Černobylské deníky

Z marketingového hľadiska vlastne veľmi chytrý film. Parta málo známych tvorcov a hercov, atraktívny námet s prostredím na ktoré nie je nutné mrhať peniazmi a rozklepaná kamera s úlohou zakryť slabšie masky a zároveň navodiť atmosféru autentičnosti a strachu v scénach, kde sa vlastne nie je čoho báť. Že je to vlastne len v akčnejších častiach neprehľadné, málo napínavé a nelogické už len samotným námetom, pri porovnaní rozpočtu a tržieb nikoho z kompetentných osôb trápiť nebude. (08.09.2012)

Tak už i Černobyl má oči, jen tentokrát nikoho nestraší horníci, ale zmutovaní sovětští jaderní inženýři. Ti ve filmu pronásledují šestici kluků a holek, které neznám a radostně hledím vstříc snu, že už ty ochotníky ani nikdy neuvidím. Navíc scénárista vyřešil dialogy velice pragmaticky, když napsal ve wordu čtyři dramatické a slohově pestré věty (Musíme najít ostatní. Dochází baterka v baterce. Proboha, oni se blíží. Tu pistoli musíš nejdřív odjistit) a následně na klávesnici hodinu zběsile mačkal ctrl+c a ctrl+v. Plusem Černobylských deníků je bezpochyby výprava a každý skalní fanoušek PC hry Stalker: Call of Chánov jistě se sentimentální hořkostí na patře ocení všechna ta malebná zákoutí vybydlených komunistických paneláků. Ačkoliv to tak do padesáté minuty vypadá, že se bude veškeré dění odehrávat na nároží ulice Kolji Lakatoše a Prospektu Vitalije Ivanoviče Demétera, nakonec se proběhneme i po reaktoru a určitě budete jako já už jen prahnout po tom, aby konečně v řídícím středisku elektrárny někdo stisknul to červené tlačítko s nápisem Jaděrnyj grib a umožnil tak nejméně půlce Evropy takovou kokotinu pro samý spad nevidět. (24.09.2012)

Mám rád Orena Peliho (ktorý to produkoval) a Černobyľ ma fascinuje. Ale Černobyľské denníky dobre nedopadli. Kým sa nič hororové nedeje a postavy sa len prechádzajú post-apokalyptickým mestom (sídlisko, kolotoč), je to fajn. Nie super, nie geniálne. Ale fajn? Fajn hej. Potom ale (tradične) umiera najschopnejšia postava, zostanú len samí hysterickí a nepraktickí blbci a na mesto padne noc a nič z jeho jedinečných kulís tým pádom nie je vidno. Ani scenár to moc nezachraňuje (človek, ak nie je olympijský víťaz v behu, fakt nemá šancu utiecť svorke vlčiakov) a je plný pozoruhodne nelogických momentov (Juri pozná „tajný“ vchod do mesta, kde by sa nemusel dohadovať s vojakmi a platiť im, no napriek tomu použije „oficiálny“ vstup). Pasáže, ktoré ma mali vyľakať, ma vyľakali skôr len preto, že v nich niečo uprostred ticha nahlas „buchlo“, než že by tvorcovia kvalitne budovali atmosféru napätia a neistoty. (14.10.2017)

Bida a nuda az ta lacinost uplne neskutecne bije do oci atmosfera nulova prvek prekvapeni nulovy obcas nejaka ta scena povedena par solidnich mutantu jinak slabota namet dobrej ale naprosto nevyuzitej jinak oficialni text distributora opet nezklame prej sokujici film plnej desu a hruzy no to teda fakt jo co na to rict no svanda no... (12.03.2013)

Výborný nápad, škoda výsledku. Letos mě pobavila více Piraňa 3DD. Jenže porovnávat to nelze, protože John Gulager to s Piraňou 3DD nemyslel vážně jako Bradley Parker s jeho Chernobyl Diaries. V 90 minutové stopáži nabídnout scény, ve kterých se něco bude odehrávat, vyvíjet se, budovat atmosféru tu narážíme až v závěru, NAVÍC nejde nic vidět. Nejen, že nefungují postavy, lekačky a zvuk, ale i myšlenka, která k ničemu nesměřuje. Pokud by tvůrci nahodili bílé prostředí (atmosféry) se sněhem s menší mlhou a krve v bílém sněhu, kdy bude v nečekaných sekvencích vybíhat "neznámé zlo" ze všech stran určitě by to diváka vtáhlo daleko více, než tma, kde vidíme stíny, které navíc nebyly nijak strašidelné - rozebírám to v tomhle směru, protože Parker chtěl horor, chtěl vystrašit diváka a měl velmi dobrý námět (nápad), ale takhle to zkazit. Snímek mě lákal, protože kolem Černobylu je spousta záhad, škoda. +++ Jediná dobrá část je útěk v tunelu připomínající ILS, ale to je tak vše. Zklamání roku to ale není, jen ztráta času. (02.09.2012)