorrentinov film Následky lásky, tak sa priam núka menšie porovnanie. Opäť som bol uchvátený nádhernou audiovizuálnou zložkou, čo je zrejme režisérovým poznávacím znamením. Atmosférická kamera sníma sled nádherných obrazových výjavov, buď z reálneho prostredia rímskych ulíc, alebo pôsobivé spomienkovo-snové vízie. A všetko je to skvelo postrihané a sprevádzane úžasným a hlavne neopočúvaným (!) soundtrackom. Oproti veľmi chladným Následkom lásky je Veľká nádhera navyše okorenená humorom so štipľavou dávkou spoločenskej satiry, ktorý mi veľmi sadol. Film nemá takmer žiadnu dejovú zložku, je skôr poetický a jedným z jeho hlavných motívov je neúprosnosť plynutia času a prchavosť okamžiku. Dalo by sa síce namietať, že forma tu opäť raz víťazí nad obsahom, ale v prípade tohto filmu, ktorý je o pominuteľnej kráse, o prázdnote, prchavosti životov, to tak nejako sedí. Tak či onak, na film treba byť správne naladený, vnímavý, určite nie je na jedno pozretie, keďže sa nedá naraz pojať všetko to, čo film predkladá (viď napr. dvoj-časťový komentár používateľa Vančuru). (20.09.2021)