Dvojí život Veroniky

Před 20 lety jsem byl na "Veronice" v kině. A stále si pamatuji ten pocit. Krásný. (23.08.2021)

Je to o těch okamžicích života, kdy nevíš proč,ale víš ,že cítíš něčí smutek. Možná máme- každý z nás dvojče...Alespoň v tom, jak vidíme svět. Alespoň v tom, ze někdo za nás umírá, a my dostáváme novou šanci - a ani o tom nevíme. A i když ne, v jakém světě žijeme? V jakém prostoru?. Máme každý svoji Veroniku?Navíc to jméno není náhodné- znamená „prawdziwy obraz“=truly imagine or truly picture“ (26.04.2006)

Jednoduchý příběh skýtá mnoho rovin, a není snadné je všechny odhalit. Vpodstatě nic tu není explicitně řečeno, všechno musíte "vycítit". ||| Hudba tak úžasně sladěná s obrazem a dějem se vidí jen málokdy. 7/10 (08.07.2006)

Vynikající hudba a zajímavá kamera. - - - Autor si mimo jiné vyhrál s pohledy přes různé čočky, ale s brýlemi zachází poněkud divně - postavy si na čtení berou rozptylná skla apod. (28.11.2007)

Občas se mi stalo, že jsem, když jsem byl mladší, u filmu v televizi usnul. Ale z kina jsem ještě nikdy neodešel - ale u tohoto filmu jsem si tuto premiéru odbyl. Nemyslím si, že by se jednalo o špatný film, ale mě to nějak nesedlo - prostě jsem se strašně nudil a představa, že bych film měl dokoukat, byla hrozná... (15.08.2008)

Ne že bych tušil o co jde, ale hezky se na to kouká. Hlavně po tom co sem si vypnul otravný český titulky. Třeba se mi někdy příště podaří pochopit více... (03.02.2009)

Nejjemnější film, co jsem kdy viděl. Ale zároveň nečekaně..obtížný. Lepší vidět ho sám, aby měl možnost ležet pak ještě pár hodin v tichu.... (02.11.2011)

... tak už vím, kde bral Jean-Pierre Jeunet inspiraci k Amélii .... Irene Jacob je prostě nádherná ... Rozevlátost kabátu, pohled skrze skleněnku, dech na skle, prach omítky padající na obličej, déšť či pláč ... tají se dech a rozesnívají se dva životy v symbolice "kdyby" ... Miluji tento film. (26.07.2009)

Příběh dvou žen, které mají stejné vášně, stejná gesta, stejnou nemoc, jsou stejně vnímavé. Nevědomky se setkali na malý okamžik, který zachytil fotoaparát jedné z nich. V obou příbězích se vyskytují totožné momenty, které si člověk musí "ulovit" a pokud se mu to podaří, odchází nadšen filmem s neuvěřitelně dobrou kamerou a hudbou... Co dodat, zatim dávam čtyři, nejspíš potřebuji odstup, abych se mi vše uleželo... (02.09.2011)

Veľmi som sa snažila sústrediť na tento film, aby mi neunikol žiaden detail, ale očividne nestačilo. treba pozrieť ešte raz, zatiaľ som ho akosi nepochopila a nedostala som sa mu pod kožu (13.09.2013)

Hezky natočený sen, až na výjimky (1. nepochopil jsem pána s gumovým(?) přirozením, 2. Veronika prochází psychickým otřesem, je evidentně mimo (ne poprvé během filmu) a její nový přítel ihned zneužije situace, že by pokus o znásilnění!?). Dále strašidelné loutkové divadlo s mrtvou balerínou (prý si jen zlomila nohu). Na tomto vyrůstají francouzské děti? Mohlo by to mít také název Nevázaný sexuální život Veroniky. Jaký význam tam mají ty sexuální scény? První sex s polským přítelem. No dobře, ten se tam pak alespoň ještě dvakrát mihne. Ale soulož s francouzským přítelem? Vždyť tento její asi jen kámoš pak už v ději vůbec nefiguruje! (20.01.2018)

