Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází

Lucio Fulci sice nikdy nepatřil a ani patřit nebude do mé režisérské TOP 10, ale viděl jsem od něj už dost filmů a některé z nich se mi hodně líbili. Což znamená, že uznávám jeho kvality a vždy se rád podívám na nějaký jeho kousek, když se mi zrovna dostane pod ruky. Tento film jsem však mnohokrát přešel bez povšimnutí, přestože mi trafikové DVD doma leželo už dost dlouhou dobu. Hlavním důvodem bylo to, že jej dost lidí označuje za jeho vůbec nejslabší film. Po jeho zhlédnutí však s tímto tvrzením musím nesouhlasit. Nejde sice o nic světoborného, ale taková Smrtící spona byla mnohem horší. Většina jeho filmů se dělí na zombie a giallo, ale tentokrát nám Fulci zabrousil do zcela odlišných vod než je pro něj typické, což také nemusí každému vonět. Zvláště když mysteriózní zápletka občas zápasí s logikou a v některých pasážích vyloženě nudí. Úvod v Egyptě příjemně navnadil, vdechla na mě atmosféra rozpáleného písku a prastarých hrobek a samozřejmě nechybělo ani několik pastí. To bylo samozřejmě v nejlepším pořádku a nějak výrazněji mi nevadil ani přechod na Manhattan. Byl jsem zvědavý, kam se příběh dále posune, ale pomalu to začalo skřípat. Přišlo mi, jakoby spousta scén bylo jen tak ledabyle nahozených, aby se splnila kvóta úmrtí, děsivých nočních můr a přeludů – jenže mnohdy to docela postrádalo logiku. Ono je totiž pěkné, když se divák dočká několika tajemných vražd či zmizení (zvlášť když v pozdější fázi nechybělo ani gore), ale jako celek to na mě působilo až moc vyumělkované (poslepované) z nápadů, které scénáristu napadli během sesmolení zápletky s odstupem dní, kdy na tom pracoval. Což je jeden z důvodů, které mi vadili asi nejvíc. Kupříkladu scéna s ptáky byla pěkná na efekt (trhající se tvář), ale vycpaní ptáci na provázku (z dálky viditelném) to bylo spíš k smíchu. 40% (29.01.2018)

Po celosvětovém megaúspěchu Indyho Jonese se Mistr Fulci trochu svezl na vlně módní obliby egyptské mytologie a svůj nový film na ní z velké části postavil. Přimontoval k ní poněkud připitomělou historku o malé holčičce, která při archeologickém průzkumu jejího otce kdesi v Egyptě tam dostane od staré ženštiny s bílými bulvami šperk, který později na Manhattanu ovládne její tělo a mysl. Takže - koukat se tentokrát na to moc nedá, Fulciho režie působí už hrozně ospalým dojmem, jeho typického trademarku se divák dočká při jediné scéně až v posledních 10 minutách, kdy vycpané ptactvo v bytě pana profesora ožije a nebohému vědcovi rozklove obličej a krk na maděru, i k nějakému tahání vnitřnůstek přitom dojde. Navíc Fulci je tu, víc než kdy jindy, posedlý očima - během filmu dojde asi 25-krát na detailní záběr na oči, ke konci už to začíná být až únavné. Fulciho dvorní skladatel Fabio Frizzi pak vykrádá sám sebe, občas jeho hudba vůbec neladí s děním na plátně. (03.08.2007)

Holku posedne egyptský bubák a to prostřednictví medailonu, který jí bezdůvodně vtiskne do dlaně bělooké strašidlo v hidžábu. Její taťka zase dostane plný zásah starověkým laserem, z čehož dočasně oslepne, což nemá na pozdější vývoj příběhu žádný vliv. A pak už se jen důsledně buduje neatmosféra prošpikovaná řvaním a nenápaditým umírání, které doprovází hudba, která by snad v jiném filmu mohla být výborná, ale tady přišla vniveč. S italským hororem nadobro končím. 10% (17.01.2015)

Rok 1982 a Lucio Fulci na vrcholu sil. Po komerčně úspěšných snímcích natočených v USA přichází další a to Manhattan Baby. Na rychlo spíchnutý "mytologický" horror, který si režisér střihnul při své zámořském angažmá. Pokračuje tak maestrova horrorová šnůra, ve které nechybí opět tradiční gore-scény, Frizziho hudba, obratná kamera (Fulciho opět až fetišistické snímaní očí), přehrávající herci a narychlo spíchnutý děj. Pro mě tímto snímkem došlo na lámaní chleba a jde o jeden z posledních koukatelných Fulci filmů.Poté začal točit jeho nejhorší braky (čest výjimkám Un Gatto nel cervello). Za 2,5* (22.01.2012)

Pro mě zatím rozhodně ten nejslabší Fulci, ale nepouštěl jsem se zatím do větších akcí stran mistrovy pozdní tvorby, čili to nejhorší ještě může přijít. Dítě z Manhattanu kromě poslední šťavnaté gore scény a myriády pro Fulciho typických detailů očí nenabízí prakticky nic, dokonce ani smysluplný příběh. Dadaistický scénář sice není pro mistra vyhřezlých očí nic nového, ale tady je to až extrémní. Některé postavy se zničehonic objeví, aby vzápětí zmizely a víc se o nich nedozvíme. Nic se vlastně nedozvíme ani o původu či motivaci onoho strašlivého starověkého zla (ups, čili přece jen něco víme) a brzy je vám jedno, co se stane s kýmkoliv, hlavně aby se to už stalo a všechno to skončilo. Doporučuji rychloposuv na posledních 5 minut, tam všichni dostanou pravého Fulciho a za to jedna hvězda. (24.03.2021)