Virna Lisi, vlastním jménem Virna Pieralisi, je italská herečka, narozena v Ancona Marce v Itálii. Navštěvovala střední školu a další zájem zprvu směřoval ke studiu práv na římské univerzitě. Virnu ale suché paragrafy začaly odpuzovat a nudit. Rozhodla se z fakulty odejít, čímž asi tehdy moc nepotěšila své rodiče, a když odmítla i kariéru klavíristky, která se jí zdála být původně zajímavá, matka i otec vyhlásili na nějaký čas Virně válku.
Hudba, kterou jinak velice milovala ji přivedla do filmových ateliérů. Zařídil to vlastně rodinný přítel, zpěvák Giacomo Rondinella, který chtěl situaci v rodině nějak zklidnit, a tak jí zprostředkoval účinkování v zábavných filmech. I když se nejednalo o nijak zvlášť významné snímky, ve kterých mohla uplatnit nejvýš své hudební vlohy, seznámila se s prostředím a lidmi kolem filmu, kteří jí mohli v další práci hodně pomoci. Na to konto jí poskytl hereckou příležitost režisér Francesco Maselli v melodramatu Žena, o které se mluví. S tímto filmem reprezentovala Itálii jako začínající mladá herečka na MFF v Karlových Varech v roce 1957, a film získal „Cenu mladých tvůrců“.
Pravý vzestup Virniny kariéry nastal v 60tých letech. Pro její blond vlasy a fotogenickou tvář byla vyhledávána jako představitelka mladých emancipovaných, citlivých žen, které nemají právě velké štěstí v životě. Tyto role jí dále přivedly k výpravných historickým i kostýmním filmům, jako byl nezapomenutelný film z historie založení města Říma Romulus a Remus. Hrála zde sabrinskou princeznu Julii, a po jejím boku se objevil kulturista Steve Revers Romula. Následoval barevný francouzsko-italský, dobrodružně-historicko-romantický film s Alainem Delonem ve dvojroli bratrů Guillioma a Juliena - Černý Tulipán, kde hrála v režii Christiana Jacqua hlavní ženskou roli odvážné a krásné Carolline. Následovaly veselohry ze současnosti: Nejkratší den a Casanova 70.
Jako mnozí jiní západoevropští herci přijala nabídky Hollywoodu, ale nebyla spokojena vzorem, kterým jí přiblížili herečkám typu Marilyn Monroe, Kim Nowak, nebo Doris Day. V americkém filmu působila chladně a nepřístupně. Hrála ve třech filmech: Jak zabít svou ženu, Útok na královnu, a Ne, s mou ženou nesmíte!
Vrátila se do Itálie naprosto zklamaná hollywoodským způsobem filmování, které jí brzy vynahradily nabídky zábavných filmů, které režírovali známí režiséři, a pozvolna se přehrála do typu elegantních a emancipovaných žen, které hledají uplatnění v životě.
Velice zaujala vyzrálým herectvím v historickém filmu Královna Margot – režie P. Chereau, a byla poctěna cenou César 1994. O dva roky později byla v roce 1996 oceněna zvláštním Donatellovým Davidem. Na divadle působila v milánském Teatro Piccolo. Od roku 1960 je vdaná za římského architekta Franca Pesciho, se kterým má syna.
Marta "marťan" Holubová
