Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

v Dariove tvorbe jsem si jiz davno nasel to své a k prizraku teroru - jak zni dalsi z filmdegradujicich distribucnich titlů - jsem prisel jak slepy k houslim diky vsemocne reklame Ritkavideo :) Co se ale nestalo, premierovy argentuv zarez na pazbu gialla byl jiny, nez bylo me ocekavani; vubec by mne nenapadlo, ze se bude jednat o tak intenzivni zewl. Nulove napeti, šnečí, jak sopl natahovany dej s krkolomnym finale a film zcela udušený v topornosti herců. To vše jsem videl. Avsak ta lahodna hudba.. ,,ta hudba byla uzasna... unavena kriminalka, když už, tak Fulci rubal lepší kusy. (05.03.2013)

Velmi povedeny Argentuv vstup na filmovou scenu. Uz od sameho zacatku mel jasno v tom, co ho fascinuje a ceho se bude drzet celou karieru - brutalni vrazdeni peknych zen. Jeste zde v podstate vubec nebrousi do sve osudove sfery hororu, brutalita jeste neni buhvijak vyhrocena i vizualni briliance jeho pozdejsich del jeste neprosvita tolik na povrch. O to vic se ale mohl soustredit na pribeh a rozvijeni chytlave zapletky, italske interiery i exteriery opet nezklamaly a v podstate uz zde zacal pokladat zakladni stavebni kameny zanru Giallo. Nemluve o tom, ze nez si nechal Argento dopovat sve filmy nekompromisni hudbou Goblins, neskladal pro nej nikdo mensi, nez Ennio Morricone a vysledek neni vubec spatny. 7/10 (28.10.2010)

"A TO MI ŘÍKALI - JEĎ DO ITÁLIE, TAM SE NIC NEDĚJE" upozorňuje Argento hrdinovými ústy na čerstvý razantní nástup gialla i sebe sama. Argento se teprve rozjíždí, ale i tak mu to jde od ruky. Pár fajn záběrů a ústřední lalala motiv, ale vizuálně ani hudebně zatím žádná velká divočina a ani žádné krvavé orgie, zato mě překvapily vtipné komické figurky a momenty. Závěrečné vysvětlení bylo notně krkolomné a schválně překryté skvělým baletem letadel, ale vrah se mi móc líbil. (18.10.2011)

„Jen pracháči mají takový ujetý nápady. Není to nikdo od nás, my takový věci neděláme. To musel udělat někdo, kdo má prachy!" Černé kožené rukavice, nůž, břitva a rudé cákance. Žlutá, modrá, červená. Americký spisovatel Sam zahlédne pokus o vraždu a pomůže napadené ženě. To ještě netuší, že tím uvrhne sebe i svoji přítelkyni do smrtelného nebezpečí. Ostří se míhá, krev stříká a oběti přibývají. Kdopak si vzpomněl během scény ve výtahu na budoucí De Palmovo Oblečen na zabíjení (1980)? Mlha, Sam jde ulicí, kroky, otočí se a zahlédne sekáček na maso....! Pečlivě budované napětí podporují skvělá kamera a samozřejmě Morriconeho hudba. Tajemné interiéry starých domů, světlo a tma a maniak, kterého by mohl prozradit zvláštní zvuk. Závěr není až tak šokující, snad proto jsem si ho nepamatoval. Přesto jsem opět spokojen a hodnocení ponechávám. (17.05.2020)

Důmyslně propracované giallo z rané Argentovy tvorby s obratností a strhujícím stylem rozehrává detektivní příběh s hloubkou postav, narůstajícím počtem zohavených dívek, vrahovou vzrůstající krutostí, ne však pohnutkami, které jsou poodkrývány jen velmi poznenáhlu, ač s o to víc mistrně gradujícím napětím nepolevujícím až do samého šokujícího závěru. (06.12.2009)