Černobylské deníky

Oren Peli svého času se svou prvotinou Paranormal Activity docela zabodoval u některých fanoušků a milovníků found footage, takže bylo celkem jasné, že mu dost narostli křídla. Já však vůči němu zůstal zcela chladným, film se mi moc nelíbil a další jeho kousky, jsem dost dlouho míjel bez povšimnutí. Tentokrát sice do režisérského křesla usedl Bradley Parker a Oren si ponechal „jen“ scénář a produkci, ale kredit si v mých očích rozhodně nevylepšil. Zvláště když Černobyl a Pripjať jsou dodnes dosti ožehavým tématem (které mě dost zajímá) a sám se do těchto končin chystám podívat během příštího roku v rámci plánovaných toulek po Ukrajině. I proto bylo mé zklamání o to větší, že se tvůrci vydali natáčet úplně jinam. Jasně chápu, že natáčet v zamořené oblasti by jim tamní vláda zřejmě nedovolila, ale výběr lokace coby vojenského objektu kousek od srbského Bělehradu a staré ruské letiště v Maďarsku nebyli rozhodně tím pravým ořechovým a autentičnost tak byla v tahu. Což byl taky jeden z hlavních faktorů, proč se mi nelíbí ani tento film. Tím dalším byl i samotný příběh. Postavy mi nějak závratně k srdci nepřirostly, slušná atmosféra se tu objevila jen v několika momentech a po většinu času jsem se dost nudil. Pracovalo se tu jen s náznaky – což by mi zas až tolik nevadilo, alespoň mohla zapracovat divákova představivost, kamera taky nebyla nejhorší (taková scéna s medvědem v baráku sebou přinesla i jistou atmosférickou vložku), ovšem vzhledem k tomu, že spousta důležitých momentů se odehrává ve tmě, jen při svitu světla z baterky, bylo mnohdy vidět „starou belu“. A samotný závěr doslova vycucaný z prstu se mi nelíbil už vůbec. Chtělo to prostě mnohem více scén se psy a zmutovanými lidmi, i když vlastně nevím, jestli by to vůbec pomohlo… (18.05.2019)

Černobylské deníky přicházejí s tím nejohranějším a nejnudnějším schématem hororového žánru typu "Parta mladých lidí jede..." V úvodu se setkáváme se sympatickým Rusákem Jurijem, který je také pravděpodobně tou nejsympatičtější a nejpohodovější postavou z celého obsazení. Oproti té partě amerických usmrkanců působí téměř geniálně:) Takže Jurij jim má dělat průvodce v místě jedné z největších světových katastrof. První problém nastává ve chvíli, kdy je hoši z ostrahy objektu nechtějí pustit dovnitř z důvodu "údržby." Jurij se tedy na místo "prohlídky" vydává jakousi oklikou. S úsměvy na tvářích parta "american dudes" vyskáče z rozhrkané dodávky a těší se na vzrušující zážitek. Jenže, jak si během prohlídky divák jistě povšimne, Jurij ví něco, co jim neřekl. Něco velmi zásadního. Poté začíná onen klasický postup. Auto nejde nastartovat, na mobilním přístroji není signál a začíná se stmívat. V následujících chvílích při prozkoumávání okolí, to už je tma, je Jurij a jeden z chlapců "něčím" napaden. Poté následuje množství nelogických rozhodnutí, jako třeba to, že se kdosi rozhodne Juriho vydat hledat a to i přes fakt, že se onen večer z průzkumu nevrátil a je naprosto jasné, že je po něm. Film sám o sobě není vůbec tak špatný. Má slušně fungující atmosféru, která čerpá především z pochmurných lokací. Nejvíc mě však zklamalo, když jsem zjistila, co že se to tam v Černobylu vlastně nachází. Myslela jsem, že se bude jednat o nějakou duchařinu a on se z toho nakonec vyklubal takový "Zombie Silent Hill." Herecké výkony slabé, místy až směšné. Za pozornost rozhodně stojí honičky mezi reaktory a kdesi v podzemí. Závěr není nijak šokující, spíše předpokládaný. Chernobyl Diaries mohly být žánrovou jednohubkou, takto jen slabým průměrem, který nezapadne nejspíš jen díky prostředí a zpracovanému tématu. (15.02.2013)

