Scénář:
Jaroslav DušekObsahy(1)
Úspěšné divadelní představení Jaroslava Duška na motivy stejnojmenného bestselleru "Čtyři dohody" zaznamenala dokumentaristka Olga Špátová a kreativně ho doplnila o soukromé rodinné filmové archivy. Duškova hra inspirovaná nadčasovou toltéckou moudrostí knihy Dona Miguela Ruize provedla za devět let více než 150.000 diváků v cestě za osobní svobodou a štěstím. Slovem, tělem, hudbou a srdcem hrají Alan Vitouš, Pjér La Šé´z a Jaroslav Dušek. (Verbascum Imago)
(více)Recenze (223)
Lidi, jděte na něj do divadla, ale ještě lepší je přečíst si knihu. ()
Toľko pravdy, humoru, ale aj chvíľ kedy som sa cítil smutno som nezažil .... ()
Zavzpomínala jsem na představení, které jsem navštívila před skoro deseti lety... Příjemný zážitek o prostých a přirozených věcech, na které lidé v dnešní uspěchané době zapomínají. Moc se mi líbilo promítání historických záběrů doplňující Duškovo vyprávění. ()
kdybych měl hodnotit filozofii knihy, tak by to 5* hvězdiček bylo, protože řeší základní komunikační problémy nejen dnešní civilizace. Převedení na divadelní prkna dávám však jen 3*, i když Dušek je tam dobrý. V TV to na mě působilo vizuálně stroze a nezajímavě a víc bych si to užil třeba jen jako posluchač a nebo přímo při atmosféře živého představení. Knihu si určitě časem přečtu, protože by mě zajímalo kolik vlastní invence dal do představení Dušek. Jinak to doporučuji pro široké zvídavé publikum ;-) [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 0 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Skvělé,nejen,že jsem se bavil od začátku do konce, ale zároveň jsem si z této hry odnesl obohacující životní myšlenky, které jsem našel až opakovaným posloucháním záznamu, kdy každé další poslouchání mi dalo více a více. Konečně viděno živě a musím uznat, že si to člověk užije ještě daleko více. Perfektní, není co vytknout. ()
Zajímalo by mě, kolik lidí to opravdu pochopilo, a kolik z nich se těmi pravdami nakonec řídí. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem nějaký uvědomělý a všechno jsem vzal za své (to podle mě ani nejde), ale vidět tak krásně shrnuto tolik mouder, byla vážně radost sledovat. Přál bych si pokračování, ale to asi nevznikne. 95% ()
Za Duškovou genialitu plnou palbu :)Nejsem si jist zda ilustrační dokumenty podpořili sdělení.Myslím že dnešní záznam by diváky šetřil méně jsou totiž mnohem dál...(viděl jsme pátou dohodu v divadle) Je tam ten ON a je tam ONA, pak je tam ON jak ho vidí ONA a ONA jak ji vidí ON a pokračuje to tím jak ON si myslí že ho vidí ONA a jak ONA si myslí že ji vidí ON to už je šest lidí... A tahle ta parta většinu času řeší, kdo s kým vlastně mluví :-) Štěstí = счастье=být s časem...(2018) ()
"Já na Brahmu, Brahma na mě!" Moc fajn představení plné zajímavých myšlenek, spoustou vtipu a skvělé hudby Pjéra la Šé'ze :) ()
Duškův monolog, či spíše přednáška na téma čtyř dohod Dona Miguela Ruize. SPOILER ALERT!!! 1. dohoda: Nehřešte slovem. No nevím, co bych si z toho měl odnést. Tahle dohoda se týkala především výchovy dětí a nemohu říci, že bych ve všech případech souhlasil s tím, co v ní bylo řečeno. Místy mi přišly některé názory až hloupé. Dušek se při snaze být vtipný dopouští, podle mého názoru, dosti chybných interpretací toho, co se původně Ruiz zamýšlel sdělit....2. dohoda: Neberte si nic osobně. Víceméně se všemi názory jsem souhlasil, i když někdy byly opět vedeny to značných extrémů. Kdyby svět fungoval podle toho, jak zde Dušek (Ruiz) popisuje, byli bychom pravděpodobně obklopeni mnohem více hlupáky a nevzdělanci. Hrozilo by i riziko anarchie....3. dohoda: Nevytvářejte si žádné domněnky. Tuto dohodu