Režie:
Franck KhalfounKamera:
Maxime AlexandreHudba:
RobHrají:
Elijah Wood, Nora Arnezeder, Liane Balaban, America Olivo, Sammi Rotibi, Morgane Slemp, Genevieve Alexandra, Megan Duffy, Jan Broberg, Sal Landi (více)Obsahy(2)
Film Maniak je Jackem Rozparovačem 21. století odehrávající se v současném Los Angeles. Maniak je novým zpracováním kultovního filmu, který je mnohými označován za nejlepší thriller všech dob - intimní, obrazově odvážný, psychologicky komplexní a hluboce děsivý výlet do noční můry vraha a jeho obětí. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Videa (6)
Recenze (588)
Tak nám Frodo trošku povyrostl a je teď samá ruka samá noha (a je ukradený, že většina z nich je umělá). Mamka, kterou tak rád po očku sledoval, hlavně když si hrála na (vy)honěnou s pány, je už nějakou tu dobu pod drnem, ale zanechala mu docela zajímavou živnost. Vlastně nejen tu, taky pořádnej maglajz v hlavě, takže se klukovi úchyláckýmu občas ty sexuální radovánky s holkama nepatrně zvrhnou a místo kalhotek si jako suvenýr schovává pramínek jejich vlasů, byť i s šedou kůrou mozkovou. Elijah Wood jako drobný plachý kluk měl být nejspíš režisérovým trumfem, chvilkami jsem mu toho maniaka i věřil, ale nějak mě zarazilo to liduprázdné město a říkal jsem si kde co asi rozdávají zadarmo, že jsou všichni v trapu. Za pochvalu ale stojí nápad natočit celý film jako first person podívanou .. ()
Keď sa pod filmový projekt podpíše meno Alexandre Aja, moje očakávania sú pomerne vysoké. V tomto prípade sa našťastie opäť naplnili. Napätie graduje na jednotku, psycho atmosféra ala tutti a Frank (Elijah Wood) je výborne zahraný, vyšinutý vrah s temnou minulosťou z detských čias. Kamera z pohľadu zabijáka dodáva snímku na sugestívnosti a i keď sa nejedná o nejaký prevratný počin, bavil som sa dokonale. ()
Maniak mě neoslovil, žádný zázrak jsem tu neviděl a ta hudba to hodně podělala, vůbec se mi nelíbila a byla strašně nemoderní, vyměnil bych jí spíše za tu klasiku, jen Goodbye Horses mě zaujala. Je to pohled do choré hlavy maniaka v podání Elijaha Wooda. Přidávám alespoň jednu hvězdu za tu kameru z pohledu první osoby. ()
Maniak podle mě odpovídá na jednu z těch velkých otázek kinematografie, co vlastně vyvolává ve filmech divácké emoce. Co přesně je spouští? Vzhledem k tomu, že filmy jsou v podstatě stroje na emoce, jelikož film je prodejem emocí a lístek do kina jejich koupí, je to dost zásadní otázka, na kterou se tvůrci i producenti často upínají. Odpověď zní, že emoce vyvolávají ve filmech hlavně lidské tváře a hudba. Všechno ostatní jsou jen podpůrný prostředky. Když si vezmete libovolný film a odstraníte z něj lidské tváře a hudbu, stane se takový film fakticky nepoužitelným. Platí to i pro jednotlivé scény, takže třeba automobilová honička bez hudby a prostřihů na obličeje závodníků přestane okamžitě fungovat. Maniak s tímhle faktem po celou stopáž dost výrazně pracuje, a to je na něm popravdě asi tak stokrát zajímavější než to, že to je remake, hraje tu Frodo, je to dělaný přes POV a producentem je francouzská značka Alexandre Aja. Celý ten film stojí v zásadě na tom, že tu je nějaký nehostinný studený město, z něhož vyrůstají jen tu a tam emoce v podobě tváří a hudby. Co se tváří týče, tak to není o hlavním hrdinovi, jehož letmý odhalení v několika málo případech