Muž, který se směje

Okouzlující návrat ke klasice, na kterou už všichni dávno zapomněli. Výprava a kostýmy jsou až snové, herectví lyricko-pohádkové. Nemám nejmenší výtku. Předrevoluční Francie vždycky stýká tolik dekadentního potěšení... A tím nemyslím jen výstřih Markéty Hrubešové ve vedlejší roli nebo klasickou tvář mima Borise Hybnera v davu. Už teď se těším na připomenutí verze s Conradem Veidtem. (26.04.2013)

Velmi příjemné překvapení. Ani jsem netušil, že Victor Hugo něco takového napsal. I když příběh ze světa boháčů a nuzáků vznikl před více jak sto lety, a převedení do filmové podoby se nemuselo vůbec podařit, nebyl to nakonec žádný trapas. Ba naopak, francouzský tým spolu s českými herci vše dobře ustál, a tak vzniklo věrohodné dílko se zajímavou výpravou. Depardie vnáší do filmu svou tradiční noblesu a Ch.Theret i MA. Gordin tvoří zajímavý pár a rovněž hrají dobře. (02.12.2013)

No kluk s rozříznutou pusou měl těžký úděl . Když nesl v náručí malou holčičku a nikdo mu ve sněhu a zimě neotevřel to se mi otvíral nožík v kapse . Jěště , že tam byl maličký příbytek na kolečkách a v něm Depardieu , kterého moc nemusím , ale budiž . Naši herci opět hráli štěky , což nechápu . Něco tomu filmu chybělo , takové trochu rozvleklé a divný ten komorník nebo co to bylo , ten fakt lezl na nervy . Jinak pěkná hra na ty sklenice k těm představením , to jo .Zatím dám tři a půl . (13.11.2013)

Tragická, obrazově poutavá pohádka o milosrdném samaritánovi, který objal dva ubohé sirotky, ačkoli chtěl být sám a o nikoho se nestarat. V tu chvíli by člověk neznalý předlohy čekal zneužívání a krutost. Násilí a opovržení však přichází z venčí a my jsme svědky nečekaného souznění a výchovně-morální harmonie, která by dnes mohla imponovat leckterým učitelům i rodičům. Co je však na francouzsko-českém dramatu okouzlující, je jemnost vztahové triády, nicnevyčítající oddanost, partnerská upřímnost a láska jako nejvyšší dar. (15.01.2019)

[FFF 2013, Sydney] Typicky poklonkujúca adaptácia priemerného vyhotovenia. Výprave, ku prospechu vyhnanej do niekedy až burtonovského extrému uberáju na údernosti hollywodske kurdlinky až príliš doslovného scenára a pozornosť od prkenných prednesov (s výnimkou Gérarda) je odvádzaná skrz teatrálnu naliehavosť dialógov. Stane sa to, čo sa má stať, limity sa neprekračujú a šablonovitý dej neponúka skoro žiadnu pamätnú odbočku. Améris ovláda priestor, predlohe hanbu nerobí a verím, že svojich stúpencov si nájde, ale pri všetkej úcte, ódické tamtamy by som nevyhlasoval. (22.03.2013)