považuji za nejvydařenější. Číst v hlavách ostatních lidí jsme nikdy neuměli, neumíme a osobně doufám, že nikdy moct umět nebudeme. Proto bychom neměli spoléhat na své vlastní ideje, když vlastně člověk druhý může mít myšlenky a domněnky úplně opačné, či zkreslené. Konec spoilerů Tento seminář, přednáška, monolog, či jak chcete, se nedá hodnotit ani trochu objektivně. Záleží jen na vás, jak si informace zpracované Duškem přeberete. Mně osobně připadalo vystoupení opravdu zajímavé, avšak místy, zejména prvních 15 minut, jsem se opravdu nudil a přemýšlel, jestli má cenu vůbec představení dokoukat. Vydržel jsem a nelituji toho. Odnesl jsem si z něj zajímavé poznatky, stejně tak jako hromadu zajímavých názorů. S některými jsem souhlasil, některé mi připadaly dokonce hloupé. Ve výsledku se mi tedy představení líbilo, ale že bych byl nějak zvláště unesen, to spíše ne. 65% ()
Musím uznat, že od kohokoli jiného by mi to asi přišlo jako agitace. Dušek má ale talent držet to na hraně a nepřekročit hranici, kdy už začínám mít pocit, že mne někam tlačí. Nesnáším manipulace jakéhokoliv druhu a Dušek se vždycky stáhne, nebo to zlehčí, přesně ve chvíli, kdy už by mi začal vadit. Beru to jako povedené talkshow s řadou zajímavých mouder, která mne donutila k zamyšlení. Přesto u mne pořád jako šoumen vede Dylan Moran- Monster. ()
Představení v linii horníčkovského humoru, který sází více na kumulaci asociací s důrazem na sebeprezentační důstojnost než na pointování. Při extrémní kvalitativní rozkolísanosti se ovšem najdou i záblesky invence, připomínající to lepší z raných Duškových Vizit. ()
Tenhle záznam jsem ještě neviděl, ale ten zážitek z divadla si budu chtít určitě ještě zopakovat, takže mě stejně nemine! :) ()
Duškovo heroické sólo plné vtipných úvah o životě a výchově se hodilo spíš na divadelní prkna než na televizní obrazovku, jak vyplývá i z vysokého hodnocení přímých účastníků tohoto představení. Na můj vkus to bylo pro televizní uvedení příliš rozvláčné. Občas jsem to přepnula. ()
Divadelní filozofování na téma: Jak používáme slova. Celé je to pojato velmi vtipně a jediné, co bych snad vytkla byl trochu zdlouhavý začátek než se to trochu rozjelo. Viděno v rámci Filmová Výzva 2015 od Frajer42 ()
Svieže divadelné Dušekove podanie knižného bestselleru od Dona Miguela. Neskutočné vtipné a zábavné. A v mnohých veciach k zamysleniu. Občas mi však pripadalo, ako keby išlo o agitku "nového" vierovyznania dákych jehovistov, pardón toltékov.. (to bez urážky). ()
Člověk zhruba na 2 hodiny zjistí, jak moc je naše jednání omezení a jak lehce by se dalo změnit. Nemá cenu se tu nějak sálodlouze rozepisovat, protože tento záznam představení by měl být povinně naordinován všem lidem bez rozdílu! Zprvu jsem cítili lítost nad tím, že pana Duška už asi nikdy neuvidíme v nějaké nezapomenutelné herecké roli, ale pokud se rozhodne pokračovat v tomto směru, alespoň stejně kvalitativně, tak má mou plnou podporu a lítost vystřídá radost. Prosté a jednoduché, ale přesto dokonale výstižné, jak jen by náš život mohl být: 1) "Nehřešte slovem"; 2) "Neberte si nic osobně"; 3) "Nevytvářejte si žádné domněnky"; 4) "Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete". Sečteno podtrženo: moudrá kniha - moudrý Dušek. ()
"Jdi do svého pokoje a vrať se až budeš normální!" ()
Je to vtipné, ale neberte si z toho moc příklad. Dílo je vhodné pro zábavu, nikoliv pro praktickou aplikaci. ()
