Holy Motors

Holy Motors som nepozeral ani tak kvôli Holy Motors, ako kvôli silno kontroverzným reakciám na Holy Motors. Moja reakcia je taká, že vysoko ľutujem premeškanie (odignorovanie) tejto snímky na festivale Cinematik. Čo to je Holy Motors. Je to nejaký bezbariérový výlet, jazda, čisto pre efekt sa mi žiada použiť anglickú alternatívu slova - trip - cez prazvláštnu emulziu nálad a žánrov rozdelený na dve časti. Prvá fantasmagorická bizarnosť spomaľujúca do druhej nostalgicko/melacholickej, emocionálne veľmi intenzívnej časti. Carax má čudesný rukopis, produkujúci množstvo myšlienok, pôsobivých obrazov a bohatých vynaliezavostí, rukopis rovnako výnimočný ako ťažko stráviteľný a kontroverzný. K nevyspytateľnej injekcii Holy Motors sa pacient môže postaviť dvoma spôsobmi, buď ako narkoman čo si takúto psycho-zmes spokojne užije, alebo ako pacient, čo ju pre jej intenzívne halucinogénne účinky odmietne- zavrhne. Blúdenie konvenciami dneška, vzoprenie sa im, ignorancia až výsmech, prebúranie a rozdupanie, vyžitie sa v pohlcujúcej symbolike. V závere ma očaril odkaz na klasický hororový snímok 50-tych rokov Oči bez tváre (snímky sú hereckým obsadením prepojené). Prvá reakcia, ktorú som na film čítal, bola "pseudointelektuálna sračka". Hľa!- Tu vyrastá pseudointelektuálny sračkár. (25.02.2013)

Film, o kterém více než o jakémkoliv jiném platí, že krása je v očích pozorovatele. Nenabízí totiž jasný příběh, nemá jednoznačné vyznění. Nevím, jestli to měla být komedie, drama, psychologický film, satira nebo cokoliv jiného. Nevím, jestli to byla ukázka krize osobnosti, kdy se člověk vzdaluje své vlastní identitě; milostný příběh zaměřený na to, jak přemíra práce ničí vztahy; snaha představit divákovi rozmanitost Paříže a lidských osudů v ní; metafora na to, jak člověk nezná lidi žijící kolem něj; film o touze člověka žít vícero lidských osudů; náhled na to, jak rozdílný mohl být náš život, kdybychom se vydali v nějakém okamžiku jinou cestou; výpověď toho, co stojí člověka být hercem; zdůraznění psychologického tvrzení, podle kterého každý člověk v každém dni, s ohledem na své okolí v daném okamžiku, hraje rozdílné role; sen, který se člověku zdá za jednu noc... Vlastně jsem měla pocit, že sleduju dvouhodinový showreel Denise Levanta. Ale nesmírně krásně natočený a tak zvláštním působem poutavý, že ho už teď chci vidět znovu. Poznámka: S odstupem času musím říct, že jsou Holy Motors snímkem, ke kterému se myšlenkami vracím více než 95 % filmů viděných za poslední rok. Což jejich kvalitu, myslím, jen potvrzuje. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (04.07.2012)

„Weird … so weird.“ Hlavním předpokladem k pochopení Holy Motors je láska k pohyblivým obrázkům a ochota nechat se překvapovat a žasnout. Caraxův film o filmech (a pohybu jako takovém), hercích (kteří nikdy nemohou zcela opustit roli) a divácích (kteří jsou v digitální éře se všudypřítomnými kamerami vlastně také herci) začíná momentem, kdy byl statický obraz poprvé rozhýbán (Étienne-Jules Marey). Následně v anti-narativní sérii epizod propojených panem Oscarem (rodné jméno Caraxe zní Alexandre Oscar Dupont) coby zosobněním onoho pohybu (rozhodně má své opodstatnění, že jej hraje jeden z pohybově nejnadanějších herců současnosti) a médiem zprostředkovávajícím významy (jeho proměny jsou zároveň proměnami kinematografu jako takového) nabízí průřez filmovými dějinami a žánry. Sociální drama, anarchistická komedie (taky vám Lavantův skřet připomněl Chaplina?), gangsterka, muzikál, melodrama... Těžištěm Caraxových filmů byly vždy více jiné filmy než realita. Zde tento přístup povýšil na hlavní princip vyprávění. Film poskládaný ze situací známých z jiných filmů a tím zároveň provádějící dekonstrukci filmového vyprávění. Oproti mnoha svým kolegům píšícím milostné dopisy kinematografii Carax nicméně odmítá být sentimentální a dojímat se nad tím, že filmy a diváci už nejsou jako dřív. Jeho cesta do hlubin jedné pařížské noci (kterou řídí dáma nesoucí jméno slavného francouzského prozaika - Céline) je podvratná, drzá a potměšilá, jak každému musí dojít nejpozději během předposlední scény návratu k „rodině“ (a evolučním počátkům nikoliv filmu, nýbrž člověka - jedno nemůže existovat bez druhého). Krása a (po)divnost jsou si rovny. Carax neoplakává konec filmu, přemýšlí nad jeho možným znovuzrozením. Film chápe jako kolektivní sen (v jednom z prvních záběrů vidíme sál plný spících diváků). Jako milostný vztah (když milenci v jedné z posledních epizod mluví o tom, že jim zbývá 30 minut, jde zároveň o čas zbývající do konce Holy Motors). Jako život (všichni jsme součtem filmů, které jsme viděli). Život skrze filmy. Kde není filmů, zbývá jenom smrt. P. S.: Holy Motors jsou zároveň cenným výchovným materiálem. Ve skřetím segmentu ukazují jedinou přiměřenou reakci na člověka dělajícího s oblibou svými prsty „vzdušné uvozovky“. 90% Zajímavé komentáře: FlyBoy, Hortensia, Aelita, noriaki, zencitizen (23.03.2018)

V životě jsem neviděl větší sračku. Kam se hrabe Zdeněk Troško s jakýmkoli jeho filmem, tady od pana Leose Caraxe by se měl učit! Pokud bych šel na tento film jako na "intelektuální" počin, tak stejně vidím jen chabou "zprávu" o herectví. Tato zpráva je asi jako kdyby ke mě přišel číšník a naservíroval mi hovno polité kuchařovou močí a řekl: „Toto pane je excelentní pokrm posypaný trochou bazalky, ta dává tomuto chodu jemnou venkovskou chuť, a je podáván s domácí omáčkou pana kuchaře. Jako celek jest to tvrzením o naší gastronomii v Česku. Dobrou chuť sire.“ To je moc pěkný pane číšník, ale pořád je to hovno. Dvě hodiny čistého utrpení, žádné sprosté slovo nedokáže popsat co toto bylo za teror! (17.02.2020)

stejne jako u péčka je možno íčka (tedy materiál pro pořádné vyiinterpretování se) hodnotit jen na bázi udělal jsem se/neudělal jsem se.. u holy motors se zjevně spousta lidí udělala.. mně tahle pocta/dějiny/filosofie filmu, intertextuální a sebereferenční simulakrum, ale stačilo jen na lehkou erekci mozku.. lepší simulakrum je prostě Synekdocha, New York a lepší potejrání dramaturgickejch zákonitostí pak Atlas mraků... ale pokud vyjdeme z toho, že film je vlastně jen suma záběrů a montáže, pak tohle je jednoznačně nejlíp natočenej záběr na onanujícího osmiletýho autistu, kterej kdy vzniknul, takže chápu kluky z fildy a jejich vyinterpretování se v kině.. (22.11.2012)