Dvojí život Veroniky

Dvojí život Veroniky je naprosto brilantní film. Skvěle rozehraná partie, která diváka nechá vymýšlet různé alternativy konce. Co kdyby to bylo takhle… (05.11.2014)

vladne vo mne velmi vela pocitov, druha projekcia to zlepsi urcite. ale veru veru hovorim, genialne veldielo. (29.12.2007)

Pustit si tenhle film v depresi z kopaček od jedný slečny, to může napadnout jenom mě. Asi i kvůli mýmu psychickýmu stavu nedávám plnej počet. Tentokrát se Polsko spojilo s Francií a stvořilo tenhe snímek. O tom, že na světě jsou lidi víckrát něco vim. Já sám jsem před lety potkal svýho dvojníka, dokoce tady v ČR. Režisér Kieslowski stvořit nádherný dílko s úžasnou kamerou a hudbou. Všechno bylo tak procítěný, čistý a upřímný. Možná až moc. Ne všemu jsem věřil. Kdyby tam nebylo píchání po několikahodinový známosti a divnej konec, byl by to majstrštyk. Takhle je to hodně nadprůměrnej snímek, co mě psychicky dostal ještě do větších sraček... (25.01.2010)

Melancholie, dokonalá hudba, nesčetně otázek.........typický Kieslowski. (23.10.2011)

- 08.09.13 - Komentář obsahuje Spoilery! Cestička skrz houštinu filmové neznalosti, k ještě před měsícem pro mě neznámému režisérovi se pomalu, ale jistě začíná prošlapávat. Na některých místech už nevyrůstá tráva a tvoří se hlína, a jak se znám, tak za chvíli tu bude čtyřproudová silnice. Ani ne neznámému režisérovi, o jeho Modré jsem věděl a váhal pár let a přiznám se, že to nakonec bylo správné rozhodnutí. Pochybuji o tom, že bych dřív jeho dokonalou práci ocenil. Po shlédnutí trilogie inspirované třemi barvami francouzské vlajky jsem se v jeho tvorbě pustil dál a musím říci, že s radostí budu pokračovat. Kieslowski je precizní režisér, který vypráví příběhy zdánlivě obyčejných lidí s poetickým nádechem. Jeho smysl pro detail je skutečně kouzelný, ať už se to týká pečlivých záběrů, nebo psychologie hlavních postav. Tyto postavy mají téměř vždy slabost pro hudbu, ať už jsou to pianisté, hudební skladatelé, operní zpěvačky nebo i mužem, který sedí ve stanici metra a fouká do dřevěného hřebenu, aby si přivydělal pár franků. Není divu, hudební doprovod Preisnera je jen další silnou stránkou, která podtrhává atmosféru celého příběhu. Jak již při zmíněné hudbě, při které běhá mráz po zádech, se nelze ubránit podmanivosti všech Kieslowskich filmů. Na rozdíl od výtvarného umění zde perfekcionismus oceňuji. Jak jinak bych dokázal obhájit tu slzu na kraji oka, která se tvoří při sledování loutkového divadla, kdy jen sedíte stejně jako osmileté děti v publiku a napětím ani nedudáte. Jen tiše sedíte a sledujete tu figurku mladé a nadějné baletky, která upadá na podlahu scény. Však není všemu konec a z uzavřené kukly, která pokryla tělo loutky, se vyklube motýl. Znovuzrození, ať už fyzické, nebo duševní. Tento příběh končí dobře na rozdíl od skutečnosti, kdy v jiné zemi upadá operní zpěvačka Weronika na zem a umírá. Nicméně tam, kde Weronika končí, Véronique pokračuje a učí se i byť nevědomě z chyb oné spřízněné duše. Nebýt tohoto magického propojení dvou osob, tak by se Véronique opět spálila o kamna. Kieslowski je pro mě básníkem, který dokáže velice přesvědčivě odvyprávět příběhy těchto lidí kouzelným způsobem, a i když jsem o jeho precizním rukopisu věděl hned po Modré, tak zde jsem si ji vychutnával plnými doušky. Pro mě zatím nejlepší Kieslowski. (08.09.2013)

Poprvé jsem film viděla na Projektu 100 tak před deseti lety... Už tehdy ve mně nechal hluboký dojem. A po letech, s dalšími zkušenostmi, jiným pohledem na svět se mi líbil zase jinak. (11.06.2014)