Další z filmů, kde lidé čekali kdoví co a jelikož to nepřišlo, tak film je špatný. Není. Černobylské deníky mají sice mušek více než dost, ale to je spíše dáno tím, že se natáčelo jinde než v Černobylu (nečekaně) a tak se tam nelogičnosti dostali. To je ale asi tak všechno. Mě upřímně film překvapil. Úvod do děje ani nebyl tak dlouhý, jak jsem čekal. Po pár minutách se dostáváme k průvodci Jurijovi a za další 3 min jsme již na cestě do Pripyatu. Atmosféra Pripyatu je nepříjemná, tísnivá, depresivní. Skupinka, do té doby veselá, se honem rychle uklidňuje, když si uvědomí, že na tom pustém místě si kdysi hráli děti na houpačkách, prolézačkách, holčička česala svou, nyní pohozenou a chátrající, panenku. Lidé chodili do práce do nedalekého Černobylu, jejich ženy se venku bavily, věšely prádlo a celkově to město žilo, jak jsme normálně dnes zvyklý. A nyní, pusto a prázdno. Byty vyrabované, skla oken vymlácená, pustýmy chodbami domů fouká vítr, venku ani noha. Na mě, i když jen na diváka, ta atmosféra neskutečně dýchla a bylo mi dost nepříjemně. Následující děj se strhuje hororovým tempem. Ano, můžeme se pozastavovat nad jednáním postav, ale už nemůžeme s jistotou tvrdit, že bysme se na jejich místě chovali jinak. Člověk má sklony k tomu jednat zkratovitě, až nesmyslně ve vypjatých situacích. Obával jsem se, že v momentě kdy se setmělo, půjde již jen o klasickou přehlídku duchů, monster apod. Byl jsem moc rád, že záporáci byli logičtější oběti radiace, ze kterých se ozářením stala humanoidní monstra. A ještě více jsem byl rád, že snímek ona monstra skoro vůbec neukazuje v "celé své kráse", ale jsou zobrazeny v rychlých střizích či jsou to jen postavy ve stínech. Jen to pro mě umocnilo tu atmosféru "neznáma, nevědoma". Závěr až smutný, k přeživším brutální a nezáviditelný. Černobylské deníky jsem si, narozdíl o většiny, dosti užil a dostal jsem více, než jsem čekal. P.S.: Je smutné, že když lidem ve filmech dáte parádně zpracovaná monstra, tak mají kecy že film je prvoplánově postavený jen na vizuální stránce. A naopak, když monstra ve filmu skoro nezobrazíte a film hraje na atmosféru, tak lidé zase peskují, že není nic vidět. Klasický případ situace "Je moc zima, chci teplo. Je moc teplo, chci zimu." (23.04.2013)

Hvězdu navíc za to, že mě prostředí okolo Černobylu fascinuje a rád hltám cokoli, co se na toto téma objeví. Ony Černobylské deníky opravdu nejsou žádné veledílo, ale jsou až překvapivě dobře koukatelné - zejména první polovina, kdy se skupinka mladých nadšených turistů vydává do tohoto bohem opuštěného místa je skvělá (škoda, že nebylo použito více autentických záběrů z reálné Pripjati). Jakmile se ale odhalí nepřítel, atmosféra jde do háje a strach mizí úplně. Survival je to slušnej, pointa není úplně marná, ale jak jsem řekl na začátku, hlavně od toho nečekat bůhvíjaký nářez. (14.02.2015)

Trestuhodně nevyužitý potenciál pro vytvoření hutné atmosféry, kterou oblast Pripjaťi sama o sobě evokuje a nemusel by být ani s nižším rozpočtem takový problém jí vystupňovat. To by si ale museli dát autoři trošku práce a ne si jen vystačit s partičkou hysterických turistů, pár čoklama a leklou rybou. Když už se něco děje, tak pro jistotu nevíte co, protože vidíte akorát hovno. Škoda, že se byt‘ jen z poloviny neinspirovali takovým Stalkerem (raději herním). Mohla to být o level jinačí podívaná. (09.05.2013)