Upřímně je tenhle film takový zvláštní, složitý, jedinečný, a tak je trochu těžké ho hodnotit. Zábavností, dějem a postavami až toho tolik nenabízí, ale naopak po stránce nápadu to je opravdu silné, že nad myšlenkou musím často přemýšlet. Ta je na filmu skutečně nejlepší. Rozhodně mám v plánu si film pustit v budoucnu znovu (i s bráchou), zjistit si o jeho významech mnohem víc a sledovat ho podrobněji (něco jako u Asi to ukončím, kde je motivů nespočitatelná hromada, tady je jich podle mě míň a nejsou tak výrazné, ale kdoví, třeba narazím na něco dost zajímavého). Možná pak dám Dvojímu životu Veronice o něco lepší hodnocení. Vyhodnocení: Každý ve svém životě máme polskou a francouzskou Veroniku. Otázkou zůstává, která jsme my. (02.12.2022)

film u kterého se ale báječně spí, děj je pomalý, klidný, moc se tam nemluví lepší než večerníček :) (12.03.2013)

Upřímně řečeno nevím, jestli měl mít film nějakou hlubší ústřední myšlenku či poselství, asi ne. Nicméně povedl se výborně, především díky představitelce hlavní role Irene Jacob. Na emoce působí nepodbízivě, a bylo velikou radostí sledovat zdánlivé maličkosti, dávající dohromady podařený celek.. (01.07.2013)

Polák Kieslowski natočil ke konci života krásný, křehký a velmi tajuplný příběh dvou žen, které se nikdy nesetkaly. Co je zajímavé na tomto snímku, je to, že nevede k žádné pointě, je spíše jakousi poetickou meditací nad pocity, které neumíme pojmenovat... (18.01.2014)

Strašná nuda film, nechápem tym vysokým hodnoteniam (13.07.2019)

Ďalší diel Kieslowskeho hľadania odpovede na otázku, ktorú riešil v takmer celej svojej tvorbe: určujeme chod sveta, alebo je naše konanie svetom predurčené? Dosť dôležitá otázka. Až je celkom škoda, že sa jej takmer nikto nevenuje. Krzysztof áno. A opäť skvostne. (13.07.2005)

Tak jsem se pro jednou rozhodla dát prostor něčemu ne zcela komerčnímu, něčemu, co je (pro mě) jiné. A skončilo to tak, jak to skončilo - třemi hvězdami a mým nechápavým výrazem. Neříkám, že to byl špatný film, spíš jsem jej nepochopila. A to jsem na to měla všechny předpoklady - klid, prostor, čas. Celý film tak nějak plynul, plynul a plynul....až celý uplynul a nic se vlastně nestalo. Musím ale říct, že mě zaujala hudba, ty melodie, které se neustále opakovaly, ve mě vyvolávaly zvláštní až krásné pocity. Takže přece jen jsem si z filmu něco odnesla. (06.04.2012)

„Narodily se ve 3 ráno ve dvou různých městech, ve dvou různých zemích, obě měly tmavé vlasy a zeleno-hnědé oči, když jim byly dva roky a už uměly chodit, jedna si spálila ruku o kamna, za pár dní se druhá chtěla také dotknout kamen, ale včas ucukla, přitom nemohla vědět, že by se o ně už spálila.“ Metafyzické pojednání, jehož každá scéna je doslova uměleckým dílem po vizuální (loutkové divadlo hrané pro školu) i hudební stránce (jedna ze závěrečných scén polské Veroniky v opeře). Sympatická a herecky velmi nadaná Iréne Jacob v roli polské i francouzské Veroniky si zlehounka pohrává s divákovými pocity, aby jej ve vygradovaných pasážích neúprosně vystavila syrovosti vlastního bytí. Není co dodat, mé první setkání s legendárním polským režisérem Krzystofem Kieslowskim je rovnou pětihvězdičkové. (18.05.2012)

nuda rozplizlá v 98 minutách a jako bonus hudba co rve uši, vysoké tóny mi prostě nedělají dobře... (01.07.2012)