Páter Thomas

Fulci ve svojí nejšpinavější podobě nikdy nevyhovoval každýmu, a nikdy se o to vlastně ani nesnažil. Následující brutality jako The Beyond nebo The House by Cemetery jenom potvrzovaly režisérovu kontroverznost a snahu vyvolat v divácích hlavně zhnusení, než strach. Někdo mu to žral, jiní mu na hlavu házeli špínu. Musí se mu však uznat, že všechny ty explicitní scény plné detailně nabodnutých očí, vyzvracených vnitřností nebo lidožravých pavouků s hororovou kinematografií pěkně otřásly. A pro mě to byl právě Páter Thomas, co mi otevřel brány do toho pravého filmového pekla. Tehdy jako osmiletý cucák, co měl za sebou leda tak první Noční můru v Elm Street nebo Tremors, jsem po tomhle začal koukat na ten hororovej svět úplně jinýma očima. A zůstalo mi to, díky bohu, do dneška. Mizerné hodnocení chápu, ale nostalgie mi nedovolí jinak, než nahodit plný barel. (06.09.2011)

Především velké zklamání. Dávám sice čtyři, protože pořád je to Itálie, ne Amerika a italské horory jsou úplně o něčem jiném. Tento, v našich končinách jeden z nejznámějších italských hororů je hrozně nesjednocený a některé scény snad nejsou ani ukončené. Je to možná první film, u kterého se mi chtělo trošku zvracet a to při blití vnitřností dívky, která předtím spatřila pátera Thomase. (05.07.2009)

Dávení vnitřností, vrtání hlavy skrz, červí vánice....klasická italská gore škola v podání typického představitele L.Fulci. Už úvodní scéna na hřbitově s naprosto vynikající hudbou ( Fabio Frizzi) dává tušit, kam se bude příběh odvíjet. Páter Tomas se oběsí - v jakémsi hypnotickém stavu - a mrtví vylézají z hrobů. Jméno městečka - Dunwich - chápu jako poctu jinému mistrovi - H.P.Lovecraftovi ( Hrůza v Dunwich). Film místy ztrácí trochu tempo, ale než si to uvědomíte, opět se rozjede. Často neděsí jen gore efekty. Když je hlavní hrdinka ( ve stavu klinické smrti) pohřbena, zcela cítíme hrůzu a děs, jakmile zjistí, kde se vlastně nachází. A když osvobozující krumpáč proniká střídavě skrze víko rakve těsně okolo jejích očí, pak si člověk není jistý, zda bude opravdu osvobozena. Vždyť Fulci destrukci očí přímo zbožňuje! Závěr mohl být apokalyptičtější ( moc hezké slovo), ale mnohým italským horrorům jako by v závěru došel dech ( i u Argenta, Bavy, Soaviho...). Jestli ono to není jedno z jejich poznávacích znamení..... (16.08.2010)

Absolútne nechápem niektoré pozastavenia sa užívateľov nad absenciou scenára. Išlo vôbec niekedy vo Fulciho filmoch o scenár? Vo Fulciho filmoch ide v prvom rade o krv, krv, mŕtvoly... a preto ho snáď všetci milujeme (alebo nenávidíme), nie? No, Paura nella cittè morti viventi je skutočne šťavnatou (občas možno aj trochu prešťavenou) žánrovou lahôdkou. Ja sa nerátam za nejakého veľkého fanúšika starých talianskych hororov, ale v poslednej dobe ma začali nejako "fascinovať" (to zas nie) a rozhodol som sa, že raz za čas si podobnú jednohubku doprajem. Dúfam, že mi to nejako nezaškodí. Ale musím povedať, že som začal viac ako dobre, Páter Thomas je ozaj "exkluzívny brak", aký sa v dnešnej dobe vidí len málokedy, teda skôr nikdy. (To päťhviezdičkové hodnotenie neberte zas až tak vážne, je to v rámci toho "Fulciho žánru", čiže sa obávam aké by film dostal hodnotenie, keby som ho bral ako filmy ostatné. "Toť vše...") (03.11.2007)

Páter Thomas je z gore-fest anti-dejovej trilógie, čo Fulci nakrútil na začiatku 80s, jednoznačne najucelenejší kúsok: zápletka tu vydá azda aj na súvetie. Atmosféra je viac než obstojná a finále je priam vynikajúce. To ale nič nemení na tom, že je tu kvantum hluchých miest, má to ledva zápletku, nieto príbeh a celý dôraz je na (skvelom) gore, umelej hmle a modrastých filtroch. (08.10.2016)