Pád Bílého domu

Potěš Pánbůh! Protikrizová proamerická propaganda v krystalicky čistém akčním balení, jejíž tvůrci posledních dvacet let zřejmě sledovali jenom filmy Rolanda Emmericha a Michaela Baye. Zato z osmdesátých let si velmi dobře pamatují Smrtonosnou past a všechny střílečky s Chuckem Norrisem. (Srovnání s McTiernanovým filmem zaslouží rozvést - ač oba filmy jistým způsobem reagují na krizi maskulinity a významným vizuálním elementem jsou v nich ničené falické objekty (Nakatomi Plaza a Washington Monument), McClane padouchy střílet MUSÍ, a odměnou je mu znovunabytý respekt manželky; Banning oproti tomu střílet CHCE, zapojení do akce bere jako službu vlasti a možnost, jak odčinit své dřívější pochybení.) ___ Je to debilní. Kouzelně a neuvěřitelně debilní a nepatřičně vážné, ale díky práci s deadliny a promyšleně dávkovaným akčním scénám to má spád, má to Rkový rating a má to asi desetivteřinový OTT záběr ohořelé americké vlajky, zpomaleně padající z balkónu Bílého domu. Ke studiu ideologických praktik v hollywoodské žánrové tvorbě už tady dlouho nebyl takhle vděčný materiál. ___ Úvodní letecký záběr nás seznamuje s majestátností americké krajiny, reprezentované v následujících minutách „civilizovanějšími“ symboly. V záběru se vždy najde prostor pro Bílý dům nebo alespoň americkou vlajku, umístěnou tak, abychom si jí zaručeně všimli (národními barvami je pomalován dokonce i „náhodně“ projíždějící autobus). Intro stručně představí oba mužské hrdiny (prezident jako tvrďák, který umí boxovat, naplno se věnuje vlasti, ale přitom neodbývá rodinu, Mike jako drsňák, ale zároveň rodinný typ, oblíbený u dětí) a dále rozvíjený způsob vztahování se k americkým hodnotám – důležitá je tradice, odkaz předků, zde zastoupený hodinkami po dědečkovi (jež po smrti manželky získávají ještě druhotný, poněkud fetišistický význam – zpřítomňují ženu, potažmo rodinu). Útok přichází, stejně jako 11. září, ze vzduchu. Tentokrát jsou ale ochránci amerického národa připraveni, ví, jak reagovat (prezident nezůstává netečně sedět, pádí do bunkru) a pakliže nakonec stejně dochází k obsazení architektonického symbolu americké demokracie, pak díky početní a silové převaze útočníků (jejichž špičkovou vojenskou techniku by jim mohla závidět lecjaká armáda světa). ___ Řešení zahraničních konfliktů je sice výhradně v kompetenci Američanů, ti ale nikam neintervenují – jsou napadeni (občany jedné z posledních zemí, která není pro americký filmový průmysl nijak významná) a musí se bránit. Jak již bylo nastíněno, musí bránit demokratické hodnoty, za jejichž celosvětového garanta se Spojené státy díky mnohaleté tradici považují (příznačné jsou všudypřítomné portréty bývalých amerických prezidentů, staré dělo před Bílým domem nebo Lincolnova busta, s kterou Mike zpacifikuje jednoho protivníka). Jestliže teroristé označují za důvod svého útoku „fucking Wall Street“, tzn. zkázonosný kapitalismus, špatně pochopili, na jakých hodnotách americká společnost stojí. Na rodině a demokracii, které na rozdíl od peněz charakter nekazí, ale vylepšují, a jsou nedotknutelné. ___ Největším hrdinou filmu je bílý prezident (černošský „prezident“ za něj jenom zaskakuje, třebaže má nesrovnatelně více charismatu i životních zkušeností). Muž rozhodný, nechybující, zosobňující esenciální „americkost.“ Proto je jeho život důležitější než život kohokoli jiného. Ostatní postavy se po útoku prioritně zajímají, zda je v pořádku prezident, nikoliv, zda nepřišli k újmě jejich blízcí nebo zda samy nejsou zraněné. Životy pár vyvolených mají mnohonásobně větší hodnotu než životy tisíců anonymních lapačů kulek (jednotlivec je ceněn výše než kolektiv). ___ V návaznosti na vyzdvihování individuálních zásluh spadá záchrana světa do kompetence hrdinných jednotlivců s jejich zvláštních „skills“, nikoliv kolektivu s jeho moderními technologiemi, které se obracejí proti svým tvůrcům (ukázkově neschopná armáda). Špatné ale nejsou samotné atomovky, jimiž Spojené státy disponují, aby se v případě napadení mohly bránit, špatní jsou teroristé, kteří se jich chtějí zmocnit. Čili – zlo pochází zvnějšku, což se týká také hrozby chudoby, kterou Kang vyhrožuje (vina by tudíž byla přenesena z „kapitalistické“ finanční krize na teroristy). Podobně je mučení a zabíjení žen akceptovatelné, pokud jej aplikujete na lidi, kteří se sami neštítí zabít psa nebo zmlátit ženu. ___ Sdělení filmu, který bezelstně (a podobně jako před mnoha lety třeba futuristé, považující válku za jedinou hygienu světa) poukazuje na revitalizující funkci krizových historických událostí (a tím mírní obavy z neustálé omílané krize kdečeho), je nádherně přízemní – s teroristy se nevyjednává a se Spojenými státy nevyjebává! Lze se tím buď bavit, nebo být znechucený. Zvolil jsem první možnost a těch dvou hodin nelituji, jakkoli mne zároveň nemálo zneklidňuje vědomí, že to bylo celé míněno smrtelně vážně. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, woody, Orthank, Anarion (08.04.2013) (méně) (více)