Dvojí život Veroniky

Stále hledám svoji polskou Veroniku. (13.12.2010)

Tento příběh pojí Varšavu a Paříž v nichž žijí Veroniky (Irene Jacob). Mají rády stejné věci, ale přesto jsou rozdílné. Dvě osoby, dva osudy. (15.07.2012)

Název filmu je výmluvný sám o sobě, protože příběh je vyprávěním životů dvou vzhledově totožných dívek, ale s jiným původem - Polka a Francouzka. Ačkoliv o sobě nevědí a v jedné ze scén se náhodně minou, spojuje je jakési pouto a každou z nich doprovází zvláštní pocit, že nejsou na světě sami. Působivé že? Obzvlášť nejvíce zajímavá je krásná herečka Irène Jacob, která si tuto intimní dvojroli střihla naprosto přirozeně a uvěřitelně. Celkem vzato je to zadumané, meditativní, poetické a hezky romantické, ale na druhou stranu to působilo velmi chladně, odtažitě a bez jiskry, po které jsem celý snímek lačnil a doufal, že mi probleskne kolem. Ten film prostě jen tak plyne a bylo v něm pro mě opravdu málo scén, při kterých by mě napadaly všemožné interpretace a vtáhly mě do světa Veroniky. Možná se tak stane až při dalších projekcích, zatím to se mnou tolik nepohnulo. (18.04.2014)

Nebudu předstírat, že jsem Dvojí život Veroniky pochopil. Vůbec ne. Naopak, kdyby to tak bylo, nejspíš by mě vůbec nebavil. Právě hledání souvislostí, smyslu a symbolik je to, co dělá z Dvojího života Veroniky výjimečný zážitek... ale zároveň ho tím kvalifikuje jako jeden z nejméně vhodných filmů pro školní představení, kde jsem ho shlédnul. Z filmů, které jsme s naším gymnáziem viděli, byl zdaleka nejlepší - jenže si toho skoro nikdo nevšimnul. Já naštěstí ano, a tak jsem se nechal unést... Co divák, to výklad, dá se říct. Ale zatímco u Mulholland Drive mi to dost vadilo, tady se mi to naopak velice líbí. Božská Irene Jacob ve filmu, který je náročný na svého diváka, ale nezklame ani nejnáročnějšího diváka. Dobře, pokud tenhle komentář nedává smysl a působí roztříštěně...o to šlo;oD. Nemá smysl psát analýzu, protože názor si musí každý udělat sám a tady to platí dvojnásob. (29.06.2006)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (22.02.2009)

Od tohoto jsem si sliboval trochu víc. Námět je výborný a za začátku jsem byl spokojen ale poté se pro mě tento film stával čím dál tím víc těžko uchopitelným. Kritizovat ale budu snad jen hudbu ze které jsem opravdu nadšený nebyl jinak nic, protože to je určitě kvalitně natočený snímek do kterého jsem se jen těžko vžíval a to není až taková chyba filmu ale moje. Nakonec poděkování kvůli zřejmé inspiraci jak už tu někteří píšete pro Amélii z Montmartru, která je pro mě mnohem snadněji uchopitelnější a celkově hodně oblíbený film. (18.11.2012)

Užasně citlivý snímek, který Kieslowski přivedl skoro k dokonalosti. Jeho práce se světlem a hudba Zbigniewa Preisnera, dělá z poměrně jednoduchého tématu až mystický zážitek, při kterém oslňuje každá minuta... Celý život mám pocit, že jsem zároveň tady a někde jinde. (01.08.2010)

Žasla jsem....Jak dokáže někdo ztvárnit tak ušlechtilým způsobem jemný dotyk motýlích křídel hluboko pronikající do mé vnímavosti…. (10.12.2007)

Z Dvojího životu Veroniky jsem trochu zmatená. Nebylo to špatné. Nešlo o vyloženě umělecký film s dlouhými nezábavnými pasážemi, kdy si režisér hraje na intelektuála. Ale... Proč tenhle film v znikl? Co má divákovi říct? Idea dvou propojených žen, které zároveň nejsou (nejsou?) sestrami a cítí, co se té druhé děje, je velmi zajímavá. Ale je tohle to podstatné? Nevím, nedokážu se v tom pořádně zorientovat. Ale cítím v tom něco hlubšího, proto nemůžu film odsoudit jako podprůměrný brak, protože to si zkrátka nezaslouží. Na to se mi moc líbil. Je to jako s chlapem - něco z něj vyzařuje, nedokážete to popsat, ale dokonale si vás omotal kolem prstu :) (hlavně scény s loutkami se mi líbily) (02.12.2011)

Poetika a virtuozita na úkor spádu a smyslu (29.10.2016)

Tleskám schizofrennímu výkonu Iréne Jacob i režisérovi tohoto poetického filmu. Tomu nejen za krásný zážitek, ale i za odvahu točit v době, kdy kinům vévodily hity jako Smrtonosná past, Terminátor II či Mlčení jehňátek, výsostně umělecké, pomalé filmy, u kterých musí divák přemýšlet. Jedna rada pro zvláštní pocit - po skončení filmu přejděte k oknu, otevřete ho, zahleďte se na hvězdy a říkejte si: ,,Mám taky někde nějaké dvojče?" (07.07.2006)

