Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází

Holku posedne egyptský bubák a to prostřednictví medailonu, který jí bezdůvodně vtiskne do dlaně bělooké strašidlo v hidžábu. Její taťka zase dostane plný zásah starověkým laserem, z čehož dočasně oslepne, což nemá na pozdější vývoj příběhu žádný vliv. A pak už se jen důsledně buduje neatmosféra prošpikovaná řvaním a nenápaditým umírání, které doprovází hudba, která by snad v jiném filmu mohla být výborná, ale tady přišla vniveč. S italským hororem nadobro končím. 10% (17.01.2015)

Rok 1982 a Lucio Fulci na vrcholu sil. Po komerčně úspěšných snímcích natočených v USA přichází další a to Manhattan Baby. Na rychlo spíchnutý "mytologický" horror, který si režisér střihnul při své zámořském angažmá. Pokračuje tak maestrova horrorová šnůra, ve které nechybí opět tradiční gore-scény, Frizziho hudba, obratná kamera (Fulciho opět až fetišistické snímaní očí), přehrávající herci a narychlo spíchnutý děj. Pro mě tímto snímkem došlo na lámaní chleba a jde o jeden z posledních koukatelných Fulci filmů.Poté začal točit jeho nejhorší braky (čest výjimkám Un Gatto nel cervello). Za 2,5* (22.01.2012)

Počítám se mezi Fulciho fanoušky, nakonec jeho vousatá tvář zdobí i mou režisérskou topku, ale tento film se mezi jeho klenoty určitě počítat nedá. Na jeden dobrý nápad připadá hned pět špatných - počínaje nulovou atmosférou, nesmyslným chováním postav (lidi kolem mizí nebo umírají, ale nic se neděje, to je asi normální), stupidními dialogy, úvodní nechtěnou parodii na Indiana Jonese v egyptském chrámu nebo třeba nekonečnými detaily na oči a konče strašnou hudbou: sem tam záchvěv popu z osmdesátých let (což je horor samo o sobě) vystřídá utahaný modern jazz (a to kritizuju z pozice fanouška jazzu, co by za Cole Portera dejchal a za lístek na Dianu Krallovou loni na podzim dal neskutečný prachy). Nicméně až tak strašné to není, nápad s časoprostorovými cestami dětí je zajímavý, i když nedotažený, a závěrečný útok vycpaných ptáků, pominu-li animaci horší než v Cestě do pravěku, dokonce zábavný. Přesto se nemůžu zbavit pocitu velkého zklamání. (21.07.2013)

Bohužel se tentokrát musím přiklonit k většině komentářů, jelikož tenhle film se Fulcimu opravdu nepovedl. Nevadí mi určitá zmatenost, která je pro mnohé filmy režiséra typická. Ale - mizerná kamera, F.Frizzi se tentokrát moc nevyznamenal, levné optické efekty, atmosféra rozkolísaná, jako celek není ani strašidelná, ani napínavá a průměrné herecké výkony neoslní. Postrádal jsem mistrovu originalitu a vynalézavost jiných snímků (Beyond, Pastor Thomas, Dům u hřbitova ad). Snaha skloubit dobrodružné příběhy ala A.Quatermain a Indiana Jones s Vymítačem ďábla zcela vyšuměla. Fulciho posedlost záběry očí zde dostoupila vrcholu! Bohužel nedošlo na očekávané vypichování, vydloubávání či vytrhávání očí, režisérem tak oblíbené. Obstojné gore efekty se smrskly na ptačí útok - sice podařený, ale osamocený. Jistě, Fulci ukázal, že dokáže natočit kvalitní film i bez nich, jenže v tomhle snímku není ani jedno. Je hloupý a nepodařený. (19.03.2012)

Po celosvětovém megaúspěchu Indyho Jonese se Mistr Fulci trochu svezl na vlně módní obliby egyptské mytologie a svůj nový film na ní z velké části postavil. Přimontoval k ní poněkud připitomělou historku o malé holčičce, která při archeologickém průzkumu jejího otce kdesi v Egyptě tam dostane od staré ženštiny s bílými bulvami šperk, který později na Manhattanu ovládne její tělo a mysl. Takže - koukat se tentokrát na to moc nedá, Fulciho režie působí už hrozně ospalým dojmem, jeho typického trademarku se divák dočká při jediné scéně až v posledních 10 minutách, kdy vycpané ptactvo v bytě pana profesora ožije a nebohému vědcovi rozklove obličej a krk na maděru, i k nějakému tahání vnitřnůstek přitom dojde. Navíc Fulci je tu, víc než kdy jindy, posedlý očima - během filmu dojde asi 25-krát na detailní záběr na oči, ke konci už to začíná být až únavné. Fulciho dvorní skladatel Fabio Frizzi pak vykrádá sám sebe, občas jeho hudba vůbec neladí s děním na plátně. (03.08.2007)