Holy Motors

Film, o kterém více než o jakémkoliv jiném platí, že krása je v očích pozorovatele. Nenabízí totiž jasný příběh, nemá jednoznačné vyznění. Nevím, jestli to měla být komedie, drama, psychologický film, satira nebo cokoliv jiného. Nevím, jestli to byla ukázka krize osobnosti, kdy se člověk vzdaluje své vlastní identitě; milostný příběh zaměřený na to, jak přemíra práce ničí vztahy; snaha představit divákovi rozmanitost Paříže a lidských osudů v ní; metafora na to, jak člověk nezná lidi žijící kolem něj; film o touze člověka žít vícero lidských osudů; náhled na to, jak rozdílný mohl být náš život, kdybychom se vydali v nějakém okamžiku jinou cestou; výpověď toho, co stojí člověka být hercem; zdůraznění psychologického tvrzení, podle kterého každý člověk v každém dni, s ohledem na své okolí v daném okamžiku, hraje rozdílné role; sen, který se člověku zdá za jednu noc... Vlastně jsem měla pocit, že sleduju dvouhodinový showreel Denise Levanta. Ale nesmírně krásně natočený a tak zvláštním působem poutavý, že ho už teď chci vidět znovu. Poznámka: S odstupem času musím říct, že jsou Holy Motors snímkem, ke kterému se myšlenkami vracím více než 95 % filmů viděných za poslední rok. Což jejich kvalitu, myslím, jen potvrzuje. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (04.07.2012)

Chtěl bych upozornit všechny ty intelektuály, co tohle šacují na pět hvězd, že tohle není surrealistický film! Surrealismus vychází ze snu, dějí se v něm snové věci, postavy přecházejí bez problémů z lokace do lokace, které jsou si v protikladu, hodiny tečou ze stolu a v pozadí se tyčí pískové věže bílých obřích červů... Tohle je artistní patlanina, kde autor chtěl sice něco říci k současnému stavu světa, avšak bez toho, aniž by měl jasno sám v sobě. Z toho pak vznikají podobně zmatené filmy s neujasněnou koncepcí. I ten Buňuel dokázal své surrealistické vize zhmotnit tak, že mají ucelenou koncepci a myšlenku, nepotřeboval k tomu zmatečné a nahodile se střídající scény. Nebo Bunker Palace Hôtel - ten je surrealistický, ale také má jasnou koncepci. Skutečně obdivuji ty blázny, kteří si hrají na něco vyššího a nadlidského, a hledají v každém prdu nějaký symbol a odkaz. Mimochodem, na FAMU nás učili, že nejtěžší je vždy natočit lineárně vyprávěný film. Protože natočit nudu a artově ji rozházet střihem na střídačku, to umí každý blbec. A jinak ano - svět jsou kulisy, my jsme herci, myšlenka dovedená sci-fi motivem ad absurdum, kdy jevištěm je celá Paříž a možná celý svět, a kamery jsou tak malé, že je není vidět. Hrajeme i my nějakou roli? Jsme také herci, nebo sami sebou? Kdo nás režíruje a kde jsou kamery? Normální paranoia. Celé je to falešné jak sliby před volbami. A proto z filmu nemám žádné emoce. (10.01.2013)

Zcela osobní poznámka. K Holy Motors se myšlenkami vracím zdaleka nejvíc ze všech filmů, které jsem letos viděl. Jen se mi potvrzuje, že rozhodně nejde o prchavý výstřelek nebo o pouhý intelektuální konstrukt odtažitě komentující nejrůznější aspekty kinematografie, ale že ten film má kurva srdce. Je to taková perverzní láska na první pohled. (08.08.2012)

Holy Motors som nepozeral ani tak kvôli Holy Motors, ako kvôli silno kontroverzným reakciám na Holy Motors. Moja reakcia je taká, že vysoko ľutujem premeškanie (odignorovanie) tejto snímky na festivale Cinematik. Čo to je Holy Motors. Je to nejaký bezbariérový výlet, jazda, čisto pre efekt sa mi žiada použiť anglickú alternatívu slova - trip - cez prazvláštnu emulziu nálad a žánrov rozdelený na dve časti. Prvá fantasmagorická bizarnosť spomaľujúca do druhej nostalgicko/melacholickej, emocionálne veľmi intenzívnej časti. Carax má čudesný rukopis, produkujúci množstvo myšlienok, pôsobivých obrazov a bohatých vynaliezavostí, rukopis rovnako výnimočný ako ťažko stráviteľný a kontroverzný. K nevyspytateľnej injekcii Holy Motors sa pacient môže postaviť dvoma spôsobmi, buď ako narkoman čo si takúto psycho-zmes spokojne užije, alebo ako pacient, čo ju pre jej intenzívne halucinogénne účinky odmietne- zavrhne. Blúdenie konvenciami dneška, vzoprenie sa im, ignorancia až výsmech, prebúranie a rozdupanie, vyžitie sa v pohlcujúcej symbolike. V závere ma očaril odkaz na klasický hororový snímok 50-tych rokov Oči bez tváre (snímky sú hereckým obsadením prepojené). Prvá reakcia, ktorú som na film čítal, bola "pseudointelektuálna sračka". Hľa!- Tu vyrastá pseudointelektuálny sračkár. (25.02.2013)

Holy Motors je přesně ten typ filmu o kterým by se dalo dlouze polemizovat. Zároveň je taky krásným příkladem toho jak dokáže být tenká hranice mezi 5hvězdičkami a odpadem či pochopením a nepochopením tohoto filmovýho dílka. Ale to už je na každým divákovi ať si to přebere jak chce. 5hvězd. (26.09.2023)