Dvojí život Veroniky

Magicky realismus ve světě filmu. Kompozice tří hlavních aspektů kvality snímku. Kamera, střih a zvuk. Nemluvě o kouzelné hudbě Zbigniewa Preisnera. Iréne Jacob svým šarmem a téměř mystickým pesimismem zářícím z její tváře nenechá žádné z našich srdicí chladné.Neskutečná atmosféra. Dvojí život Veroniky je film o ideálech, které se nidky nenaplní. Minimálně u života Polské Veroniky. (18.02.2009)

Zcela zásadní film polského režiséra Krzysztofa Kieslowskeho. Musím říci, že alespoň podle mě je chvála, kterou jsem na tento film slyšel, více než oprávněná, stejně jako cena pro hl. ženskou roli udělené na Cannes 91. Příběh je celkem jednoduchý, přesto hluboký a svou výpovědí mysticky přesahuje záhadnou hranici čehosi tajemného a přitom tolik povědomého. Skvěle promyšlený a natočený (jemně narušuje obvyklé narativní zvyklosti a hranici mezi dvěma postavami). (SPOILER!) Film vypráví o životě dvou dívek, ve Franci a Polsku, které mají společný nejen vzhled a nadání pro hudbu. Kdykoliv jedna něco zažije, ta druhá se poučí a neudělá tu stejnou chybu (protože jakoby ví, jaké to bude mít následky). Pro mě je to jeden z těch filmu, který vás absolutně usadí a vy koukáte s "otevřenou pusou" až do konce. Na konci si řeknete: "no páni!". Přitom celou dobu nevybočí z velmi komorního přístupu. A veškeré kvality vám začnou dobíhat až po skončení filmu a skutečně ho celý doceníte až nějakou dobu po shlédnutí. Aspoň u mě to byl jedna z těch mála filmů, co postupně dozrávali po shlédnutí (což je pro mě jedna z charakteristik mistrovského díla). Je to ale intimní, melancholické a poetické drama, takže to asi není šálek kávy úplně pro každého. Nicméně, minimálně výkon Irène Jacob za shlédnutí stojí, stejně jako silně osobitá, intimní atmosféra, podtržená barevnými filtry a precizní kamerou . A to nemluvím o hudbě. Každopádně tohle je jeden z těch filmů, co mě OPRAVDU dostal, závěrečný dojem úžasu po skončení filmu se stupňoval několik dní a ani po opakovaném shlédnutí nevybledl. Jeden z filmů, který spoluvytvářel mou lásku k artovým filmům a formoval můj pohled na film. Mistrovské dílo. (skvělých 5/5) (16.09.2010)

Pohled do života melancholické dívky Veroniky, která má talent z nebes mne bohužel nijak výrazně neoslovil. (27.04.2011)

To byl nádherný film! Osobní jako román. Jemný jako ústřední melodie. (28.08.2011)

Nepochopil jsem to zřejmě na 100%. Přesto mi neunikla krása tohohle filmu. Přesto nebudu tvrdit, že mě film chvílemi nenudil. Tohle už je umění, sice ne přímo pro mě, ale naprosto chápu výjimečnost tohohle filmu. (19.02.2013)

Ohromně něžné cosi s překrásnou hudbou. Nejmíň uchopitelný Kieślowski, který by šel snadno odmávnout jako artová póza, ale na to mě moc chytil za srdce. (27.06.2014)

"Při usínání jsem viděla vznášející se prostěradlo...“ Těžko říct, co jsem včera při usínání (po zhlédnutí tohoto filmu) viděl před sebou já. Pokud se v oficiálním textu distributora píše něco o "strhujícím až mystickém obrazu", tak tento dojem z filmu tedy nemám. Spíš to "přepínání" obrazu a děje z jedné Veroniky na druhou na mě občas působilo dosti zmatečně a vlastně až když jsem si po konci filmu přečetl ten oficiální text distributora, tak mi některé věci došly. Což nevím zda je úplně dobře. Co přesto musím ocenit je krásná ústřední melodie (snad jedině zde bych trošku té mystičnosti byl schopen asi najít). (06.02.2022)

No jsem z toho bez sebe. Mystický příběh, velmi kvalitně zpracovaný. K. užil i fórku Petera Greenawaye, každá scéna podbarvená jinak. Polský příběh mi připadá daleko krásnější a škoda, že skončí tak brzy. Hudba je fascinující, ale zase bohužel zaznívá jen v polském příběhu. Herečka zvolená pro hlavní roli se více než povedla. Neevokuje sex spíše romantiku a vůbec duši. Co by tomuto dílku řekl pan Federico Felliini? Nežárlil by? (04.08.2008)

Možná svoje hodnocení někdy změním, protože jsem to viděl včera v letním kině, trochu jsem mrznul, popíjel, a hlavně věděl, co tak překvapujícího sleduju. Když jsou v jiných filmech podobně "překvapivé" konce, tak většinou i během filmu sledujeme něco zajímavého. Jenže tady je to děsná nuda. Takže 1 hvězdička za originalitu a způsob nenásilného vysvětení a druhou hvězdičku za krásnou Irene Jacobovou. (15.08.2008)