Je to tak na 9/10, kdybych neviděla Tři barvy, dala bych i 10 :-) jednu hvězdu strhávám za úplný konec se stromem - to už bylo navíc. Ale kdo má v sobě emocionalitu trochu více zakořeněnou, tady se najde. Asi jsem zatím jediná, ale cítila jsem v tom metaforu - že to vlastně není o pocitu ztráty za NĚKOHO JINÉHO, osobu - dvojče (jak zde někdo píše), jako spíš o představě sebe sama v životě někoho jiného. Takové to co by bylo, kdybych žila jinde, jinak.. (07.07.2006)

myslela som si,že prídem,pozriem,ohromí ma to a bez váhania dám plné hodnotenie,no nie je to tak...vadili mi farby,ktoré kieslowski používal,to,že poľská časť bola výrazne kratšia,keďže sa mi páčila viac ako časť francúzska a neustále opakovanie jednej melódie,ktorá je síce krásna,ale netreba tlačiť na pílu (ako hovoria v closer "don´t be pushy")....musím uznať,že film mal zaujímavú atmosféru , niektoré časti (vzťah veroniky a spisovateľa) a skvelú iréne jacobs, ale ako celok ma až tak neoslovil,príbeh jednotlivých veroník na mňa nepôsobil veľmi presvedčivo a niekedy bol film trochu príliš mätúci,aj keď nemusel...možno to na druhý pokus bude viac (15.04.2008)

V porovnání s Třemi barvami asi nejpoetičtější. V něčem mi trochu připomíná Amelii (příběh, shodné motivy i vizuální typus hrdinky), ale poetika Amelie je hravě lehká, Veroničina je zatěžkána významy a nutí domýšlet (což nepovažuju za chybu). (13.01.2009)

Film, který díky poměrně jednoduchému a přímému příběhu skýtá velký prostor pro podrovné a působivé vykreslení pocitů hlavní hrdinky, což je také jedním z nejsilnějších aspektů tohoto filmu. Kieslowski dokázal stvořit nádherný příběh, který se dost inspiruje v magickém realismu, a to se mi hodně zamlouvá. K celé atmosféře filmu dopomáhá nádherná hudba Zbigniewa Preisnera a také dokonalá kamera pana Idziaka. No, a Irene Jacob to celé korunuje výborným hereckým výkonem a půvabem. (05.05.2011)

..........Muselo to být ve snu....Viděla jsem obrázek. Jednoduchý až naivní ... Cestu v malém městě, lemovanou domy...A v pozadí kostel....vysoký kostel z červených cihel........... (15.11.2011)

Při prvním shlédnutí jsem nevěděl kde mi hlava stojí, náročnější film, který vyžaduje vaší plnou pozornost! Dějové linie se prolínají jedna přes druhou a kamera působí matoucím dojmem, ale tvoří nádhernou kompozici! doporučuji vidět minimálně dvakrát, určitě nebudete litovat! (09.06.2007)

Tohle asi nebyl dobrý film pro mě. Alespoň ne, když je mně 15 let. Proto zůstává bez hodnocení. Nějak jsem se v něm motala, nevěděla, která bije a celé to na mě dýchalo podivným dojmem. Snad někdy... (19.06.2008)

Film, ktorý som videl, ma naozaj zaujal. V prvom rade hlavná predstaviteľka Irene Jacobová. Jej nežnosť, krása ma dostali. Zaujímavá kamera - dlhé zábery - a dobrá hudba. Veľmi pekné prekvapenie , hodnotím 80%. (23.02.2014)

Filmů od Krzysztofa Kieślowskeho mám ve chci vidět hodně a Dvojí život Veroniky byl teprve druhým, který jsem od něj viděl. S jeho hodnocením váhám a moc nevím, jak na něj. Pravda ale je, že jsem film sledoval s velkým zaujetím až do konce. Pomalé tempo vyprávění, kdy se zdánlivě nic neděje, mě bavilo. Stejně tak neustále drobné náznaky tajemna. Zdařile vytvořená magická atmosféra (skvělá hudba) se citlivě střídala s běžnými obrazy civilního života a celý snímek nic neukazoval napřímo a často nechal vyznění celé situace na divákovi, včetně samotného závěru. To mi sedlo a zbytek dne jsem Dvojí život Veroniky ještě probíral v hlavě. Za tohle a za výtečně zahranou a přirozeně krásnou hlavní představitelku v podání Iréne Jacob dám rád čtyři hvězdy. Film to není rozhodně pro každého, z mainstreamu dělá velký krok k artovému zážitku, přesto jej rád doporučím. (01.12.2020)