Filozoficko-psychologický monolog o podstatě lidské bytosti v souvislostech. J. Dušek glosuje výchovné pilíře naší současné společnosti a komparuje to s Ruizem, což je přirozeně díky animozitě odlišných přístupů vtipné. Na paškál se dostává ego, represivní výchova, psychika, materialismus atd. J. Dušek prezentuje vnitřně radikální proměnu člověka, ale ta má své limity. Dnešní společnost má problém, že spoustu děti je jednoduše nevychovaných, agresivních a neempatických a já jádro pudla nevidím v nedostatečné volnosti, naopak nastolení určitého řádu a pravidel může těmto jedincům pouze pomoci. Spoléhat na vrozenou lidskou dobrotu u každého jedince, je víc než naivní. Jak správně J. Dušek uvádí, každý je nezaměnitelná individualita. Ta nemá pouze pozitivní vlastnosti, ale i negativní. Rozumím filozofii sebeuvědomění, vnitřního růstu a tolerance. Bohužel tohle jde činit, až od určitého věku. Navíc každý není mentálně či intelektuálně vybaven v dostatečné míře, aby byl schopen dlouhodobě udržet sebekázeň. Některé myšlenky jsou podnětné, avšak jako celek je to pro většinovou (nejen) českou společnost nefunkční. 57%. PS: J. Dušek je jako intelektuální rétor vynikající. ()
Než přejdu k hodnocení tohoto díla, chci podotknout, že bych se zdráhal to označit za divadlo. Je to spíš přednáška, kde je divadelnosti strašně málo a po první dohodě kompletně vymizí, kromě úplného závěru. To je ale jen takový dodatek, který nevím, kam bych v později v komentáři zařadil. Co tedy říct k Čtyřem dohodám? Měl jsem je v plánu už dlouho, pouze na základu zdejších žánrových zařazení (které je prostě neskutečně lákavé), jenže pak jsem viděl pár Duškových přednášek, zjistil, že jsme názorově oba někde úplně jinde a tuhle prý neskutečně filozofickou věc, která mi má údajně úplně změnit život, jsem odložil na neurčitou... dokud mi jedna známá o Čtyřech dohodách nezačala vyprávět jako o něčem naprosto geniálním (k čemuž při naší debatě došlo přirozeně, neptal jsem se jí na to), já jí na to neměl co říct a tak jsem si řekl, že asi nastal čas, abych tomu šanci konečně dal. Jak to u mě dopadlo? Celkem blbě. Opět jsem se přesvědčil, že jsem názory na život úplně jinde než Dušek a když už se objevilo místo, kdy jsem si řekl, že bych s ním i souhlasil, shodil to nějakou ezoterikou nebo new age tématem. Co ale musím přiznat je to, že se vůbec nedivím, že z toho jsou někteří nadšení, našli v tom to, co chtěli a že jim čtyři dohody dost dávali nebo stále dávají do života. Když si jejich poselství vztáhneme čistě individuálně, pouze na nás a pro sebe, tak na tom vlastně není nic špatně. Ano, ty myšlenky nejsou nijak objevné, do jisté míry krátkozraké a bez důvodu JAK takového smýšlení docílit, ale i tak jsou spíš k dobru věci než naopak. Jen mi teda přijde vtipné, že je zde Dušek vysvětluje hrozně rozsáhle, aby je fakt pochopil každý (a každý, komu docvaknou rychle, se musí pronudit celým zbylým vysvětlováním oné dohody, jen aby si několikrát vyslechl úplně to samé, jen v jiném podání), ale způsob, jak takového přístupu k životu dosáhnout a jak se ho naučit, vůbec neřekne. Ze závěru každé dohody přitom Duškovo vyprávění vyznívá takovým způsobem, jako by to mělo jít jednoduše, jako lusknutím prstu. Zpátky ale k tomu hlavnímu. Když si poselství Čtyř dohod vezmeme globálně - a že se to s přibývajícími minutami snaží vypovídat hlavně globálně - vypadne z toho typický new ageistický blábol. Kult Duška a new ageisté by mohli tvrdit, že nejsem na takovém stupni vědění, abych to chápal, ale tak to podle mě není. Čtyři dohody požadují radikální změnu společnosti, která ji transformuje do naprosto jiné podoby života. A ta změna může sice znít hezky, ale stejně jako zde řečené myšlenky je opět jen krátkozraká. A hlavně taky naivní. Hodně naivní. Jak chcete svrhnout řád, který zde funguje po staletí? Je to na hodně dlouhé lokte a spousta lidí vaši vidinu