Magie, mystika a poezie v obrazech? :-) . Filmový koncert o téměř hmatatelných souvislostech a věcech tušených. Fascinuje mě, s jakou elegancí a lehkostí je možné sdělit neviditelné, nesdělitelné a neuchopitelné... Pastva pro oči, pro uši i pro duši... (19.03.2009)

Velké zklamání. Asi jsem měla příliš velká očekávání. V tomto snímku můžete obdivovat snad jen kameru, barvy a interiéry, zbytek je nafouknutá arogantní bublina. Nejde to, že by byl obsah nevyřčený a to mi vadilo, mně vadí, že obsah je nulový. Aspoň pro mě. (24.07.2013)

Především vizuální hodnota jednotlivých záběrů a atmosféra přelomu 80tých a 90tých let se dá vychválit do nebes, o tom žádná. Notabene, teďka jsem někde od někoho slyšel, že použití slova iritovat se dá daleko snadněji a lakoničtěji nahradit spojením: "srát mě". A jedno vim jistě: Ta přeslazená a přecitlivělá HUSA v podání Irène Jacob mě srala dvojmo. Tahle nesympatie převládla nad objektivitou hodnocení... (27.03.2012)

Film je sice natáčen poměrně netradičním způsobem, záběry jsou dlouhé, ponechávají prostor pro divákovu fantazii, zdůrazňují různé grafické prvky, atd., nicméně se v něm skoro nic neděje. Zásadní věci si musíte domyslet, stejně jako konec, který spíš ani koncem není. Z tohoto důvodu mě snímek nějak moc nebavil, i když uznávam, že je originálně pojatý a s krásnou hudbou, mohlo by se tam toho víc dít a taky víc mluvit. (30.06.2011)

Tenhle film má překrásnou kameru, hudbu a především Irène Jacob. (15.09.2011)

Obyčejné unikavé, až zasněné hledání lásek a štěstí dvou Veronik z odlišných "světů" (postkomunistického Polska a západní Francie, což ale není vůbec akcentováno) sdílí množství detailů a symbolů, jinak se ale neprolíná ani neovlivňuje. Jejich křehké "magické" pouto tak podchycují především nádherná kamera a (Preisnerova) hudba fiktivního skladatele. (11.09.2019)

Zajímavé a ne zrovna jednoduché filmové dílko, které zaujme především krásně snovou kamerou plnou zajímavých obrazů, skvělou představitelkou hlavní dvojrole, bohovskými "živými" loutkami a dobrou hudbou (jejíž valná část není původní, ale vychází z klasické skladby skladatele Van den Budenmayera). Máte-li zájem o zaškatulkování, tak trochu mi film připomínal (samozřejmě mnohem později natočenou) Amélii. (30.07.2006)

O dvou ženách, spřízněných duších, které se ovšem nikdy fyzicky nepotkají. Jejich neuvěřitelná intuice, jejich hudba (melodie doprovázející celý film je opravdu podmanivá), jejich krása, jejich láska,.....vše jakoby je spojovalo v jednu bytost. (09.12.2007)

Moc jsem to nepochopil, ale kritiky se zdržím, pro určitý okruh lidí to určitě může být hluboký umělecký zážitek (tuším, že se asi víc bude líbit ženám), já se nenudil ale nerozuměl. Irene Jacob je krásná, stejně jako hudba a loutky. (09.07.2009)

Po letech znovu a stejně působivě, tahle starší sestřička Valerie (poslední rozloučení s dětstvím na prahu dospívání) a Amelie (pohádka první lásky; přitom kolik si od Veroniky vypůjčila). Veronika je vstupem do dospělosti, cestou ukazující hlubší vrstvy a možnosti vnímání zdejšího bytí. Ve světě bez malých každodenních zázraků a nenáhod, jaké ukazuje tento film, by nestálo za to žít. „Proč jsou dvě?“ – „Při představení je hodně používám. Zničí se.“ (23.08.2012)

Tak úplně nevím, co si o tomto filmu mám myslet. Nechci ho zavrhovat, ale ani vychvalovat. Především se mi na něm líbily úžasně zahrané postavy Iréne Jacob. Ostatní postavy sice nejsou tak sympatické, ale všechny jsou zahrané výborně. Film je natočen výbornou kamerou, která mě ve spojení s nádhernou hudbou nadchla vytvořenou atmosférou. Ale i ta se časem omrzí, co ale tento film nabízí dále... Že by to byl nějak výrazně zajímavý příběh, to nemohu říct. Bylo to pěkné, originální, ale natočeno bez větší zajímavosti. Prostě šlo jen o dva vcelku oddělené jednoduché příběhy dvou Veronik, které se nijak výrazně neprolínaly a které nepředstavily nijak zajímavé a nosné myšlenky (kromě zaujetí schopností člověka změnit svůj osud, která ale nebyla nijak výrazně dominující). Nemůžu říct, že by mě film zklamal, ale obávám se, že mě na něm nezaujalo nic hlubokého, což jsem tak trochu od tohoto filmu/režiséra čekal. (19.05.2013)