Tak jsem asi objevil svého nového oblíbeného řežiséra. Jeho filmy by mě před pár lety nudily a ani bych se na ně možná nedokázal dodívat. Ale každý se vyvíjí a já jsem rád, že jsem se vyvinul do stádia, kdy tento druh filmů obdivuji. Doslova hltám každý záběr a vychutnávám si opravdové filmové umění. Kieslowského filmy umí v člověku neskutečně vyvolat zamýšlené pocity. A ty pocity po zhlédnutí filmu, no škoda slov. Navíc obsazoval moc pěkné herečky. Teď se chystám vrhnou na Tři barvy, tak snad kvalita vydrží. (12.11.2008)

Je božské sledovat krásnou herečku, která navíc umí hrát v zajímavém, dobře napsaném a skvěle zrežírovaném filmu s výbornou muzikou !! (26.08.2014)

(O loutkách:) Proč jsou dvě? (...) Používám je. Při představení se poničí. Při představení... Kieślowskiho první francouzský film má pro mě dva rozměry. Prvním je mysterium, které před námi autor rozevírá životy ženy, která je dvěma ženami. Tato propast vede okolo motivů více-jedinnosti, samoty člověka nabourávané podezřeními na voyera shůry, dialogu s někým dalším, často nepřítomným, osudu a nevyzpytatelnosti. Jde o tajemství, které nemá, nesmí být rozluštěno - a jestli se vám to u Veroniky povedlo, udělali jste někde početní chybu. Kieślowski jakoby své tvůrčí dělení nulou odmaskovával v okamžicích na hranici estetiky tolik vzdáleného, tak blízkého bratra Davida Lynche, vykleštěnými o jeho sadistické potěšení z absurdity, (včetně doslovných průniků jako práce s trpasličimi herci). Druhým rozměrem je často ničím nezakrytá krása Irène Jacob, herečky emanující nevinnost a koledující si tedy o prznění až justinské. Snad jsou to rozměry, jimiž se nechával vést sám Kieślowski, k metafyzičnu se obracející, strhávaný smyslovostí žen, světa, hudby, obrazu, barvy a filmu. Považte: Ta tvář, to tělo, ty kozy. A všechno dvakrát...! (21.09.2019)

Zajímavé vysvětlení ženské intuice. Ale něco mi na tom filmu nesedělo. Asi taková věčná zasněnost hlavní hrdinky, která tvořila film takový nereálný. Zažívám intuici denodenně a řídím podle ní běh mého života, ale zas tak tajemné to nebude. Že by všechny ženy měly na světě nějaké dvojnice? Film mi přišel zbytečně rozvláčný a o ničem. Jakoby byl celý film jen o té tajemné atmosféře, která je tam jen sama pro sebe a neskrývá žádné velké tajemství. Nějak nechápu ty strašně vysoká hodnocení ostatních... (20.01.2012)

[4,5*]     "Mam dziwne uczucie. Wydaje mi się, że nie jestem sama. Że nie jestem sama na świecie." ("Mám zvláštny pocit. Zdá sa mi, že nie som na svete sama.")     Uhrančivé dielo, ktoré očarí podmanivými obrazmi s krásnou hrou s farbami, nádhernou, priam nadpozemskou hudbou Zbigniewa Preisnera a snovou atmosférou s nábojom tajuplnosti. A v neposlednom rade aj neskutočne pôvabnou a presvedčivou Irène Jacob. Jej sympatická hrdinka Veronika (Weronika / Véronique) je plná životnej energie a pritom veľmi krehká, tak trochu pripomína Améliu z Montmartru. Nádherné farebné podanie tohto filmu akoby predznamenalo štýl "Farebnej trilógie", film aj vďaka tomu dostáva akúsi neskutočnú, priam magickú náladu, čo je ešte umocnené tým mystickým prepojením poľskej a francúzskej linky ("Not long ago, I had a strange sensation. I felt that I was alone. All of a sudden. Yet nothing has changed."). Filmársky štýl Krzysztofa Kieślowskiho mi ohromne sedí a navyše tu bol zrejme na vrchole svojich tvorivých síl (medzi "Dekalogom" a "Farbami"). Z môjho pohľadu je toto jeho vrcholné dielo plne zaslúžene zaradené aj medzi "1001 filmov, ktoré musíte vidieť. než umriete".     "Papa... I'm in love. I'm really in love." "Do I know him?" "No. And neither do I." (04.07.2022)