společnosti nikdy nebude považovat za dokonalou. Vždycky budou lidé, kteří budou chtít mít moc nad těmi druhými a vždycky budou lidé, pro které je představa ideální fungování společnosti úplně protichudná, než ta vaše - v dobrém i špatném slova smyslu. New Age hnutí vychází z toho, že každý je uvnitř hodný a čistou bytostí - a už jenom to je blbost. Existuje mezi námi spousta sociopatů, perverzních vrahů, pedofilů a podobných existencí a jak ty chcete začleňovat do mírumilovné společnosti, když u nich takový stav smýšlení prostě nemůže nastat? Můžete si přát takový svět, můžete si v něj klidně věřit spolu se světovým mírem a tím, že jsme si všichni rovni a všichni jsme jeden velký celek, ale nikdy nic takového nenastane. Nebo aspoň ne v dohledné době, leda by tu přistál Aštar Šeran a se svými mírumilovnými přáteli začal očistné procesy planety Země, které jsou svým způsobem genocidou negativně smýšlejících lidí. Horší mi ale přijde způsob, jakým jsou tyhle myšlenky podávané. Je tu samozřejmě spousta ezoterických šíleností typu děti jsou vždy vyspělejší než dospělí, buďme jako děti, voda je živoucí bytost, které musíš za vše děkovat, lékaři jsou zlo, škola je zlo, i to výše zmíněné všichni jsme jedno, ale Dušek je zde podává způsobem typický i pro Bendu a jeho Vesmírné lidi - na venek to zní všechno krásně a pouze informativně, ale vnitřně je to násilné nucení k jednomu "správnému" názoru. Znát je to už jen z jeho nadřazeného humoru, který se vlastně vysmívá všem jinak smýšlejícím než je on a ti, co vyznávají stejné myšlenky. A bohužel sám vím, že new ageisté nejsou tak tolerantní a mírumilovní, jak je jejich "učení" nabádá. Ono ji totiž taky říká, že jsou automaticky vyšší bytosti než všichni ostatní a ať už to je jakkoli, tenhle vyšší stav bytí zneužívají k tomu, že se na "nezasvěcené" dívají pohrdavě z vrchu. Stejně tak i Čtyři dohody jsou pro ně modla, kterou chápou jen zasvěcení a ten zbytek, co to nedocenil, je prostě hloupý. Samozřejmě ale nemohu soudit zastánce new age myšlenky soudit jako celek, určitě existují i někteří, kteří to nikomu vyloženě necpou a tenhle svůj pohled na svět a život podávají tak, že jsou ke všem laskavější. V tomhle případě nemám problém. Ale většina zastánců, na které jsem měl možnost narazit, svá přesvědčení skutečně používají spíš jako dominantní nástroj. Můžou se před ostatními chlubit: "Podívej se, já vím, jak funguje vesmír, jaký je smysl života, co je údělem lidstva, jsem víc než ty!" A přitom se to už vymyká tomu, co by měli ve svém životě praktikovat. A tak na mě působí nejen New Age hnutí, ale i globální pojetí Čtyř dohod. Může vůbec podle těchto lidí existovat někdo, kdo žije úplně jiným, "neharmonickým" životem, ale při tom je s ním spokojený a na ostatní lidi není zlý? Je to prostě jen směs ezoteriky, blbostí, nadřazenosti, obecných pravd, krátkozrakých myšlenek a sem tam i něčeho skutečně zajímavého, ale nikterak objevného, na co by člověk v průběhu života nepřišel sám. Od představení, které mi má údajně změnit pohled na život, bych čekal něco opravdu komplexního, ale takhle mi toho Čtyři dohody neměly moc co dát (vůbec toho řekly celkem málo) a dost by mě zajímalo, kolik toho daly těm, kteří jsou z toho nadšení a neustále to adorují, resp. nakolik se všemi dohodami řídí dnes. Musím ale uznat, že Dušek má podmanivý hlas, takže se ty dvě hodiny dají zvládnout bez nějakého výrazného pocitu nudy. A občas se zde něco vtipného najde, nebudu tvrdit že ne, to bych byl sám proti sobě. Plus ten hudební doprovod se do těch témat dobře hodí - akorát když tam zazněl ten obří činel, měl jsem pocit, že jsou všichni na tripu. 2* () (méně) (více)