Indie Game: The Movie

Hravý a celkem povrchní dokument, který naštěstí oslňuje běžné diváky hlavně svými vyššími produkčními hodnotami (kamera, hudba, střih). Po svižné půlhodince, kdy jsou všechny tři "týmy" představeny přichází trochu originálnější a zajímavější část, kdy tvůrci sledují vývojá v určitých fázích procesu výroby videoher. Je zde stále na škodu rozpočtové a časové omezení, protože je vidět, že natočený materiál je pouze z několika málo návštěv. Zato ale musím kladně hodnotit výběr her, které patří v indie mezi ty větší, snadno identifikovatelné, a zároveň jsou za nimi sympaťák a výrazná osobnost (Edmund), inteletaktuál (Jonathan) i magoři (Phil a Tommy). Toto rozškatulkování je pro diváka zajímavější než děj v druhé polovině dokumentu. Na závěr jenom poděkuji za skvělou a ojedinělou projekci ve startupovém hnízdě TechSquare se spoustou mně podobně "postižených" lidí. 75 % (13.07.2012)

Dobrá forma, velmi zvláštní, ale zajímaví lidé, ohromně neprozkoumané téma a slušná gradace. Dokument mnou rychle projel, protože opravdu odsýpá, ale stopy stihnout zanechal. Pravda, že ne všichni mi byli sympatičtí a ne každou z her bych nakonec chtěl hrát, ale to není podstatné. Tak to i má být. Ten polohipster byl zvláštní, ale rozhodně bylo nač koukat. Více takových. Téma je mi ukradené, když bude celek dostatečně lákavý. A tenhle je. (17.09.2012)

a COMPULSORY MOVIE FOR EVERY GAMER! Bol som pripravený na viac menej „obyčajné“ 100 minútové rozprávanie o hrách (čo by ma vzhľadom na to, že sa už pár rokov považujem za hráča bavilo samé o sebe). Nakoniec som dostal jeden z najosobnejších, najúprimnejších a najpríjemnejších dokumentov za posledné roky. Film sleduje vývoj troch nezávislých „indie“ hier a osud ich vývojárov. Máme tu zadupčeného intelektuála Johna Blowa s jeho „romantickým“ Braidom, usmievavého pohodára Eda (s manželkou) spoločne s melancholickým Tommym a ich uletený Super Meat Boy a nakoniec psychicky mierne labilného Phila Fisha s hrou Fez (ten mi ako jediný liezol svojimi výlevmi občas na nervy). Sledujeme Ich osudy, osobný život a obety, ktoré museli podstúpiť kvôli ich vysnenému projektu. Žiadne odsudzovanie veľkých komerčných spoločností vyrábajúcich á-čkové vysokorozpočtové, graficky vycibrené hry. Len zábavný pohľad na výrobu hier z tej druhej strany nezávislých tvorcov, občas pretkaný zábermi z iných hier (čo ocenia hlavne gameri). Vo závere som bol až sám prekvapený do akej melodramatickej roviny sa dokument posunul, ako skvele dokázal pracovať s citmi a vo výsledku som všetkým tým vývojárom úprimne prial úspech vzhľadom na ich vynikajúce nápady a to koľko pre svoje doslovne osobné dielo obetovali. Z dokumentu tak srší radosť, pocit zadosťučinenia a celkový „friendly-feeling“. Indie Game sa na prvý pohľad tvári ako „geeks only“ záležitosť, ale nakoniec má životnými príbehmi povedať čo aj bežným hrami-nedotknutým divákom! Navyše na skvelej filmárskej úrovni, s vynikajúcou kamerou a strihom. CELKOVO: 4* / PS: aj keď uznávam, že tým nadšením zo mňa hovorí malá duša gamera-konzolistu odchovaného od útleho detstva na Sege, neskôr Nintende, až po Playstation 1, 2, 3 and coming 4 ... :) / PS2: po dopozeraní dokumentu som dostal neodolateľnú chuť si kúpiť a zahrať všetky tri spomínané "indie" hry, idem na to! (12.06.2013)

Vyzdvihnul bych moment, v němž jakýsi umělecký gejgeek téměř pláče, že kritici i hráči sice jeho hru oceňují, ale chápou ji špatně a vůbec jí tedy, ti zlí, hloupí bastardi, nerozumí. To jsem se od srdce zasmál. Jinak je to takový pěkně natočený, ale trošku vychtěný dokument o tématu, které mě příliš nezajímá. (14.12.2012)

Mezi filmem a dokumentem je dost tenká hranice, tudíž se do sebe vždycky navzájem tak trochu vpíjely. Vpíjí-li se dokument do filmu, je vše v nejlepším v pořádku, neboť to dává filmům téměř vždy prospěšnou autentičnost a sugestivitu. Proti postupům pocházejících z dokumentů jako ruční kamera nebo práce v neateliérovém reálu nelze rozhodně nic namítat. Zásadní problém nastane, začne-li se naopak vpíjet film do dokumentu, a to se stává bohužel dost často a stalo se to i zde, neboť takové vpíjení obírá dokument o veškerou věcnost a posouvá ho do hrané, melodramatické, sentimentální roviny, kde nemá co pohledávat. Rozhodně netvrdím, že musí každý dokument vypadat jako nějaká garážová lo-fi nahrávka, jen říkám, že nabízet divákům pouze řeky plné medu a stromy obsypané gumovými bonbony a docela rezignovat na jakékoliv konkrétní informace o samotném vývoji her je fatálním omylem a obávám se i ztrátou času. (02.12.2012)