Tengo ganas de ti

Až příliš dokonalý hošan (vlhký sen dívčin a nejednoho homosexuála) se vrací do své rodné Barcelony, kde platil za velkého kápa jedné bandy a za životní lásku Maríi Valverde. Teď je zpět, starší a snad i moudřejší, začne nový vztah s dívkou, která si dělá, co chce a nikomu své kroky nevysvětluje, jenže minulost (Valverde) se záhy začne ozývat. První kus téhle španělské limonády pro mladé jsem neviděl. I tak je mi jasné, že divačky piští, ostatní si užijí formálně solidní kus s překvapivě dobrou kamerou nebo střihem. Obě skupiny však musí vidět, že jde „jen“ o přehnané vášně, velká gesta a urputnou snahu vecpat do dvou hodin všechny strasti a slasti světa. Prostě emoce napěchované za každou cenu, až jim divák horko těžko věří a chápe je. Ale dívá se na to zatraceně dobře. (14.01.2015)

Babi, Babi, kam jsi se mně poděla? Bylo Tě tam jen kousíček, ale i ty jsem si s Tebou vychutnala. Maria tam opravdu byla jen pár momentů a docela mě to mrzí, protože na mě v s Hachem po té emotivní stránce zapůsobila přece jen víc. Tady jí nahradila nezkrotná, divoká, ale pro Hecheho uhrančivá Gin. Mohla jsem si opět užít spousty barviček, několik střídajících se chviliček smutku, smíchu, lásečkování na neobvyklých místech (ale bez té "ach" jiskry), bezvadné muziky, aby se to vše na konci slilo v jediné možné vyústění. (22.06.2015)

V tomto filmu se to hemží neskutečně sexy španělkama, až z toho oči přecházely. Jako fakt idální film na to dostat depku a přemýšlet proč zrovna já jsem hnusnej, tlustej a nikdy nebudu mít ani jednu takovou kočku. Celkově film naprosto průměrný, uměle natahovaný, ale je se na co koukat a myslím, že i dívky si přijdou na své. 55% (23.12.2015)

Dva roky po vzniku snímku Tři metry nad nebem vzniká pod režijní taktovkou stejného režiséra volné pokračování, které dějově navazuje na svého předchůdce. Subjektivně se mi tento sequel už tak nelíbil jako zmiňovaný starší snímek. Děj je vysloveně unylý, postava Babi byla výrazně upozaděna (k mé nelibosti), naopak do popředí byla vyzdvižena postava Hacheho, který nechybí téměř v každém závěru, což mě ke konci téměř až iritovalo, protože Mario Casas není žádný velký herec a celý film odehraje v podstatě s identickým výrazem v obličeji - to je vážně k uzoufání. Celkově se u tohoto filmu nemohu ubránit dojmu, že vznikl na základě úspěchu prvního dílu a doslova na objednávku ženského publika, které si vyžádalo vidět svého zbožňovaného španělského hezounka ve stejné roli ještě jednou. Toto je snímek vyloženě natočený pro ženské divačky, což mu v mých očích tím pádem moc plusových bodů nepřidává, protože jsem ho odkoukal s nezúčastněným rozpoložením nudícího se cynika. A skoro se až zlobím, protože jsem si ho vyhledal kvůli herecké přítomnosti mé oblíbenkyně M. Valverde, které se zde vlastně jen mihne v pár scénách. Nakonec zde pro mě největším objevem byla Clara Lago, která na sebe svým výkonem strhává největší pozornost. Na tuto mladou herečku, vzhledově připomínající mou další španělskou oblíbenkyni Elenu Anayu, mám v plánu do budoucna zaměřit více svou pozornost, protože mě zde nesmírně zaujala, a vyloženě se těším, až ji budu moci vidět v nějaké další roli. Celkově nemám problém prohlásit, že tento film je v podstatě povrchní sračka, kterou v mých očích zachraňuje pouze moje náklonnost ke španělské filmové produkci a přítomnost M. Valverde, která navzdory malému hereckému prostoru v roli Babi doslova září - snad v žádné své předchozí roli se mi nelíbila víc. (12.02.2013)

Poznání je docela zajímavá věc. Začíná to tím, že si myslíte, že víte. Pak zjistíte, že nevíte. Potom většinou následuje panika, ponocování, pilulka, panák, pomočování, peristaltika střevní u slabších jedinců zrychluje či vypovídá služby zcela. A teprve potom, fakt až potom, si řeknete: „Vím, že nevím nic.“ V tu chvíli jste na to kápli. Prozřeli jste. Od tohoto okamžiku se začnete (možná) chovat trochu normálněji (netýká se všech) a s ohledem na hlavní postavy snímku doplním slůvkem „dospěleji“ (opět platí: ne všichni) . (23.06.2014)