představuje takový menší výbuch emocí, ale obecně prostě o tom, že tváře zprostředkovávají lidské reakce. Nelze tu nevzpomenout na Dreyerovu poznámku, že lidský obličej je krajina, která nás nikdy neomrzí. Vedle tváří se o emoce ve filmu retro synťáková hudba z osmdesátek připomínající práci Cliffa Martineze. Není žádným tajemstvím, že hudba působí na naše city a dovede nám změnit náladu a že obrazy samotné by bez hudby nikdy nefungovaly. Bez nápovědy v podobě hudby divák v zásadě neví, jak s tou kterou scénou naložit. Všechno ostatní v Maniakovi mimo tváří a hudby je ale dost krušný a nelítostný a moc emocí nevzbuzuje. Zejména se to dá říct o samotném městě, kde se příběh odehrává, který v sobě má něco z filmů Drive nebo Stud, tzn. takový ty supermoderní, současně ale poněkud umělý a prázdný megapole jako New York nebo Los Angeles, v tomhle případě ještě ke všemu snímaný digitální kamerou Red Epic, která celý ten neonově-kovový fetiš ještě o něco odžitovní. Město je v tomhle filmu evidentně zápornou postavou, což ale není zas tak překvapivý, jelikož představuje duši hlavní postavy, což je patrný i z odkazu na Kabinet doktora Caligariho, kde máme totéž, poněvadž zde expresionistický zevnějšek rovněž odpovídá nemocné duši hlavního hrdiny. Se světem hlavní postavy Maniaka je prostě něco zásadního v nepořádku. Respektive s obrazy, které ho obklopují, je něco v nepořádku. Maniak tudíž říká něco v tom smyslu, že obrazy sami jsou beze smyslu, tudíž do nich musejí filmaři napouštět emoce přes lidské tváře a přes hudbu. Není to tedy tak, jak se občas říká, že obrazy jsou vyprázdněné nebo povrchní. Situace je mnohem radikálnější – obrazy být naplněny ani nemohou. Obrazy sami jsou k nám zcela netečný a lhostejný, tudíž se neobejdou bez lidských tváří a bez hudby. Proto vždycky když nám třeba někdo podsouvá hezké obrázky přírody, měli bychom mít na paměti, že příroda je ve skutečnosti kruté divadlo, v němž všechna svítání, západy slunce a další „scénické triky“ tvoří jen pozadí pro permanentní vraždění na zemi, pod zemí, ve vzduchu i v moři. Maniak svým vizuálem zaměřeným na dokonalý, ale temný město ukazuje v podstatě totéž. Jediný emoce tu obstarávají lidské tváře a hudba. Zbytek je deprese. Je zároveň docela kuriózní, že na rozdíl od většiny hororů, které s opravdovým hororem a hrůzou nemají nic společného a jsou spíše zábavné, je tento skutečně nepříjemný, protože dosti zřetelně ukazuje, že být vrahem není zrovna dvakrát zábavné. A přesto má přísnější ratingy než většina zábavných hororů, které nijak odstrašující nejsou, natož aby filozofovaly o lhostejných a netečných obrazech. () (méně) (více)
Oidipovský komplex 2.0 s Elijah Woodem, který perfektně zobrazuje toho typicky někodně vypadajícího (až roztomilého) masového vraha. POV je bezva, akorát je z toho o to víc psychicky a zároveň fyzicky špatně, což je ale nakonec vlastně dost supr. A celá ta podivná rozpolcenost, jestli znechuceně odvrátit pohled, nebo si užívat ten pocit koukání se na to zvěrstvo vlastníma očima, je prostě fascinující. P.S.: SOUNDTRACK!!! ()
Galerie (60)
Zajímavosti (13)
- Příběh je zasazen do ulic a podchodů Los Angeles. Původní verze z roku 1980 se ovšem odehrávala v New York City. (Zdroj: ČSFD)
- Figurína manažérky má iné vlasy, ako keď ju Frank (Elijah Wood) oskalpuje. (Carol Pifková)
Reklama