Krásný, poetický film, který svou hudbou i něžnou hlavní hrdinkou skutečně pohladí po duši. Bohužel jsem mu místy nerozuměla a nějak mi nedošla myšlenka filmu "jak to vlastně bylo". I přes to to byl skutečně nádherný film. (01.08.2011)

Jednu hvězdu za hudbu, zejména překrásné vokály. Druhou hvězdu za Irène Jacob, jejíž Veronika dokáže udržet napětí i ve chvílích, kdy film téměř stojí. Třetí hvězdu za všechny ty malé věci a myšlenky, které si může divák jako datel vyzobávat. Čtvrtou hvěždu za to, že znám jednu "svoji" Véronique. • Co jsem ocenil, byla snaha K. Kieslowského vyjádřit nitro člověka a převést ho na filmové plátno. Znáte ten pocit, kdy se cítíte výjimečně, zvláštně? Ten pocit, který nedokážete uchopit slovy, ale uvnitř vás tvoří spojitou kulisu emocí, pocitů a zkušenosti? Ten pocit, který vám dává pochybovat, zda svět kolem je skutečný, který vás nutí se ptát: opravdu je všechno kolem tak průzračně snadné, jednoduché. Opravdu jenom já v sobě mám energii dělat věci jiným způsobem, vidět věci jinýma očima, snad zároveň na tisíce způsobů? Přesně tento pocit se alespoň z jedné jediné setiny povedlo géniu Kieslowkého vyjádřit. A před tím samotným smekám. Plné hodnocení nedávám, protože jsem se místy nudil - možná snad proto, že je mi myšlenka Veroniky tak blízká. (11.02.2008)

Film, jež se mi nepodařilo plně pochopit, ale i tak si mě podmanila sympatická hlavní představitelka, zajímavá atmosféra a hlavně nádherné scény z loutkového divadla podbarvené chorálem. (09.12.2007)

Krzysztof Kieślowski mi víc seděl v sérii "Dekalog", která tak nějak byla dostatečně realistická, aby ty emoce, které chtěl prezentovat, vyzněly. V případě více experimentálního filmu, kterým "Dvojí život Veroniky" je, už mi jeho pojetí tolik nesedlo. Je to pořád dobrý film, ale prostě mě neohromil, jak jsem doufal. (26.02.2016)

Schizofrenní drama s neomezeným množstvím interpretací. Kieslowski poprvé kombinuje polské a francouzské reálie a zároveň radikálně mění obrazové kompozice. Pryč jsou špinavé a chladné záběry, namísto nich využívá emocionálně hřejivé barvy, z nichž dominují červená a zelená, které za pomoci netradičně komponovaných záběrů a nadpozemské hudby vytvářejí ojedinělý zážitek. Kieslowski nám ukazuje dvě stejně vypadající (ale odlišné) ženy, představované empatickou I.Jacobovou a jejich jen na první pohled nesouvisející životy. Důležitou úlohu zde zastupují loutky, kterými jsou v režisérových rukou sami diváci a ve filmu pak obě Veroniky, jejichž osudy jsou ovládány neuchopitelnou silou (loutkář/ Bůh/ režisér). Tento neobvyklí film tak můžeme chápat i jako zamyšlení se nad osudem. ___ Určitě je nutnost film vidět několikrát. Při opakovaném shlédnutí si divák začne všímat maličkostí, které napoprvé nepostřehl. Pod poetickým povrchem se začnou formovat myšlenky a úvahy: Film je vlastně o spojení/propojení (duševním, fyzickém, metafyzickém) všeho a všech a o vzájemných vazbách těchto složek. 10/10 (11.03.2009)

LFŠ 2011 | Film zachycující krásu, intuici a jednání žen a to naprosto přesně. Až po projekci jsem si však vyklidil nelogické poznatky z plynutí děje a otázce, cože to přesně mělo znamenat. Velké plus je formální stránka - chladné podzimní filtry, zelené světlo, sexuální červená + všudypřítomná dusivá atmosféra sexu obecně, podpořené věčně obnaženou, vynikající Iréne Jacobovou, úchvatná Preisnerova hudba a dobře použitá kamera. Místy se však barvy až často opakují a imho je digitalizace projektovaného snímku připozkazila. (31.07.2011)

To je nááádhernej film. Úžasná Irène Jacob a spousta malých zázraků. (06.07.2006)

Krzysztof Kieslowski prostě umí. Film bych směle zařadil po bok Amelii z Montmartru, oba filmy mi přišli dost podobné co se týče duševního rozpoložení po shlednutí filmu. 90%. (15.04.2007)

Možná v sobě měl tenhle film nějaké hlubší sdělení, ale mně se ho zachytit nepodařilo, takže jsem to dokoukal jen kvůli Irène Jacob, jinak mi ten film nic nedal a pouze vzal hodinu a půl života. (09.07.2006)