Tři barvy: Červená

Osamělý a navždy citově raněný muž (skvělý Jean-Louis Trintignat) potká podivnou náhodou jednu dívku a ta v něm probudí city, které vypadaly jako dávno beznadějně mrtvé a pomalu mezi nimi vznikne velmi silné pouto. Velmi zvláštní a velmi dobře natočený příběh s překrásným závěrem. Jen málokdy se mi stane, že se na konci filmu nadšeně pousměju a v duchu si řeknu, jak je to geniální konec. (20.01.2006)

Prvá polovica filmu je výrazne lepšia ako druhá, prináša tajomno a možnú aj kriminálnu zápletku. Druhá už kĺže po psychologicko-vzťahovej rovine, no záver, ktorý krásne skĺbi trilógiu do jedného kusu za to stojí. Irène Jacob inak vyzerala ako skutočná modelka a tak by aj pekné ženy mali vyzerať, nie dnešné vysušené vešiaky. (08.01.2021)

Červená mi připadá ze všech tří barev nepropraovanější. Moje první setkání s Irene Jacob. Její zasněný, mírně nepřítomný výraz je neotřelý. Postava starého soudce prochází zajímavou proměnou z nepříjemného mourse na příjemného starého pána. Podobně jako u Bílé originální příběh velmi citlivě vyprávěný. (10.09.2014)

Závěrečná část filmové trilogie Tři barvy a zároveň Kieslowského poslední film. Červená, to je bratství. Je to také soucit s bolestí druhých. Snímek obsahuje prvky známé z předešlých částí, dal by se označit za syntézu všech tří. Tato filosofická meditace je mistrovskou studií psychologie postav. Vypráví příběh mladé studentky-modelky Valentine a soudce v penzi, který odposlouchává telefonní hovory svých sousedů. Oba spojuje osamělost. Lze říci, že to jsou "spřízněné duše". Na pozadí se odehrává příběh mladého studenta práv Augusta, soudcova alter ega. Závěr je emocionálně vyhrocený, ale bez zbytečné klišovitosti. Ten všechny části trilogie symbolicky propojuje a dává jí tak zcela nový význam. Pro mě osobně jsou Tři barvy největší evropskou filmovou událostí 90. let. (07.01.2007)

2) Druhé zhliadnutie pridáva mojej najobľúbenejšej časti Troch farieb jednu *. Málokto ma tak dostal svojím poňatím psychologickej drobnokresby charakterov, málokto sa mi dostal tak pod kožu ako Kieslowski v tomto filme. Skúmanie samoty a práva zasahovať do životov iných, analýza svedomia a ponímania morálky, zmyslu existencie, životných skúseností a omylov a to všetko na krásnom vzťahu modelky (úžasná Iréne Jacob, ktorá síce nemá tak silný prejav ako J.Binoche, ale pod vedením Kieslowskeho sa stáva anjelom) a vyslúžilého sudcu (výstižný silne presvedčivý výkon J.L.Trintignanta). Týto dvaja sú podobne ako nedávno Scarlett Johansson a Bill Murray "stratení v preklade", ale ich náhodné precitnutie má ešte silnejší základ a práve tento film je pre mňa nájdením toho, čo mi u Lost in translation trochu chýbalo (trochu viac tých potrebných emócií a menej pocitu odcudzenosti). (08.08.2005)