Mazlíček

Film s tím nejstrašlivějším masovým vrahem a nejhodnější maminkou v dějinách naší kinematografie. Navíc Hugo Haas zde předvedl toho nejroztomilejšího troubu co ke štěstí a kočce přišel ve své bohaté zbírce postav z první republiky co hrál. Krásně naivní, roztomila komedie s dobrým obsazením a na tu dobu i originálním námětem-to hlavně ty pasáže z kriminálu s vrahem co miluje dětské knížky. A navíc je v tom filmu i trošku té filozofické úvahy-tím narážím na obsah pojednání co píše Haasova postava. (06.03.2009)

Hugo Haas, Ferdinand Hart, a Stanislav Neumann = záruka v podobě tří velmi dobrých hereckých výkonů. Knihovník, sedminásobný vrah č. 69, a tichý nemluvící zloděj, na první pohled celkem nesmyslná kombinace ale v tomto filmu, což je podstatné, velmi dobře se navzájem doplňující a občas i pěkně improvizující. Václav Trégl jako soused, který stále něco chtěl, nebyl samozřejmě také špatný, jako spíš obvykle standardní. Hugo Haas jak dokázal dojmout tak i stejně rozbrečet. Sám pak by o tom mohl vyprávět ten veliký hromotluk, to že i on sám nakonec brečel. Hugo Haas byl vynikající, sám když měl zazpívat smutnou píseň tak začal raději improvizovat, s tím že prohlásil že mu není jak-si do zpěvu. Mimochodem to jste věděli..? Autorka jen jedné jediné role, jak už poznamenal uživatel Zloději kol, Ema Pechová byla ve skutečnosti skutečnou maminkou herce Ladislava Peška. Byla to spíše ochotnická a divadelní herečka, která se dožila vskutku požehnaného věku 97. let. Více jak průměrný film, ke kterému se stále rád vracím, a jehož scénář si Hugo Haas dokonce sám napsal. (17.12.2006)

Jeden z prvních kusů, ve kterém Haas hrál s Mandlovou, začátek spolupráce, která byla hodně podobná a zároveň v mnohém tolik jiná - on je nesmělý, nebo něčím hendikepovaný, ona krásná a ze začátku nedostupná, takže se do ní hned zamiluje a dělá vše pro to, aby dostupná byla. Mnohé staré filmy z předválečné éry stárnou, jiné jen málo, a to je přesně případ těch Haasových. Já, jako punner, si užívám hlavně jeho brilantní slovní komiku - a vzhledem k tomu, že některé vtipy jsou řečeny jakoby mimochodem, vyplatí se dobře poslouchat. Vše samozřejmě korunují Fričovy režijní nápady, situace, které připomínají němou grotesku a také scény, které reflektují i ostatní Haasovy snímky a tím pomrkávají i na diváka. A, CO BUDU ZPÍVAT! (18.01.2024)

Jedna z nejoblíbenějších a nejpovedenějších komedií Huga Haase, v níž vystupuje jako nesmělý, neohrabaný mládenec, kterého si velmi váží v jeho zaměstnání, ale má problémy s navazováním známosti s ženami. Dost mi tím připomíná mne samého, snad i proto (viz též scénka na kluzišti) se mi ten film moc líbí. Už ten začátek, kdy Aloise odvádějí v den jeho 7. narozenin do věznice! Nádherná je i scéna souseda Trégla, který usne v Aloisově posteli, když čeká na meziměstský telefonní hovor. Prostě komedie, jaká má být. (03.02.2021)

Hugo Haas podruhé v komediální roli a podruhé nic moc. Naivní zápletka i postavy by se daly odpustit, čekal jsem to. Ale když se u filmu v délce 77 minut nudím a neustále se dívám, kdy už bude konec, je něco hodně špatně. Navíc Mazlíček nefunguje ani jako komedie. Hlavní postava je prostě tragéd Lojza, který mě celou dobu spíš iritoval, než bavil. Spíš mě iritoval, než bavil… aha to už jsem říkal. No a na tomhle „vtipu“ opakování byla postavena asi polovina vtipných situací. Snad jen díky závěru se to udrželo na slušných dvou hvězdách. Prvorepublikové komedie mám velmi rád. Mnohem lepší jsou ale rozhodně ty s Oldřichem Novým a s Vlastou Buriánem. S těmihle mistry svého řemesla prohrává Hugo Haas na plné čáře. Další komedie s ním si odpustím. (07.08.2020)