Kamera:
David UngaroHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Patrick Bruel, Valérie Benguigui, Charles Berling, Françoise Fabian, Guillaume de Tonquédec, Judith El Zein, Bernard Murat, Yaniss LespertObsahy(1)
Vincent je v najlepšom veku a očakáva narodenie prvého potomka. U svojej sestry Elizabeth a jej manžela Pierra čaká na svoju mladú manželku Annu, aby šťastnú udalosť spoločne oslávili. Všetci sú vo výbornej nálade a čakanie si krátia vyzvedaním o pocitoch nastávajúceho otca. Keď sa ho však opýtajú na meno, ktoré plánuje dať svojmu potomkovi, jeho odpoveď vyvolá sériu absolútne neočakávaných reakcií... (STV)
(více)Videa (4)
Recenze (228)
Takéto parádne konverzačky odohrávajúce sa na jednom mieste pripomínajúce viac divadelnú hru ako film ma náramne bavia. Podobne ako The Breakfast Club, Carnage a Perfetti sconosciuti, aj Le Prénom malo skvelú úroveň. Aj v tomto prípade to malo podobne slabší rozbeh ako aj pri ostatných spomenutých filmov, ale napokon sa tá ruleta roztočila úplne naplno. Všetko to naštartovala v podstate neškodná téma výberu mena pre očakávaného potomka. A už to išlo ako na bežiacom páse - búrlivá konverzácia, predsudky, odhalené tajomstvá v afekte a pestré hádky. To všetko podané v sarkastickom a ironickom tóne, čo výrazne prispelo ku kvalite celého filmu. Takže Le Prénom rozhodne nesklamalo. Každopádne, pre mňa aj naďalej zostáva jednotkou v tomto konverzačnom žánre Perfetti sconosciuti. ()
Neutíchajúca konverzačka, v ktorej to iskrí viac v dramatických momentoch, než vo vtipných scénach, takže sa nenechajte zmiasť. Pomerne nenápadný snímok začína veľmi originálne a v tomto duchu sa nesie celý jeho priebeh. Na pozadí banálnych tém sa totiž odkrýva jedno prekvapenie za druhým, rodinné tajomstvá a nevyslovené myšlienky sa dostávajú na povrch pod vplyvom emócií. Celé to má neskutočnú razanciu a náboj, ani na chvíľku si nevydýchnete od absorbovania dokonalých dialógov, ktoré by zaslúžili aspoň nejaké festivalové ocenenie. Samotné dialógy ponúkajú niekoľko slovných zvratov, takže naozaj divák nemá potuchy, kam to celé povedie. Nechýbajú samozrejme odľahčujúce situačné scény dávajúce filmu šmrnc a nadhľad. Herci skvelí, a práve oni boli skutočnou pridanou hodnotou k pocitu realistickosti. Aj tento rok je tu teda film odohrávajúci sa na priestore jedného bytu, ale aj tak má z neho divák väčší zážitok než z mnohých blockbusterov, ktoré počas deja vystriedajú niekoľko exotických destinácií. 95%. ()
V zabydlené, typicky francouzské klícce se schyluje k společenské večeři, které předchází intro, jež si nezadá s otravností cedulky rubové strany trička na holých zádech. Poměrně snesitelněji se začne jevit předkrmová konverzace, kterou si však nelze příliš užít pro kostrbaté podání přátelských a rodinných vazeb, díky kterému hrozí únik dalších informací a až s hlavním chodem a duchem Hitlera, který je natolik živý, aby zde stále působil a byl příčinou malých válek, přichází divácky nejzajímavější hlavní bitva, kde se dosud nevyřčená smýšlení o druhých proderou na povrch a stanou se vařící polévkou, chrstnutou do tváře spolustolovníků. Avšak ani drsnou upřímností, ani konejšivým koncem nebylo zabráněno pocitu prázdně znějících deklamací, budících představu vztahů jen naoko, a proto se i přes občasnou zábavnost nepovedlo konverzační ťafky dobře prodat. P.S. Proč je slovo bordel považováno za neslušné, když je ve Francii zcela legální? :-) ()
65%. Žádný velký zázrak, ale jako oddychová konverzačka, proč ne. Francouzský humor je fajn a postavy fungují, herci hrají překvapivě celkem slušně, zápletka má spád. Ale zase na druhé straně, místy je to docela strohé a vzhledem k tomu, že scénář spoléhá čistě na dialogy, byla laťka nasazena velmi, velmi vysoko - Delaporte si s ní poradil slušně, ale nijak velkolepě (jako třeba u Man from Earth). Hlavně první polovina (nepočítaje nesmyslnou úvodní vložku) je velmi vtipná a atmosférou graduje, druhá polovina už je pak slabší a spíše dramatičtější, což po té první části působí nuceně. Atypická komedie. ()
Viděla jsem poměrně nedávno německou verzi (A CO TŘEBA ADOLF? z r. 2018), která se mi moc líbila a tak mne dost překvapilo, že se jedná o francouzský originál. Nicméně i tuhle verzi jsem si užila a hlavně Patrika Bruela, jehož písničky jsem v raných 90. létech odchytávala na prvním písničkovém kanálu, co v TV zdarma šel - MCM ()
Reklama