Nymfomanka, část I.

Dostal jsem to, co jsem čekal, takže je moje blbost, že jsem na to koukal. Nebylo to úplně blbé. Epizody s šukáním ve vlaku, nebo práce u Shii LaBeoufa mě bavily. Prostě mne jen irituje potřeba dávat k sexu debilní artová přirovnání s rybařením, nebo s bachovými skladbami. Dočkáme se pak scén mrdání ve třech okýnkách přičemž v jednom je jaguár a v jednom varhany, které navíc hrají depresivní melodii. Tenhle přístup mi prostě hlava nebere a radši bych ocenil syrovost. Předposlední část s umírajícím otcem to už poslala totálně do kytek. Navíc když jsem Christianovi Slaterovi nevěřil ani nos mezi očima. Alespoň že ta Stacy Martin je mladá a hezká. Dost jsem se děsil toho, že tam bude pošukávat to Gainsbourgovic koště. Na druhý díl se asi podívám. Třeba to celé bude mít nějaký smysl. Zatím mi to totiž přišlo takové nijaké. Neodnesl jsem si z toho nic, jen mi teď třeba takovej Stud přijde o hodně lepší. (30.03.2014)

(spoilery) Snad apatická k citům druhých, snad opravdu jako lev v kleci. Možná v sebe zahleděná a tak trochu omezená jája v prokletí vlastního klína nebo stínů v mysli. A nebo úplně naopak: emancipovaná, svou sexualitu naplno přijímající a oproštěná od současných a přirozenost škrtících mantinelů absurdní morálky. Vyberte si. ___ Kdy se při svém vzpomínání ztrácí ve vlastních bajkách? A kdy s námi jen Trier hraje ironické hry? Tam kde se divák zasměje on hbitě hlavní hrdince poručí, ať se táže: "Čemu se smějete? Vždyť na tom nic směšného není." Jeho hra začala už trailery plnými sexu a chtíče. Film je jejich vyznění velice vzdálený. Dalo se to očekávat, jenže hra pokračuje dál. Zážitek končí uprostřed ničeho. Dvě hodiny plyne apatická zpověď té, která se nazývá nymfomankou. Vypije se hodně čaje a posluchačem je elitář. Potrpí si na vlastní otevřenosti. Snadno se zaposlouchá sám do sebe, do exhibice svých znalostí. Elitář a nymfomanka v pokoji, který svou podstatou spoluurčuje, kam se děj s ním původně nesouvisející bude ubírat. V pokoji se zašlými stěnami, které pokrývají mapy vlhkých skvrn. V pokoji, kde rybářská muška má své čestné místo na zdi, zatímco obraz se opírá o zeď zpola skryt za krabicí. Posluchač (nebo snad divák?) natolik miluje Bacha, až ani nahrávku své milované skladby nemá celou a utopen ve svých znalostech žvatlá nesmysly o tom, že polyfonie je unikátní pro evropský kulturní okruh. První díl jsou nezodpovězené otázky v krajině lží a nástrah na diváka. Otázky kladené pečlivě, v atmosféře nepatřičně ospalé k tématu. Příběh chytá kontury pohádky komentované empirií posedlým pseudoakademikem a otázkou je i to, do jaké míry ho (příběh) Trier v druhém díle pokazí, znesvětí a ohne. Samotné rozdělení na dva díly mám nutkání vnímat jako zlomyslnost, ale nejen toto působí, jak trefně poznamenal Marigold, jako přerušená onanie. Každý jednotlivý obraz je tímto motivem protkaný. Vše vyznívá zoufale do prázdna, odtažitě. Buďto směšně analyticky nebo příliš (až na kýčovitě intenzivní vztah s tátou) emocí prosté. Ale i to hraje svou roli. Nebo snad ne? Kam uteče můj dojem? Hromosvod chytil blesk, ten se ale nemá kam vybít. Vše se může pokazit stejně dobře, jako se vše může stát dokonalým. Celé vyprávění je absurdním včetně situace, ve které se nachází vypravěčka s posluchačem. Fibonacciho posloupnost, bože můj... Všechny dveře jsou otevřené a stát se může cokoliv. Nemá cenu hodnotit s konečnou platností. Prozatím za 4*. (29.12.2013)

Jen info úvodem: viděl jsem obě části hned po sobě, proto hodnotím a komentuji Nymfomanku jako jeden film. Nymfomanka je jeden velký producentský podvod na diváka! Jednak je film uměle rozdělen do dvou částí jenom z toho důvodu, aby z nás kina vytáhla více peněz, přitom ani jedna část jako samostatný film podle mě nemůže nefungovat. Další producentskou fackou do tváře je hned úvodní titulek, kdy nám sdělují, že se jedná o zkrácenou verzi, na jejímž prostříhání se nepodílel Lars von Trier, což člověka taky dost naštve (ve filmu jsou navíc dva nebo tři opravdu nepovedené střihy, které vypovídají o kvalitách „cenzora“). No a pak ještě ta mediální masáž… Ale tu už nebudu rozvádět. To by bylo ovšem co se negativ týče asi vše. Holt, když někdo natočí tolik kvalitního materiálu, jako Lars, tak mu to nedokáží pokazit ani šibalští producenti. Lars von Trier prostě stvořil Nymfomanku, film plný sexu, přičemž o sex v něm vlastně vůbec nejde. Film, který se rozhodně všem líbit nebude a ani nemůže, dokonce bych tipnul že těch, kterým se líbit bude, bude menšina. Já jsem si ovšem vyprávění Joe užil a Seligmanovy paralely byly skvělé! Také mě bavily Larsovy „odkazy“ na jeho starší filmy. Našel jsem zatím tři, třeba při dalším zhlédnutí objevím další (Antikrist – lezoucí dítě, Dogville – parkování auta, Království – vstup do nemocnice). Moc se těším na directors cut a tajně doufám, že půjde také do kin! Film bych doporučil hlavně těm, kteří ví, co od Larse von Triera můžou čekat a nejdou na film jen kvůli názvu. Závěrem bych ještě podotkl, že takto plný Světozor jsem ještě neviděl… (23.01.2014)

Spokojila bych se s odpadem! bez dalšího vyškrtáváníse z energie, ale bylo na mě naléháno, že to mám prý vysvětlit, tak se jdu hájit. Zkraje chci říct, že Triera jsem respektovala jako tvůrce, který se nebojí točit si podle svého a snášet i nenávistné reakce. Prolomit vlny jsem kdysi rozdýchávala pěkně dlouho a žasla, jak to přes syrovou formu bylo plné citu, u Dogville mě fascinovalo přesné vyhmátnutí lidského hyenismu, Antikrist ... furt dobrý, Melancholie ... wtf? a Nymfomanka ... už nemám slov. Škoda, že to není třeba o lupénce, takhle to může vypadat, že mám snad něco proti sexu. Konec světa Trierovi nestačil, teď se na nás ještě musel vydělat a někdo to skutečně rád mazlavé. Já neděkuji! (21.10.2014)

Netradiční komedie pro hipstery, jejíž hlavní hrdinka vypadá jako starší verze Christiane ze známého filmu My děti ze stanice Zoo. O šukání zde jde spíše až v druhé řadě, mnohem spíše si prostě Trier zase jede v tom, co ho baví, a chodí na to lidi, který to baví též - takhle simple to je. Soudě dle dnešní premiérové projekce v totálně natřískaném Aeru takových lidí není málo, ale osobně se k nim moc nepočítám. (26.12.2013)