Bílý tesák

I s odstupem doby se mi tahle filmová podoba stále líbí. Jen více než dříve si všímám typických znaků Fulciho tvorby. Souboje psů a Tesáka s medvědem jsou natolik realistické, až z nich mrazí. Předpokládám, že krev je filmová, což nemění nic na výsledném dojmu. Zuřivost zvířat je zdrcující. John Steiner je ukázkový filmový padouch, kterému slizkost a zákeřnost zkrátka věříte. Hudbu sice neskládal Morricone, ale Carlo Rustichelli vůbec není špatný, pokud se vám líbí filmová italská hudba 70. a 80.let. Exteriéry působí úchvatně, proto snad bylo zbytečné zasazovat úvodní scény do ateliéru. I přes hojné návštěvy smrtky dobro nakonec zvítězí... (29.03.2011)

Z vlčí smečky se oddělují dva němečtí ovčáci a boří se sněhem kamsi do lesa. Ve stejné době kráčí v blízkém ateliéru po polystyrenu dva indiáni. Tak takhle začíná filmová verze notoricky známého Londonova románu od Lucia Fulciho. Obludné entrée, které však naštěstí nic nepředznamenává a vezme rychle za své. Zbytek příběhu už se odehrává ve volné přírodě a výstřelkem zůstává jen Bílý tesák aka Šarik. Pozdější hororový šaman tady dokazuje svou všestrannost a mixuje žánry, jak se mu zlíbí. Základ pochopitelně představuje ten dobrodružný, nicméně dokázal do něj propašovat i zárodky thrillerového napětí, třeba vražedný útok na spícího Franca Nera je v tomto ohledu opravdu povedený. Nechybí ani vtipný odkaz na spencer-hillovské komedie, divák prahnoucí po krvi se taky dočká a pokud není členem Ligy na ochranu zvířat, bude spokojen. Zvířecí zápasy jsou totiž samostatnou kapitolou a mám podezření, že minimálně při zuřivém utkání Tesáka s černým vlčákem došlo na opravdové šrámy. S medvědem asi ne, tam by nezůstalo jen u šrámů a obnažená střeva si Fulci zamiloval až o pár let později. Surovosti je ale tak akorát a Bílý Tesák je pořád a především setsakra dobrá rodinná podívaná. (16.01.2017)

Keď v roku 1996 zomrel taliansky režisér Lucio Fulci svet sa s ním lúčil ako s rešpektovaným autorom horrorov, ktorý často a rád prekračoval hranice konvenčných tvorcov. Jeho filmy boli plné násilia. Vyžíval sa v krvavých scénach. Rád používal nechutné gore efekty. Jeho snímky boli určené pre otrlých divákov so silným žalúdkom. Skôr ako sa však vydal touto cestou natočil i niekoľko titulov, kde sa ešte neprejavila jeho zvrhlá kreativita, ktorá sa s pribúdajúcimi rokmi stupňovala. V roku 1973, vo veku štyridsať tri rokov, zrežíroval veľmi podarenú filmovú adaptáciu románu amerického spisovateľa Jacka Londona "Biely tesák". Je to príjemný rodinný dobrodružný snímok z prostredia zlatokopov z amerického severo-západu. Príbeh priateľstva malého indiánskeho chlapca a vlka. *** (20.02.2016)

Po tom ako si Fulci urobil meno giallo kúskami sa pustil do rodinnej zábavy a teda do Bieleho tesáka. Film je klasickým bojom dobra a ideálov proti zlu a tyranii zosobnenej dvoma mužmi, ktorý na piedestáli hodnôt stoja na opačnom konci. Dôležitejšia a zapamätanelnejšia je istá dávka krvavosti, ktorú sa Fulci nebál dať tomuto kúsku pomerne, vhodnému aj pre detského diváka. Síce sa žiaden eye gore fest nekoná (vtedy ešte ani Fulci netušil, že si na tom získa slávu) no pri súbojoch tesák vs. pes a tesák vs. medveď sa budete napäto dívať. (31.05.2013)

Geniální souboje zvířát ! bílej tesák VS jinej čokl, bílej tesák VS medvěd ! spousta krve a zvířecího šlemu .) bílej tesák strčí do kapsy většinu soudobejch komixovejch hrdinů a dokonce umí i proskakovat sklem ! V dnešní době už se na to člověk spíš kouká jako na "komedii" a směje se dobovejm efektům a dialogům, ale ve svý době to musela bejt pořádná dobrodružná jízda. (24.10.2009)