Útok na Bílý dům

Dokonale nečekané překvapení..!!! :-D :-D :-D Asi z toho časem vystřízlivím a změním mírně hodnocení, ale teď, pár desítek minut po projekci, jsem nadšený :-) Bál jsem se, že to bude tak nějak napůl blbý, napůl slušně vystavěný, a k tomu trochu pitomě patetický (usuzoval jsem z plakátu) - a zároveň jsem skrytě doufal, že to bude dostatečně blbý, aby to bylo vnímatelné podobně jako Velký Gatsby, tedy jako skvělá (nezáměrná) TELE-TELEidní komedie. Oproti Gatsbymu jde ale tento blockbuster dál v tom, že s vlastní nezáměrnou vtipností snad i tak trochu počítá, protože ty "vážné" momenty jsou tak svižně střižené a obklopené tak nejapnými (záměrnými) fórky a školáckými scénáristickými chybami/oslími můstky, že se to všechno tak pěkně slije (okořeněno slušnými akčními momenty, které mě mimochodem poprvé po cca patnácti letech v jakémkoli filmu bavily) a vytvoří směs, kterou asi v USA může nějaká část diváků brát relativně seriózně, i když tipuju jen asi tak 20%, a ve zbytku (post-Snowdenovského) světa funguje jako dokonalá zábava. To vše tedy aspoň v kině s "rozumnými diváky" (csfd projekce). Kdybych se na to díval sám někde na počítači nebo v televizi, asi by se ta správná nálada ke správnému (rovnoměrnému) vnímání záměrných i nezáměrných fórů nedostavila, ale např. už s mou (rozumnou a zdravě sarkastickou) ženou po boku ano, a s dvojicí jakýchkoli mých rozumných kamarádů taktéž :-) Vlastně to byl skvělý pocit, když jsem se mohl opravdu s většinou diváků (spoiler: ) smát předfinální scéně mávání praporem, která byla (nebo nebyla?) myšlena "vážně". To se mi u projekce Gatsbyho nestalo, tam jsem se většinou smál skoro sám. A když už srovnávám tyhle letošní americké biáky, uvědomuju si, že mi tady nevadilo všechno to, co mi vadilo na Nespoutaném Djangovi. Je vlastně skvělý, že Emmerich dělá akčňáky pořád podle starých (80/90kových?) pravidel, kdy záporáci jsou záporní už od pohledu, klaďasi lidští a po sadismu skoro ani vidu, ani slechu. No.. a jinak, k celkovému možnému ideovému dopadu filmu (pokud nějaký vůbec při té míře vtipu je možný) napíšu snad něco, až se mi to rozleží. Ale asi to nebude nic moc (spoiler: ), protože celá postava prezidenta je tak nerealistická (člověk s takovými ideály a "feelingem" by se v Americe nedostal možná ani do Kongresu) a obecné utopické představy o prezidentově rychlém a všemi akceprovaném mírovém plánu tak naivní, že ve výsledku tento film asi k reálnému světu prostě žádný vztah mít nedokáže. (17.07.2013)

Já bych to s těmi superlativy zase až tak nepřeháněl. Jediné v čem má navrh Bílý dům oproti Olympus has Fallen je lehkost, nadhled a menší patos. Vše ostatní těžce pokulhává. Oldschool akce ? Kde ? Tak možná jeden až dva souboje a kvalitní "fyzické zvuky". Přehlednost minimální a rating je zabíjející. Celková střihová skladba těžce mimo. V akčních scénách je to hlavně střihač, kdo dokáže dostat do sekvencí potřebné obrátky. Tady se to velmi nepovedlo. Butler lepší Tatuma, ať si říká kdo chce co chce. Kupodivu však Channing vyniká v komediálních a odlehčených momentech spíše než v těch akčních. A tak otěže filmu na sebem musí převzít James Woods a jeho partička, kteří ukazují smršť pohledů a emocí každou chvíli. Možná je Emmerichův počin žánrově konzistentnější a pocta devadesátkám, ale v rámci přímého souboje se starším bratříčkem prohrává. (28.07.2013)

Nabízí se otázka jestli má podobný akčňák dneska vůbec co říct, ano i ne. Například úvodní budování toho že se něco chystá, funguje spolehlivě. Záporáci jsou zpočátku charismatičtí a nevadí ani hlavní hrdina. Bohužel filmu škodí jak přepálená stopáž, tak samozřejmě tlak na co největší akčnost, která jak dneska víme je z velké většiny digitální. Takže sledujeme asi 5x digitální výbuch někde v Bílém domě. Digitální pád limuzíny do bazénu + notnou část honičky předcházející. Digitální helikoptéry. Copak nikoho nenapadne, že tohle normální divák prostě nemusí vidět? Ohromí vůbec dneska někoho že limuzína udělá 4x salto? Neohromí, protože je to blbost a tohle auto prostě neumí a basta. Škoda že se nepodařilo zužitkovat hláškovací potenciál nebo vzájemné pošťuchování dua Tatum/Foxx. Film se stává s blížícím se koncem prakticky nekoukatelný. Takže dopadá podobně jako Olympus has fallen. Možná je tohle o malinko lepší. Ale opravdu jen o trošku. (01.11.2013)

„Pane, toto je váš nový kód pro odpálení raket!“ Jak vidno, prezidentské křeslo je v rukou kazisvěta Rolanda Emmericha pořádně horké. Do poloviny to ještě jde, jakmile ale vezme ten stávající s obličejem Jamieho Foxxe do ruky raketomet, legrace jde stranou. Právě odlehčenost a nadhled, o které se tvůrci snaží, se k téhle látce moc nehodí. Zřejmě úmyslně tu tvůrci sázejí na nejokoukanější žánrové zvraty a volají do světa, ať si diváci tuhle kupu klišé náležitě užijí. Jenže když střílel John McClane (tady John Cale, to je náhodička) v budově firmy Nakatomi evropské teroristy, mělo to šťávu, když bez bot a v bílém tílku vymýšlel možnosti, jak jim jejich pečlivě naplánovanou akci znepříjemnit, bylo to fajn, když tu a tam pronesl nějakou sebeironizující hlášku, bylo to ještě víc fajn. Jenže pohled na jedenáctiletou holku mávající před polozbořeným Bílým domem americkou vlajkou a snažíc se odvolat blížící se letectvo, fajn prostě není. Když pak musíme poslouchat neuvěřitelné žvásty televizních štábů nebo hlavounů kdesi v bezpečné vzdálenosti od symbolu Ameriky, začíná lehká nevolnost. Pocta devadesátkám možná potěší, ale to je asi tak všechno. Úvod je na daný žánr poměrně utahaný, střed velmi slušný, závěr doslova tragický. Ssázka na starou dobrou akci je sice fajn, ale to, jak Gerard Butler rozsekal komando severokorejských teroristů, mi sedlo o poznání víc. Emmerichova akce se velmi rychle začne zajídat, okoukané situace (toporný Tatum a jeden dva grázlové proti němu) tak nějak nepotřebujeme vidět znovu!! Přímý souboj s Butlerem prostě tahle sestava prohrává, instantní polévky taky moc nemusím!! (23.08.2013)