Mazlíček

Jedna z nejoblíbenějších a nejpovedenějších komedií Huga Haase, v níž vystupuje jako nesmělý, neohrabaný mládenec, kterého si velmi váží v jeho zaměstnání, ale má problémy s navazováním známosti s ženami. Dost mi tím připomíná mne samého, snad i proto (viz též scénka na kluzišti) se mi ten film moc líbí. Už ten začátek, kdy Aloise odvádějí v den jeho 7. narozenin do věznice! Nádherná je i scéna souseda Trégla, který usne v Aloisově posteli, když čeká na meziměstský telefonní hovor. Prostě komedie, jaká má být. (03.02.2021)

„Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení.“ Narodit se 29. února není výhra. To se pak z člověka může stát dobrosrdečný, ale také nesmělý a nepraktický mamánek…Navzdory zdejšímu hodnocení jsem se překvapivě hodně pobavil. Haas (chodící se dívat na vlaky a odmítající zpívat) by to sice utáhl sám, ale tady má k ruce i několik schopných spoluhráčů, ať už maminku Pechové, která si musí na políbení svého drobečka vylézt na stoličku a budí ho z tvrdého spánku kvůli zapomenutému prášku na spaní, sedminásobného, přecitlivého Hartova vraha (kdyby kvůli „hloupé“ milosti sebrali husičku, knedlíky, zelí a jednu „tvrdou“ před nosem mně, řádil bych víc!), šeptajícího Neumannova zloděje („Tak! A nebudeme o tom mluvit.“), v cizí posteli spícího telefonistu Trégla a nakonec Mandlovou, která sice nesrší vtipem, ovšem jako hokejová brankářka v akci září! Pasáže z večírku jsou trochu nuda a náměsíčné scény podivné, ale jinak spokojenost a solidní 4* navrch. „Tak co, budeme mlčet?!“ - „No…mně by se to moc hodilo.“ (27.10.2019)

Tato pamětnická komedie představuje z mého pohledu lepší průměr tehdejší filmové tvorby. Třiatřicetiletý Hugo Haas v roli ostýchavého, rozmazleného Lojzíčka byl naivně roztomilý, maminka malá a starostlivá, Adina krásná a elegantní a ostatní jim taky dobře přihrávali. V tomto docela originálním snímku se najdou komické scény i vtipné dialogy, ale současný divák by se měl vyzbrojit určitou dávkou tolerance a shovívavosti. (30.11.2011)

Velmi prostá klasická komedie o doktoru filosofie (spolehlivě roztomilý Hugo Haas), který je maminčin mazlíčkem i ve zralém věku a jen díky tomu, že se zamiluje do krásné Adiny Mandlové, dokáže do svého života protlačit i zcela nové prvky a hlavně se alespoň trochu osamostatnit. Z dnešního pohledu naprosto nepochopitelná až vytáčející starost maminky o svého jediného synáčka mně už někdy lezla krkem, ale protože mám slabost pro tyto staré černobílé snímky, dávám lepší 3 hvězdy. Ale jde spíše o podprůměr tehdejší tvorby. (03.01.2007)

Kolik je ve vztahu matky a syna krásného, hřejivého, objímajícího, ale také komického a někdy i nezdravého. Velké téma, které zlákalo už mnoho tvůrců. A také Hugo Haase. Námět a scénář tohoto filmu, v němž bylo mnoho autobiografického, vznikal ve spolupráci s přítelem z nejvěrnějších, režisérem Macem Fričem. Haasova matka tehdy umírala na rakovinu a všichni zúčastnění se proto snažili rozptýlit její poslední chvilky tímto veselým filmem. Haasovy komické schopnosti dostaly spoluprací s Fričem nový, grotesknější a herecky výraznější náboj, který značně převyšoval drobnokresbu předešlých komických postav. Možná to bylo způsobeno také tím, že "maminčin mazlíček" pracuje jako vězeňský knihovník a žije tedy vedle spořádaného civilního života i ve zcela protilehlém, nám většinou neznámém absurdním světě, kde však přímočará facka někdy dokáže vyřešit víc než složité vysvětlování. A protože tehdy Haas nemohl existovat bez Adiny Mandlové, objevila se i ona v tomto navýsost roztomilém filmu – v roli moderní dívky ze zámožné rodiny, která kromě osobních půvabů vyniká sportovními výkony. Sedminásobný vrah, dotěrný soused, starostlivá maminka, žárlivý snoubenec, to všechno – společně s Haasovými ironickými průpovídkami, zámlkami a nepředstíranou bezbranností – vytváří z tohoto neprávem přehlíženého filmu svěží, vskutku nadčasové dílo, jehož lesk zvyšují ještě živé melodie Haasova bratra Pavla, talentovaného hudebního skladatele, který se stal jednou z tragických obětí nacistické perzekuce, a moderně nasnímané interiéry i exteriéry, včetně dnes již neexistujícího zimního stadionu na Štvanici. A Hugo Haas? Neodolatelný, jako vždycky. Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení. (03.10.2008)